Děti jsou mé oblíbené téma...
na nich je vidět, co jsme všechno zapoměli...
od čeho jsme utekli...
co jsme ztratili...


Když se Vaše oči setkají s očima dítěte,
usmějete se, jako by jste v nich viděli radost...
kdo z lidí to dokáže, kdo umí svým pohledem
rozesmívat zasmušilé tváře?


Jak to všechno začalo... aneb jak jsem ztratil svobodu.

Hrál jsem si... tak to nazývali ty velké bytosti... Jenže já se učil studoval vnímal... bylo to krásné... tolik věci kolem mě čekalo na své prozkoumání... na kterou se jen zaměřit první... jak to všechno zvládnout...

Všiml jsem si, že ti velcí mají pusu i k něčemu jinému... než jen k papání... dokážou měnit zvuk... tím, že s ní hýbou... jak to jen dokáží? Chtěl jsem to taky umět... a tak jsem je začal bedlivěji studovat. A pak se mi to povedlo! S vypětím sil a soustředění, jsem ze sebe vydal něco jako ma-ma. A co se to nestalo najednou mě všichni objímali pusinkovali ma-ma... a zase jsem středem pozornosti... to si musím zapamatovat... stačí říct ma-ma a je to. A tak jsem to ukázal i babičce, a dalším lidem a všichni mě chválili. Ale později se něco změnilo... když jsem po nějakém čase řekl ma-ma, už to nefungovalo... Jak je to jen možné... vždyť to dělám úplně stejně jako předtím... ma-ma... a zase nic. Co se to s těmi lidmi stalo... že by ohluchli?

A tak jsem si vzal pastelky... to jsou speciální věci, které za sebou nechávají stopy, které mají stejnou barvu jako to co držím v ruce. A tak jsem si s nimi hrál a bavilo mě dívat se jak za sebou nechávají stopy... a dělám to já... jak fascinující... tvořím! Já sám dokážu tvořit... fantastické... A pak přišli velcí a opět mě chválili a ukazovali můj výtvor všem blízkým, a ti mě taky chválili. Jenže pak se stalo to samé co s ma-ma... Po čase mě už nikdo za stejné výtvory nechválil... co se to zase s těmi lidmi stalo? Že by oslepli?

A tak jsem zjistil, že když něco dělám, musí to mít nějaký smysl... proč?! Proč si nemůžu kreslit jen tak... proč musí ty čáry něco znamenat?! A pak přišel ten ústav zvaný škola. Tam si už není možné dělat věci jen tak pro radost z dělání z tvoření... musí mít vše nějaký smysl... a ten kdo dokáže dát věcem ten nejlepší smysl ten dostává nějaké čísla, kterým rozumí zase jenom rodiče... A ti se buď zlobí nebo radují.... a tak se musím snažit, aby jsem měl ty jedničky.

Možná v tomto ústavu a možná někdy dříve jsem ztratil svou svobodu... začal jsem otročit pro potěšení druhých... Bylo mi řečeno co mám kreslit a když to nedokážu - jsem špatný! Bylo mi řečeno jak se chovat a když to nedokážu tak jsem špatný! Bylo mi řečeno jak mám mluvit a když to nedokážu tak jsem špatný! Takže musím dělat věci, které se ode mě očekávají jinak jsem špatný!!! Musím se stát aspoň normálním... tj. takovým jako většina... Mohu se stát i velkým, když dám většině to co se jim líbí... Pak budu velice váženým občanem...

Ale kde jsou mé potřeby, kde je má volnost... Stále slyším potřebuješ to a to a až to budeš mít budeš šťastný... Ale kdo vytvořil tento pomyslný žebříček hodnot.... a jsou to vůbec HODNOTY? Neustále se tyto hodnoty rozrůstají... A tak člověk musí více otročit... Kdysi se člověk spokojil se zdravím, pak k tomu přibyla střecha nad hlavou, pak rodina, a tohle bylo tehdy snadno dosažitelné... když už jste to měli mohli jste odpočívat... a to se někomu sakra nelíbilo, protože už Vás nemohl více vykořisťovat a tak tento žebříček hodnot rozšiřoval a rozšiřoval a jeho cílem je aby jste nikdy nepoznali odpočinek... aby jste neustále otročili... udělal z Vás ždímačku na utrpení...

Protože člověk který odpočívá není výdělečnou jednotkou... A bez výdělečných jednotek někdo příjde přece o zisk... Pracujete na jiné! Ale čas Vám nikdo pak nevrátí!

Dostaváte za svou práci tak malou almužnu... a navíc co jsou peníze... je to kus papíru, který je potištěn obrázkem a kterému vaše mysl dáva moc... Ukažte lidem co si za tento kus papíru pořídí a oni jich budou chtít více... Peníze jsou jen prostředníkem k tomu, abyste si něco koupili, něco o čem tvrdí jiní, že to potřebujete... Zkrátka Vás všichni jen využívají pro svůj zisk!

Např.: Taková elektřina. Lidé postavili elektrárnu aby jim usnadnila práci. K tomu, aby se elektrárna postavila a elektřina rozvedla stačí jednorázově zaplatit na hlavu směšnou částku... a pak by mohla být elektřina zadarmo. Jak si někdo mohl přivlastnit elektřinu! Jen si spočítejte kolikrát se elektřina promítne do ceny určitého výrobku... je to řetěz jehož konec je v nedohlednu!!! 100x je malé číslo! A teď si představte kdyby tato položka byla nulová... a ona je ve skutečnosti nulová. Elektřina je zadarmo. Za vítr ani za slunce či za proud řeky nikdo platit nemusí a už vůbec nemluvě o energii skryté v atomech. Ten kdo si přivlastnil energii má doslova zlatý důl... může si dovolit diktovat své požadavky... může doslova vytunelovat celé národní hospodářství země tím, že zdraží energii a naše ceny výrobků budou mnohem vyšší než dovážené a o to jde! Proč se elektřina zdražuje co za tím asi je? Jen si zkuste domyslet, kdyby elektřina vůbec nebyla... A tak neslouží elektřina nám, ale my sloužíme jí... pokud ovšem nejsme "vlastníkem" elektřiny. Jen si spočítejte kolik se asi na konci měsíce sejde peňez za elektřinu na hromádce v celostátním měřítku. Toto číslo je určitě více než 9 místné. A kam jdou pak? Kdyby elektřina byla zadarmo, najednou by jsme nepotřebovali k topení dřevo, zemní plyn, různé další věci, které jednak znečišťující životní prostředí a taky zbytečně zatěžují naše kapsy.... a tak je to se vším... s telefonními inpulzy ať už mobilní nebo jiné... s vodou kde nám vzniká i stočné... každý se snaží přiživit... dravá konkurence vykořisťovatelů jež si chováme ve svém lůně...

Pracujete, děláte rizikové věci, ničíte si zdraví... jen si vemte kolik nemocí, úrazů a kolik lidí zemřelo jen kvůli své práci. Když vidím staré nemocné lidi, kteří se sotva plazí ulicemi, když vidím následky tohoto systému, když vidím toliko utrpení... moje srdce volá se slzami v očích dóóóóóst....

V přírodě je všechno zadarmo! K čemu by Zemi byly peníze? Dá vám své plody i bez nich. Stačí vyvinout jen malé úsilí... A máte vše potřebné ke štěstí... navíc jste volní... Můžete si dělat co chcete... Tady se pak ukáže kdo opravdu umí a kdo je potřebný, kdo je schopen přežít, kdo si zaslouží žít... Tady se musíte spolehnout sami na sebe! A to mnoho lidí nedokáže že?! Jinak by to všechno nedospělo do systému ve kterém se nacházíme.

Jako vzor podívejte se na domorodé Havajce. Ti pracují jen z ruky do pusy a to jen sklízením plodů Země. Nic víc nepotřebují a zbytek dne se věnují radostem života... Navíc jaká je to práce sklízení plodů... to svede každý.... Dokud ovšem do jejich Země nepříjde někdo kdo si ji přivlastní násilím!! A udělá z ní ziskový důl... zabere si půdu... a staví hotely a turistické atrakce... A tak se ptám kdo mu dal právo! Kdo dal někomu právo přivlastnit si jakýkoliv úsek Země!!!

Stejně tak byli vyhnání indiáni ze své země a jejich krásná zem byla proměněna na chmurný monument moderní civilizace!!! No a ne snad stejný národ se postupně rozlézá a podmaňuje si celý svět... a tak mění krásnou zemi v srdce svírající torzo...


Jak si podmanit tvora :

a) naučit ho Vaší řeči
(angličtina se už rozrůstá...)
b) vyvolat v něm pocit touhy po něčem
(americké smetánkové seriály...)
c) ukázat mu, že to po čem touží máte jenom Vy
(filmy o supersuper věcech a hrdinech made in Hollywood)
d) dokázat mu, že když něco splní dostane to po čem toužil
(s poctivostí nejdřív pojdeš... byznys je tvrdý)
e) dokázat mu, že když příjde nebezpečí, tak ho ochráníte
(která země ve světě vždy zjednává pořádek?)

A když se Vám to povede bude Vám daný tvor zobat z ruky. Vy se pak musíte jenom snažit o to, abyste stále něčím novým upoutávali jeho pozornost. To je tzv. nabídka. Avšak nejhorší na tom je, že i tuto nabídku vytvářejí již jiní, stejně podmanění tvorové... čili Vy jste jen prostředník.

Takový jednoduchý příklad :
Podmaním si množství tvorů které nalákám na kolečkové brusle a ty zaměstnám v továrně na výrobu skateboardů. No a v továrně na kolečkové brusle zaměstnám tvory, které jsem nalákal na skateboard. Pak až je hotovo prodám se ziskem jedné straně kolečkové brusle a druhé straně skateboardy. Nesmím však dovolit, aby tito podmanění tvorové přišli na to, že k tomu, aby uspokojili své potřeby mě vůbec nepotřebovali! To by byl můj konec... Musím proto zlepšovat a zdokonalovat svou nabídku jak kolečkových bruslí tak skateboardů a zároveň nesmím použít moc kvalitních materiálů, aby životnost výrobků nebyla moc vysoká... jinak bych neměl zdroj trvalého zisku...

Nyní to zkuste na zvířatech... ukážete-li psovi hračku taky si s ní bude hrát... Ale když mu jí vezmete... už ho nezajímá... pro něho zmizela... tudíž není... a jde dál bez pocitu že jste mu hračku upřeli, nebo že jste ho o ni okradli. Příjmají pouze přítomnost! Minulost ani budoucnost pro ně neexistují... protože vědí že život o nich není. Pes se nikdy nebude zajímat o kvalitu své, natož cizí boudy! Nebude jiným závidět jejich honosný obojek... ono čím honosnější obojek si necháte nasadit tím větší otroctví zakusíte! A to on dobře ví... :-)).

Zvířata se nedokáží naučit Vaší řeči nemají touhu a proto se nedají ovládat! Jen z pomocí násilí je donutíte k určité poslušnosti, která je spíše jejich sebezáchovným jednáním, než tím, že Vás poslouchají. To si jen Vy myslíte :-)). Zkuste zakázat slavíkovi zpívat!