Zamyslíš-li se nad tímto slovem... co vlastně znamená... onen znamená vlastně tento. Řekne-li někdo onen den jsem šel do divadla... říká vlastně, že šel do divadla v den, který měl na mysli, čili např. byla-li myšlena středa tak šel do divadla ve středu. Čili, když se na celou věc podíváš takle, tak označení onen znamená... ten, který mám na mysli.

Někde v minulosti celou iluzi s uctíváním vlastního strachu prokouknul jeden moudrý muž. Když mu to došlo zažil velikou úlevu a osvobození od strachu probudil se ze zlého snu. Jako by žil již v jiném světě ve světě beze strachu, bez dobrých a špatných skutků. Ale pořád to byl ten samý svět ve kterém žili i ostatní, kteří byli na rozdíl od něho ještě pořád uvězněni ve svém strachu.

Tento můž chtěl lidem pomoci od toho strachu. Chtěl jim říct o svobodě. Jenže jak jim to říct. Pro definici svého světa použil to neštastné slovo onen. Řekl, že v něm není žádné zlo ani křivda, tudíž žádné neštěstí, že vněm je všechno naprosto perfektní atd. Jenže k tomu, aby ho člověk poznal se musí probudit.

Ale jak probudit, jak to myslel lámali si všichni hlavu. My už jsme vzhůru. Kde je ten onen svět? Hledali a uvažovali. Kdy se probouzíme? ...ráno. Ale probouzíme se pořád do stejného světa. To přeci nedává smysl. Kdo se neprobouzí do tohoto světa? ...mrtví! A máme to! Mrtví se probouzejí na onom světě přesně tak jak to říkal. Tam není žádné zlo, žádné neštěstí jenom radost jupííí. Lidé však nepochopili... A tak se zrodila nejhorší iluze, kterou znám. Za tu spoustu uplynulých let se tato iluze rozrostla a upevnila svoje postavení v lidských myslích tak, že mnozí jsou plně přesvědčeni o její pravdivosti. A ta iluze se jmenuje reinkarnace.

Ani Ježíš neuspěl se svým královstvím božím, když řekl :

Vyhlížej, přijít ho nespatříš. Nikdo nemůže říci tu nebo támhle je... neb království boží je ve vás.

Tudíž nikde jinde, žádný onen svět...

Pro dnešek stačí. Věřím, že máš o čem přemýšlet...