Procházel jsem se dnes po místním hřbitově a četl náhrobky. Zejména ty honosné, starobylé mající nad sebou minimálně sochu anděla ne-li samotného Ježíše. A nebyli to chudí lidé nybrž zámožní pánové knížata a sedláci, jež sužovali tenkrát robotou lid. Ti co prosazovali svou vůli bičem a neposlušnost tvrdě trestali. A na jejich náhrobcích pak napsáno jest že oni očekávají slavného z mrtvých vstání. Zatímco chudý lid jen dřevěný a prázdný kříž má. To církev lišák podšitá hbitě hraje na obě strany tak, že z toho bez práce největší a nejčistší prospěch má. Je zajímavé, že desátek šlechta neodváděla. Fuj to mi teda pěkně smrdí, vždyť před Bohem jsou si všichni rovni.

Ještě bych chtěl jednu věc. A to ti jež o sobě tvrdí, že přijali Krista. A k tomu skutku stačí symbolicky snísti oplatek a zapít vínem. Jak ubohé jak ubohé. To jen, aby ostatní viděli, že oni přijmají? Neprovádějí to nijak skrytě, přece to není nic za co by se měli stydět... Najezte se tedy z jeho těla a upijte mu z jeho krve. Ó jak primitivní... jak zle si lidé vyložili (zřejmě vzhledem k jejich poznání, jež zakládá se čistě na slově), co tím Ježíš lidem sděloval. A tak ti co jeho krev prolili prolívají ji svým hrdlem dál. A ti co jeho tělo zmordovali přeměňují jeho tělo na něco co velice zapáchá.

A pak jsou tu další. Ti co nevědí a všemu tomu přihlížejí. Ti, kteří snadno a rychle uvěřili. Ti, jež kvůli záchraně své teď pod všemi těmi kříži prosí. Ovce, jež najmuli si vlka jako svého pastýře. Tato šelma díky staleté nevědomosti je však denně souží posílá je do pekla. Prý bez reptání a shlavou skloněnou se správně dneska žíti má. A kde že se odpouštějí chyby? A tak o to více vlci se radují. Neboť do jejich stáda ovcí více přibývá.

A když příjde někdo, kdo napojí tyhle ovce zdarma vodou života. A když otevře jim oči a na jejich rtech svoboda najde si dům. Ten pak vyhlašován je za rouhače a kacíře a pro teplo kamenných srdcí upálen jest.

Ne nemám nic proti Bohu ani proti Bibli, ale proti těm jež v něvědomosti ovce udržují. A z jejich nevědomosti jim hezky denně a bez práce do huby pečení holubi lítají. A roztahují se dnes velice. Podhoubí hřibů jedovátých rodí nové plodnice. Neboť lacinný a populární je to kšeft. A uzřeli to mnozí chtiví. Bez fyzické práce zachtělo se jim koláčků. A tak vychovávají si své ovce z našich dětí - školáčků. Čím dříve se podaří mozek zlomit, tím lepší naděje a budoucnost se jim skýtá. Vždyť ukazat se v dobrém světle... proti tomu nikdo nic nenamítá. Avšak každá mince dvě strany má na jedné je to zvíře a na druhé hlava spanilá. Neveřte jen tomu co se schválně propaguje, neb každá věc svou stinnou stránku má. A pod svícnem přeci bývá - ta největší tma. A jen ten kdo držel minci v tichu a samotě, když ostatní se světem v potu plahočí, poznal, že na druhé straně mince, kterou mnozí znají pouze z jedné propagované strany, čeká dravá šelma podšitá. A tato mince má hodnotu 666. A všichni ti co k ní tíhnou, mají z jejího otáčení vlastní prospěch, jsou označeni pečetí pekelnou. Ti se nikdy nezapíší do velké knihy života.

Však v bibli je to napsáno. Darmo jste dostali a darmo dejte. Jenže mnozí darmo nedostali museli si studium své koupit od jiných. A tak je tahkle slova nemohou přeci zastavit. Rozdejte svůj majetek chudým jak praví se v Bibli a vyjděte mezi lidi. Ale... dnes je svět už přeci jiný... to lidi sami přijdou a rádi zaplatí. Vždyť my je do ničeho nenutíme. Vždyť oni sami uveřili že jsou hříšní, špinaví. Hledejte nejprve království Božího a vše ostatní vám bude přidáno. Ty ses snad zbláznil, kdo by věřil takové pohádce. Vždyť náš rozum jasně říká : pojisti se ta kniha nemusí být pravdivá. Nikdo neví kdo jí napsal. Ježíš to nebyl. Kdo tedy? A nad slovy : Kdo věří ve mne byť by zemřel živ bude... rozum se jen usmívá. Vždyť nejsou žádné důkazy jak mohou být pravdivá. A tak nikdo neví... ale čas nám cestu ukáže, zatím využijme toho co naši dědové vybudovali a čekejme na toho o kom denně zpíváme.

Nikdo nechce riskovat... svůj život položit na oltář své víry. Není přeci blázen. Avšak těsná je brána jež míjejí mnozí. Velká to zkouška... důkaz víry. Kdo by věřil v zázrak Boha... Otce jež se o něj postará až sám za sebe jednou dokáže opustit to pohodlí vždy plného krmítka ďáblova.