A.P.Tycho - Jsou to falešní proroci?
"Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci."
Mt. 7, 15

"Mudrc hledá všechno v sobě, nerozumný člověk všechno v druhém."
Konfucius


Mezi skutečnými mistry a zasvěcenci se jak v minulosti, tak i v současnosti pohybovala a pohybuje řada "falešných proroků", pochybných (v některých případech i psychopatických) jedinců, nadaných osobním charismatem. Prostřednictvím hlásání "zaručených duchovních pravd" si tito lidé zajistili v lepším případě pouze dobře placenou živnost, v tom horším případě malou skupinku nebo velmi početnou skupinu oddaných následovníků, schopných obětovat svému "učiteli a mistru" svoji osobnost.

Příznačným jevem je většinou snaha o hlásání "velkých pravd", vytvořených esencemi z východních i západních duchovních nauk, učenou frazeologií a zdůrazňováním vlastního vyvolení či zasvěcení (východním mistrem, Prozřetelností, Duchem svatým nebo údajným pobytem na tajuplném místě, např. v egyptských pyramidách, keltských svatyních nebo buddhistických klášterech). Můžete si všimnout, že učení těchto "zasvěcenců čehokoliv" pochází většinou z již vymřelých nábožensko-filosofických směrů a civilizací, jako je např. učení keltských druidů nebo staroegyptských kněží.

Mohlo by zde platit pravidlo, že čím je civilizace mrtvější, tím má více domnělých následovníků a "zasvěcenců". Skuteční zasvěcenci starých egyptských mysterií již dávno vymřeli a upřímně řečeno - mnoho toho po sobě nezanechali. Podle zlomků, které se dochovaly, můžeme usoudit, že staroegyptské zasvěcovací obřady nebyly vůbec jednoduché, ale naopak velmi komplikované, přístupné pouze pro velmi úzký okruh vybraných jedinců. A zasvěcení v egyptských pyramidách nebo chrámech? Pokud někdo tvrdí, že byl zasvěcen během pobytu v některé z pyramid, měl by si uvědomit, že dnešní chrámy v Egyptě jsou již dávno mrtvé, a že o zasvěcení nerozhoduje stavba, ale řád zasvěcujících kněží - říká znalec staroegyptských poměrů Robert Nový.

Občas se najdou lidé, kteří mají odvahu prohlašovat, že dosáhli zasvěcení během pobytu. Samozřejmě nelegálního, neboť zde panuje přísný zákaz přebývání uvnitř komplexu pyramidy mimo běžný čas prohlídek, stejný jako v jakémkoliv muzeu. Pokud se přesto někomu podaří dostat se i mimo prohlídku dovnitř - hovoří se o úplatku pro správní úředníky a hlídače ve výši až 40 tisíc marek - musí počítat s velkým nedostatkem kyslíku, který zde ostatně panuje i během normálního turistického provozu. O negativních duchovních vlivech, čekajících na každého nezvaného návštěvníka pyramidy, netřeba hovořit.

Málokdo z údajných zasvěcenců se odvolává na dosud živé náboženské směry, nebo i stále existující duchovní nauky - např. na kabalu nebo na buddhismus. Důvod je prozaický. Žádný druid nebo egyptský kněz prostě dnes nemůže přijít a "zasvěcenci" oznámit holou větou velkou pravdu: "Lžeš a vymýšlíš si! Tak to vůbec není!" Na rozdíl třeba od židovského rabína, věnujícího se kabale, nebo od buddhistického mnicha. Ti by velmi rychle odhalili skutečnou podstatu "zasvěcencova" učení a skutečné pohnutky jeho jednání.

Žonglování s pravdou a pravdivými údaji je charakteristické. "Aby byl člověk při hlásání nových náboženství nebo duchovních nauk úspěšný, nepotřebuje být pravdivý, ale přesvědčivý. Moje stoupence nezajímá, zda hlásám pravdu, ale zda mluvím přesně to, co chtějí slyšet," říká si úspěšný zakladatel nového kultu nebo sekty. A má bohužel pravdu - možná první a jedinou ve svém životě.

Mladá ufologie
Aby to nebylo na světě jednoduché, mezi novodobými gurui se vyskytují vzácně i jedinci, odvozující svoje vyvolení od kontaktu a "pověření" vysoce inteligentními mimozemskými civilizacemi, které tak na náboženské úrovni přebírají tradiční roli bohů. Také průběh dosavadní historie lidstva a náboženská učení vysvětlují zásahy mimozemšťanů, kteří obvykle lidstvo milují a dělají všechno pro jeho spasení. Je pochopitelné, že kde máme Boha (v případě "ufologie" pak zastoupeného bytostmi z vesmíru), vyroste nám brzo instituce, zastupující ho zde na zemi. Vznikne církev, učení a hierarchie.

Také ufologie má své "papeže" a "písma svatá". Nejvýše na pomyslné pyramidě ufologů stojí Erich von Däniken (*1935) a jeho kniha "Vzpomínky na budoucnost" (1968). Druhou nejvyšší autoritou ufologů je Michael Hesemann (*1964), autor řady ufologických knih. Ve svých nekriticky pojatých dílech se snaží dokázat, že vlády mnoha zemí se snaží zatajovat informace o kontaktech s mimozemskými civilizacemi a udržovat nás, obyčejné lidi, v nevědomosti.

V České republice se to propagátory tohoto směru jen hemží. Koncem 90. let vyšla další publikace Jiřího Wojnara, který ve své knize "UFO, Bible a konec světa" mimo jiné tvrdí, že to, čemu z nedostatku intuice a obrazotvornosti říkáme Bůh, skutečně existuje. Není to osoba, ale věčná tvůrčí energie prolínající vesmír.

Vedle tohoto poměrně neškodného pseudovědce však existují i organizované skupiny - v českých zemích patří mezi nejznámější "Aštarovci" kontaktéra Ivo A. Bendy (podrobně se této skupině věnuji v kapitole o sektách), nebo skupina soustředěná kolem elektrikáře v důchodu Vlastislava Prokeše, který údajně duchovně komunikuje jak s Ježíšem Kristem, tak s princeznou Dianou, žijící dnes v ráji na Jupiteru. I když skupinky následovníků těchto prapodivných vyvolenců nejsou příliš početné, jejich učení je nejen scestné, ale často i nebezpečné. Pan Prokeš se například považuje nejen za vyvolence Božího, ale i za léčitele, proto zásadně nedoporučuje návštěvy u lékařů. Všechny nemoci, včetně AIDS a rakoviny, je prý schopen zvládnout vlastními léčitelskými schopnostmi.

I když se u těchto lidí většinou jedná o případy hodné zájmu klinických psychiatrů, bude nutné pozorně jejich počínání sledovat a analyzovat. Příklady některých destruktivních kultů jsou totiž příliš varující.

Také "ufologie" jako paranáboženský směr má svoji historii. Ta začala - vcelku pochopitelně - v přetechnizované Americe. Jedním z prvních novověkých věrozvěstů moderní ufologie byl v padesátých letech tohoto století George Adamski (1891-1965). Od roku 1946 se prý stýkal s mimozemšťany z okolních planet Sluneční soustavy, jež několikrát osobně navštívil. Nezanechal nám však žádné následovníky.

Po něm následoval anglický taxikář George King, kterého jeho stoupenci nazývají "západním Mistrem jógy pro Věk vodnáře". Jelikož se řadu let prakticky věnoval provozování jógy, usoudili kosmičtí Mistři ze Sluneční soustavy, že dovede naslouchat vesmírnému hlasu, a učinili ho svým prvním pozemským mentálním kanálem. Pod jejich vedením King založil v roce 1955 "Společnost Aetherius" neboli "Duchovní bratrstvo pro spásu a osvícení lidstva". Aetherius v názvu je jméno kosmického Mistra, který Kinga kontaktoval. Příkazy Mistrů jsou buď publikovány v magazínu "Cosmic Voice" (Hlas vesmíru) nebo je sám přináší v "hlubokém samádhickém transu" na veřejných seancích. King určil roku 1978 místo dalšího setkání s mimozemšťany, nechal na něm postavit "chrám Šambala" a jmenoval se metropolitním arcibiskupem aetheriánské církve. Členové této prazvláštní církve pravidelně docházeli do modlitebních kroužků, přijímali spirituální energii pro sebe i pro lidstvo, rozvíjeli vlastní osobnost prostřednictvím jógických dechových cvičení, odříkáváním mantry i meditací a podnikali pouti na svaté hory, jelikož do nich kosmičtí Mistři vložili pozitivní energii. Členství v církvi - plné nebo přidružené - bylo možné po uhrazení poplatku 55 dolarů ročně.

Třetím poslem mimozemšťanů se stal francouzský žurnalista Claude Vorilhon (*1946), jehož kontaktovali zástupci vesmírné civilizace, nazvané Elohím, v prosinci roku 1973. Nejprve mu prozradili podrobnosti o jeho původu - Vorilhonovu matku před jeho narozením unesli, stejně jako předtím Marii, matku Ježíše Krista. Obě ženy na palubě svých vesmírných lodí uměle oplodnili. Vorilhonův skutečný otec je proto i Ježíšovým fyzickým otcem. Logickým vyústěním této konstrukce je skutečnost, že Vorilhon a Ježíš jsou pokrevní bratři.

Po sdělení této úžasné zprávy přidělili mimozemšťané Vorilhonovi nové jméno - Rael - a stanovili nový úkol: měl po všech kontinentech šířit poselství, podle něhož již mnoho věků existuje těsné pouto mezi jejich a naší civilizací. Mimozemšťané čas od času posílají na naši planetu posly - mezi takové vyslance patřil např. Mojžíš, Buddha nebo Ježíš. Jejich poselství však bylo nevyspělými lidmi špatně pochopeno. Místo jasné zprávy o tom, že žádný Bůh neexistuje a za vším stojí vyspělé mimozemské civilizace, nevzdělaní lidé z poselství udělali zásah vyšší moci a vytvořili další nesmyslné náboženství. Mimozemšťané proto udělali poslední pokus a na planetě Zemi si vyvolili nového Mesiáše - tím není míněn nikdo jiný, než Vorilhon - který konečně zjeví celému lidstvu skutečné a nejvyšší pravdy.

Následujícím úkolem, které Vorilhon dostal, bylo překládání biblických textů do současného jazyka a pravdivé informování o vzniku života na Zemi (např. lidská rasa je výsledkem laboratorních pokusů, prováděných vědci vyspělých kosmických civilizací). Náboženské hnutí realitánů, samotným Vorilhonem nazvané jako "ateistické náboženství", existuje dodnes. Členové platí za pochybnou čest "být poblíž vyvoleného posla mimozemšťanů" roční poplatek 500 francouzských franků. Pokud se chtějí stát členy internacionálního hnutí, zaplatí dvojnásobek. Počet členů se v dnešní době údajně pohybuje kolem padesáti tisíc, organizovaných ve více než 80 zemích (česká pobočka je řízena ze Slovenska).

Další z moderních mesiášů Eduard "Billy" Meier pochází ze Švýcarska. Již od svého narození v roce 1937 měl být vybrán mimozemšťany z planety Erra, nacházející se ve hvězdokupě Plejády, aby tvořil jejich spojku s obyvateli naší Země. První kontakt byl navázán v roce 1945, tedy když mu bylo pět let. Tehdy byl Plejáďanem Sfaathem pozván do stříbrného plavidla, kde mu byl do mozku nahrán program, který umožnil rozumět mimozemšťanům při dalších stycích. Ten nejdůležitější se uskutečnil 28. ledna 1975, kdy ze stroje diskovitého tvaru vystoupila mladá plavovlasá mimozemšťanka Semjase a postupně ho seznámila se svými kolegy Quetzalem, Ptaahem, Asketou a jinými návštěvníky modré planety. Billy Meierovi se podařilo o svých kontaktech na vlivných vesmírných místech přesvědčit nemálo lidí, kteří pak nedaleko švýcarského Hinwilu vybudovali "Semjasino středisko stříbrné hvězdy". Meier na této luxusní farmě desítkám věrných posluchačů barvitě vykládá poselství z hvězd. Musí být zřejmě velmi dobrým vypravěčem, nadaným notnou dávkou fantazie, ale i osobního charismatu, protože ačkoliv byl nesčetněkrát novináři usvědčen z podvodů, jeho dráha samozvaného vesmírného posla úspěšně pokračuje.

Vedle těchto tří hlavních "ufologických náboženství" existuje řada menších skupinek, o nichž se ví jen málo. Smutně proslulým se stal nedávný případ hromadné sebevraždy sekty učitele hudby Marshalla Applewhitea (1931-1997), gurua "Nebeské brány" (Heaven's Gate), který odešel se svými následovníky do nebes spolu s Hale-Boppovou kometou. Několik desítek členů sekty (přesně 39), založené v roce 1970, spáchalo v kalifornském Rancho Santa Fe u San Diega v březnu 1997 sebevraždu požitím smrtících drog, neboť uvěřili nesmyslným tvrzením svého vůdce. Ten jim napovídal, že po vystoupení ze svých dočasných hmotných těl (tzv. kontejnerů) odcestují jako andělé zpět do svého světa prostřednictvím kosmické lodě, doprovázející zadní část Hale-Boppovy komety. O tom, zda se jim to podařilo, nejsou žádné potvrzené zprávy.

Ufologie jakožto moderní "náboženství kosmického věku" je zatím velmi mladá, má za sebou teprve první dětské krůčky a ještě neodrostla sektářským plenkám. Nemůžeme proto dnes tušit, zda po čase zapadne do zapomnění, nebo se vyvine v důležitý náboženský směr, pomalu vytlačující tradiční náboženské systémy.

AŠTAROTOVCI
Zakladatel: ing. Ivo A. Benda (písmeno "A" ve jménu znamená Aštar, mimozemská bytost, s níž komunikuje nejvíce), se narodil v roce 1961 v Olomouci, studoval gymnázium a VUT - Fakultu strojní v Brně, měl zaměstnání v oblasti budování systémů kvality nejmodernějších metod s výpočetní technikou u firmy Škoda Auto a. s. Od poloviny devadesátých let se plně věnuje spolupráci s Vesmířany a nevděčnému úkolu šíření jejich myšlenek a zpráv na planetě Zemi, zejména v českých zemích.

Jeho vesmírné kontakty: nejvíce s Aštarem Šeranem, krásnou duchovní bytostí, Velitelem Velké Vesmírné flotily 10 milionů lodí s velitelstvím na Vesmírné stanici Share, s Plejáďany, se Stvořitelem a Prvotním Stvořitelem. Čilý styk udržuje také se Semjase z Plejád, která již delší dobu odebírá na Zemi vzorky a v posledních letech také hovoří s Bendovou skupinou. Benda může být s Vesmířany v kontaktu neustále, protože mu při operaci na jedné z vesmírných lodí do jeho těla implantovali sedmou šroubovici DNA, čímž se mu otevřela tzv. sedmá čakra, nezbytná pro komunikaci.

V srpnu roku 1997 zabezpečil zpracování a masové samizdatové rozšíření knihy "Rozhovory s poučením od mých přátel z Vesmíru". Podle doslovu "touto knihou s láskou a chutí nabourává marketingový plán černých triček - Sil temna na planetě Zemi. Jako první člověk uvedl podmínky spojení s Vesmírnými lidmi a tak způsobil masové spojování lidí z planety Země s Vesmírnými lidmi. Kniha vyšla v souladu se záměrem Stvořitele tohoto Vesmíru, je odsouhlasena Vysokou radou naší Galaxie a Vesmírnými lidmi, její šíření a volné kopírování je povoleno autorem". Druhý díl tohoto veledíla, majícího několik stovek stran, vyšel v roce 1999.

O rok později na základě informací z uvedené knihy vznikla "Olomoucká mírová skupinka", volné sdružení asi deseti mladých lidí. Tito studenti dokonce začali s mimozemšťany hovořit sami, bez kontaktéra Bendy. Scházeli se v lesích nebo v čajovnách, meditovali a pořádali vlastní přednášky. O svých zkušenostech vydali v roce 1998 knížku s názvem "Poselství Olomoucké mírové skupinky". Postupem času se však začali rozcházet s učením I. Bendy, jehož předpovědi o hromadných kontaktech mimozemšťanů s lidmi se stále nenaplňovaly. Stejně jako další vzniklé skupinky v Praze, Těšíně, Jeseníkách, a dalších městech se Olomoucká mírová skupinka po několika měsících "rafinovaným působením ještírků" (jak to zdůvodnil I. Benda) rozpadla.

Největší popularitu však Bendovi přinesla letáková akce v roce 1999, kdy nechal do novinových schránek ve většině domácností České republiky (podle vlastních údajů až do 80 procent) doručit materiál s poselstvím o Vesmírných lidech a jejich problémech s naší planetou. Benda uvádí, že letáky četlo 3,5 mil. lidí, z toho 33,2 % s pozitivním ohlasem, 38,2 % čtenářů nemělo žádný názor a pouze 28,6 % zaujalo k poselství vyloženě negativní postoj. Jako zdroj tohoto svérázného průzkumu veřejného mínění uvádí "informace od našich přátel".

Benda mimo své spisovatelské (nebo spíše "zapisovatelské") činnosti organizuje větší množství přednášek na celém území Čech a Moravy, občas sděluje své poselství i na Slovensku. Počet jeho přednášek již přesáhl stovku. Je udivující, že ještě někde nalézá posluchače, kteří jsou ochotni naslouchat předpovědím, jež se nikdy nenaplní. Ve svých projevech posluchačům sděluje řadu unikátních informací. Mezi nejčastější Bendovy teze patří sdělení, že pouze díky zásahům předvídavých mimozemšťanů jsme ušli zániku lidského rodu. Pouze zásahem Vesmírných přátel (např. Sol-tecovy flotily) neskončilo lidstvo v sebezničující atomové válce. V další části svojí řeči ostře vystupuje proti svým kritikům: "Nejen média jsou používána Silami temna k působení proti pozitivním lidem, ale tzv. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů v Praze pana Vojtíška, což je vládní organizace spojená s médii, ale také s BIS. Sekty ve světě jsou skupinami lidí ovládaných Silami temna právě proto, aby mohly být použity informace o nich proti lidem, kteří se kontaktují s Vesmírnými lidmi. Ještírci dělají všechno pro to, aby lidé nepochopili, že jsou již 50 let kontaktovány jejich vlády, ale i obyčejní lidé planety Země láskyplnými Vesmírnými lidmi, kteří je vyzývají ke změně myšlení a ke spolupráci." Na závěr se ještě přítomní dozvídají: "Vesmírní lidé jsou s námi a připraveni pomoci těm, kdo o to stojí." Je paradoxní, že přednášky se konají často ve státních nebo obecních zařízeních, např. v knihovnách, univerzitách, městských kulturních klubech. Snaha o dodatečné finanční příjmy příspěvkových organizací je sice chvályhodná, pokud se ovšem nejedná o činnost takových skupin, jako jsou destruktivní sekty nebo skupiny hlasatelů "vesmírných poslů".

Měli bychom být asi potěšeni, že poslem zpráv Vesmírných civilizací není v tomto případě žádný Američan, jak to ve většině případů bývá (stále tvrdím, že Američané jsou ve svém průměru slušně řečeno naivní národ), ale Čech z Moravy. Když se zástupci tisku Bendy ptali, jak je možné, že mimozemšťané mají raději Čechy než Američany, sdělil jim: "Vlády USA uzavřely smlouvy s negativními mimozemšťany - Silami temna (někteří jsou ještírci), spolupracovali s nimi, a to za zády svého národa. Vláda České republiky ani bývalého Československa neuzavřela žádnou takovou smlouvu." Díky za toto první kladné hodnocení našich porevolučních vlád! Alespoň v jedné věci jsme tak lepší než Američané a řada dalších západních států.

Pan Benda je nejzajímavějším, nikoliv však ojedinělým jevem v současných dějinách našich českých spasitelů. O činnosti J. D. Dvorského - alias Parsifala Imanuela - alias Syna člověka jsem se již zmiňoval (viz dále). Spasitelů však začínáme mít nadbytek. V roce 1999 nabídl myšlenku o vyvolenosti národa Čechů, z jejichž řad vyjde nový Spasitel lidstva, šestačtyřicetiletý invalidní důchodce Dušan Kohoutek z obce Kunratice u Frýdlantu v severních Čechách. Kohoutek ani na chvíli nepochyboval, že oním Spasitelem je on sám. Protože však síly zla - zastoupené zde nehodnými ufony - neustále ohrožovaly jeho život, zabarikádoval se v lednu 1999 se svou mladou ženou a bratrem ve svém domku, aby čelil jejich útokům. "Nejsou sice vidět, ale vím, že tady jsou, v noci lítají všude kolem a občas si na mne i zastřílejí. Mají své plány, chtějí ovládnout Zemi", zdůvodňuje svoje počínání Kohoutek.

Mimozemšťanské Motto pro rok 2000:
"Do Tmy vede mnoho cest, ke Stvořiteli jen jedna jediná, tou je LÁSKA. Buďte milující, lidé planety Země." (Vesmírní lidé)

IMANUELITÉ - aneb POSELSTVÍ GRÁLU
V souvislosti se zájmem sdělovacích prostředků se jedná o pravděpodobně nejznámější a čistě tuzemskou sektu. I když má obdobný název jako mezinárodní "Hnutí Grálu", které v České republice taktéž aktivně vystupuje, je zakladatelem české skupiny Jan Dietrich Dvorský a jeho družka Lucie Dvorská (shoda příjmení je v tomto případě opravdu náhodná). Kvůli rozlišení těchto dvou skupin s obdobným názvem se pro označení Dvorského skupiny užívá názvu "Imanuelité".

Odborníci považují působení Dvorského za typickou ukázku vzniku a existence destruktivního kultu. Dvorský v roce 1990, po přečtení Bernhardtovy knihy s názvem "Ve světle pravdy" dospěl k pozoruhodnému názoru, že právě on je novým Mesiášem, Parsifalem Imanuelem, popisovaném v knize. Jako nové převtělení Abd-ru-shina byl povolán založit Tisíciletou říši. Sedl tedy k psacímu stolu a napsal knihu poznámek, glos a komentářů na nejrůznější oblasti života, nazvanou "Syn člověka - Mesiášovo živé Slovo k všenápravě světa". Název knihy nebyl náhodný, neboť autor se titulem Syn člověka sám honosí.

O této knize se v záhlaví obálky hovoří takto: "Syn člověka - Mesiášovo živé Slovo k všenápravě světa. Pojednává ostře a kriticky ze zcela nového pohledu o všech oborech lidské činnosti, o životě soukromém i veřejném.

Autor nazírá na původ zla v člověku, a tím i na zemi, se všemi jeho důsledky, apeluje na lidské dobro, nenásilnost, přemýšlivost, pevnost v citech i názorech. Autor není v žádné straně, církvi, sektě ani jiné skupině. Působí sám za sebe. Kniha vyvolává svou neobvyklostí v řadách čtenářů velký rozruch."

Po skončení psaní Dvorský prodal byt v Praze-Braníku a za utržené peníze knihu vlastním nákladem vydal (málokdo ví, že je autorem dalších dvou knížek, které však s jeho mesiášských posláním nemají pranic společného - v roce 1991 mu vyšla knížka s názvem "Pyj v jasném světle aneb Malá cvičebnice pravdy v sexu" a v roce 1999 spatřil světlo světla humoristický román s názvem "Zákony křiklounství a řvounství").

Během čtení "nejvýznamnější knihy tisíciletí", tedy knihy "Syn člověka" řada lidí podlehla kouzlu Dvorského myšlenek a během roku 1993 vstoupila do jeho komunity "pomocníků Syna člověka", sídlící ve Hvozdci u Hořovic a v několika dalších okolních obcích. Vstoupit do této skupiny se jim podařilo až tehdy, když Parsifal Imanuel - Dvorský poznal, že jejich aura je již dostatečně rozvinutá (má tmavě fialovou barvu), aby mohli důstojně obstát v nové Tisícileté říši. Pokud však jejich dosavadní partner takového stupně aury nedosáhl, museli přijet bez něho. Noví stoupenci mu po příchodu museli odevzdat veškeré svoje peníze i prostředky, které utržili z prodeje svého majetku, neboť podle Parsifala nebylo vhodné nechávat jakékoliv prostředky lidem, kteří přeci nevěří v Syna člověka.

Pomocníci Parsifala žili za zdmi svých komunit zcela odloučeni od vnějšího světa, obyvatelé obce je spatřili jen výjimečně, do místních obchodů chodili nakupovat jen velmi zřídka, s rodinou a přáteli se nesměli vůbec stýkat. Samozřejmě neměli přístup k novinám ani časopisům, natož pak k televizi a rozhlasu. Z knih mohli číst pouze dílo Parsifalovo. Členové komunity nikde nepracovali a žili jen z úspor nebo z výtěžku prodeje knihy "Syn člověka". Hlavní činností většiny z nich byla příprava nového vydání této knihy, později práce spojená s její distribuci a pouličním prodejem. Aby se ušetřily prostředky za stravu, nařizoval Dvorský často povinné půsty. Někteří Parsifalovi následovníci drželi půsty a podstupovali tzv. očisťovací kůry, kdy jedli denně jen jeden rohlík, zato pili velké množství odvaru z dubové kůry. Následkem obráceného biorytmu (kdy v noci bděli a většinu dne prospali) a podvýživy zákonitě docházelo k velkým úbytkům na váze a k následným zdravotním problémům. Po odchodu (nebo ještě častěji nuceném odchodu) musela být většina bývalých členů této sekty hospitalizována v nemocnicích nebo psychiatrických léčebnách.

V dobách své největší slávy Dvorský svým oddaným stoupencům sliboval vybudování Tisícileté říše (ovšem určené výhradně jeho příznivcům), která měla nastat během roku 1994. Tehdy mělo dojít na světě k mnoha velkým přírodním katastrofám. Dvorský s nevelkou skupinou nejbližších stoupenců očekával pohromy v severní Itálii, kde se snažil získat za peníze vybrané od svých následovníků pozemky pro budoucí vznik hlavního města Tisícileté říše. Když se ale žádné živelné pohromy nekonaly, stáhl se Dvorský a jeho skupina zpět na Hořovicko. Rozpad komunity byl po tomto debaklu již neodvratný. Aby nebyl vystaven realitě postupného odchodu svých lidí, začal Dvorský jednoho člena po druhém vylučovat s odůvodněním, že jejich aura již není dostatečně vhodná pro vstup do Tisícileté říše. Po jejich financích, odevzdaných Dvorskému po vstupu do komunity, se však slehla zem.

Zakladatel: Jan Dietrich Dvorský se narodil v roce 1966 v Liberci. Následkem rozvodu svých rodičů žil jen s matkou a sestrou. Po ukončení středoškolských studií působil krátkou dobu jako student FAMU v Praze, kde se oddával zhýralému životu "zlaté pražské mládeže". Často také střídal děvčata - až do chvíle, kdy potkal Lucii Dvorskou, se kterou začal později žít. V roce 1988 se jim narodila první dcera Julie. V době po návratu z krátkého exilu v Německu se jim dostala do rukou kniha Abd-ru-shina "Ve světle pravdy", která natrvalo změnila jejich život.

Dvorský, který se knihou (na rozdíl od Lucie) nechal zcela uchvátit, se prohlásil v duchu učení Abd-ru-shina o Svatém Grálu za Bohem povolaného Mesiáše a od této chvíle se nechával titulovat jménem Imanuel Parsifal. Vydal knihu "Mesiášovo živé poselství o všenápravě světa" a založil několik komunit svých přívrženců.

I když policie byla informována, že několikrát nezakrytě nabádal své následovníky ke spáchání sebevraždy ("musíte odložit svá těla a dát tak možnost vzniku nového vlastního zrození, které by bylo příhodnější pro vstup do Mesiášovy Tisícileté říše"), nemohla proti samozvanému Mesiáši zakročit, protože nenašla svědky. V roce 1994 veřejnost vzrušil případ Evy Sadílkové, členky sekty, která byla na žádost vlastní matky převezena ze sídla komunity ve Hvozdci u Hořovic do psychiatrické léčebny v Dobřanech. I když několik členů sekty proti tomuto kroku protestovalo na Pražském hradě (prostřednictvím petice oslovili také prezidenta V. Havla), soud později potvrdil správnost hospitalizace na psychiatrické klinice - kam by však spíše patřil samotný zakladatel.

Následující rok nebyl pro Dvorského příznivý, byl totiž spolu se svojí družkou Lucií Dvorskou, nazývanou Labutí panna, stíhán policií. Ta ho obvinila z trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže (§ 217 Trestního zákoníku), neboť spolu s dalšími rodinami odmítali pouštět svoje děti do školy. Zdůvodňovali to tvrzením, že všechno potřebné je mohou naučit sami. V kampani proti Dvorskému, která probíhala v médiích, se aktivně zapojila matka jeho družky Lucie. Ta Dvorského obvinila z neustálé psychické manipulace své dcery a vnoučat. Protože se vyhýbali vyšetřování - včetně psychiatrického - byl na ně okresním soudcem vydán zatykač. Za stejný trestný čin bylo podmíněným trestem odnětí svobody odsouzeno několik rodičů - členů sekty imanuelitů. Samotný Dvorský se však tomuto trestu úspěšně vyhýbá, neboť policie po něm dosud marně pátrá. Dvorský, skrývající se pravděpodobně u některého ze svých příznivců, nemá zájem ukazovat se na veřejnosti. Také policii těší, že nebude muset Dvorského zatýkat. Nejen proto, že prokázat vinu Dvorskému nebude jednoduché, ale zejména z obav před značnou medializací jinak bezvýznamného případu. A to, že by sdělovací prostředky případnému zatčení Dvorského věnovaly nezaslouženou pozornost, je téměř jisté.

Od roku 1995 tedy viditelná činnost sekty imanuelitů neexistuje. Několik málo věrných stoupenců dostává čas od času od Dvorského osobní dopisy. Asi desítka dalších bývalých členů se vrátila do Hnutí Grálu.

Případ Dvorského sekty - nebo spíše "klasického" destruktivního kultu - se stal signálem pro zahájení široké antikultovní kampaně, vedené několik let některými sdělovacími prostředky, zástupci Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů, představiteli tradičních církví i politických stran. Bez většího úspěchu se pokoušelo Hnutí Grálu novinářům vysvětlit, že s iniciativami pana Dvorského nemá v žádném případě nic společného. Dopisy, určené tisku i televizním stanicím, které odvysílaly negativně laděné reportáže o Dvorském a jeho skupině, zůstaly většinou bez ohlasu. Džin byl vypuštěn z láhve, národ se začal obávat hrozby děsivých a zákeřných sekt a kultů.

"Chci vám také poradit, abyste Bibli, Korán, Talmud, Védy a jiné náboženské a filosofické knihy četli až po Abd-ru-Shinovi, protože stejně jako Ježíš Nazaretský hovořil o Janu Křtiteli, tak zase já o něm mohu říct, že je z lidí největší, a jedině skrze jeho (a mé) dílo, je možné správně a normálně chápat a zřetelně rozlišovat, co je v nich ještě podstatné a živé a co už nepodstatné, zavádějící, přimyšlené, mylné a tudíž mrtvé. Na závěr ještě jednu zcela vážně míněnou připomínku: kdo mne přehlédne, sebe přehlédnul. Kdo mne zničí, sebe zničil.

Parsifal Imanuel: Syn člověka, Poselství Grálu"


Slepý chce vést slepé a duchovní mrtvola pořádá okázalé pohřby již zcepenělé pravdy... Opravdu, velkolepý kabaret...;-)))