Milý a nadějný Oslíku, posílám jedinečné osvětlení problému, se kterým jsi se tak roztomile potýkal... Panická porucha nesouvisí se slovem "panický - panika", nýbrž je odvozena od slova "panic". Stává se tak z dlouhodobé situace, zvané "napětí protiv", když starý šukálista (kýmž nepochybně jsi), se snaží dlouhá léta vměstnat do pózy neposkvrněného panictví... Ale ten čas malin nezralých již uplynul. Mnoho štěstí a pražádné dluhy (bič to satanův, alias stav veverky v ohnivém kole klece) přeje tvůj věrný a oblíbený (ne)přítel od fontánky s živo-mrtvou vodou.

Závěrem: Kde nic není, ani čert nesklízí, což však není případ našeho vyvanulého...?

Tvůj Kládivoj Kryspulín

A máš ze sebe za takové chování radost? Koukám, že za ty roky jsi se moc nezměnil.

Beznadějný případ

***

...a první část textu je za námi...

Tímto se chronologicky dostávám ke druhé části, doufaje, že bude čtena v posloupnosti... Mohu ti Petře nějak pomoci?

Zkus se zbavit nejprve toho co s tebou takto šije.

Beznadějný případ

***

A máš ze sebe za takové chování radost? Koukám, že za ty roky jsi se moc nezměnil.

Doufal jsem, že se tomu jen zasměješ... Moje chování je bezvadné - studoval jsem chování na English gentleman school.

Tvá radost je evidentně přímo úměrná tomu, jak vážně jsem nemocen. Tak si ji užívej dokud můžeš. A smích? V tomto případě bych se měl spíše já smát tobě... a přestože že by se jiní tobě nyní smáli, tak já s tebou... ač ty sám na rozdíl ode mě máš radost... soucítím a nesměju se. Protože tvá nemoc je horší než ta moje.

Zkus se zbavit nejprve toho co s tebou takto šije.

Co se mnou šije to miluju a co je milováno to nepotřebuje zbavení.

Zrazuješ jen sám sebe... a to k obdivu není.

Beznadějný případ

Velmi, velmi nadějné :-D. Mé srdce je dnes tak otevřené, že bych klidně mohl dělat i citového prostituta a přitom zůstat nedotčený. Beznadějný přípal

Zkus v sobě upřímně zjistit... proč to děláš, proč se tak chováš... a ten důvod, mi pak pošli.

Beznadějný případ

***

Tvá radost je evidentně přímo úměrná tomu, jak vážně jsem nemocen. Tak si ji užívej dokud můžeš. A smích? V tomto případě bych se měl spíše já smát tobě... a přestože že by se jiní tobě nyní smáli, tak já s tebou... ač ty sám na rozdíl ode mě máš radost... soucítím a nesměju se. Protože tvá nemoc je horší než ta moje.

Má radost je úměrná tomu, nakolik sebe / tebe nepovažuji za osobu. Jestliže jsi nemocný, je nemocná tvoje mysl, nebo to, co tuto mysl vnímá? Nemoc jsou psychické stavy a pocity, které se v mysli mění? Evidentě nacházíš vysvětlení, na kterém nehodlám nic měnit. Stejně jako nehodlám nic měnit na svých nemocech, které bezvýhradně příjímám tak jak jsou, tudíž s nimi nemám žádný problém.

Jde vidět že jsi na své slizkosti dobře pracoval... avšak jsem potom zvědav na ten důvod (doufám že jsi ho poslal) proč jsi si vybral právě ten okamžik až jsem onemocněl a né třeba když jsem byl v plné síle.

Zrazuješ jen sám sebe... a to k obdivu není.

To bych nejprve musel být v sobě rozdělen. To se nekoná, tudíž není nikdo k obdivu a nikdo kdo by obdivoval.

Až bude tobě nejhůř samo se ti tohle připomene a to s výsměchem přímo úměrným tvé nynější škodolibosti.

Zkus v sobě upřímně zjistit... proč to děláš, proč se tak chováš... a ten důvod, mi pak pošli.

Nejprve mi pověz, jak vidíš, že se chovám. Přináším ti materiál pro odezvu? Dokud září slunce a padá déšť, budou růst květiny. Růst květiny je odezva slunce a vody. Já píšu, ty odpovídáš.

Hmm já to věděl... tak jinak co tě donutilo mi tak najednou a takovým tónem psát? Zajisté se vzhlížíš v zrcadle... kde tvá dokonalost stojí a ožívá jen na neštěstí druhých. A tak ti píšu tedy já, že jsi jen temná díra v níž se ukrývá velice vychytralý démon. Jak můžeš mít ze sebe radost... to já nechápu, proto jsem se tě ptal. A teď promiň půjdu raději léčit to co je nemocné, než aby to tobě sloužilo k zábavě či sebe ukájení. Musíš si najít jinou hračku nebo oběť. Pro mě je teď přednější něco jiného víš? Tak pa.

Beznadějný případ

Nadějný pří-pad.

(Bez odpovědi)

Beznadějný případ

***

K šípku s ufňukaností!

Zajímalo tě, na čem jsem se tak pobavil, když jsem četl traktát o vojenské službě?

Na tom, jak je ten svět zlý... a škodlivý... a taky - na švejkovském šmírování... na počestné čistotě... a ze všeho nejvíc - NA MYŠLENCE NEMOCI. Neboť jen hlupák označí stavy, ve kterých omdlévá za nemoc, neboť sebe pak označí za nemocného... a už se veze v kolotoči pekelném. Stvořil nemocného - a musí se uzdravovat. Stvořil traktát, musí odpovídat. Stvořil světy zdravých a nemocných, aby nemocní pídili se po zdraví a zdraví se opět stávali nemocnými... To mě nedojímá, byť každému nemocnému připíjím: Na zdraví!

Evidentně si nedáš říct... a zase tě potká to, co minule a předminule... a místo aby se tvůj problém se mnou vyřešil, tak se ještě zintenzivní. Proto nyní chápu, proč se to tak děje... neboť se řeší mé vazby a ty aktivovali i tu tvou a proto ses ozval. Přesně jsi zareagoval na článek, který v tobě ten problém zase zviditelnil. A tak místo, aby ses s ním popral... tak si vyskakuješ jako hrdina... a sedláš si v domnění slabého osla. A proto to co ti teď napíšu... jsem nechtěl napsat tak jak to musím napsat, ale ty o to prosíš ikdyž si to neuvědomuješ. Jo a nezapomeň, že snaha to pak ukočírovat nebo se z toho vykroutit to ještě zhorší... a čím dál tím více budeš upadat.

Já na slova nedávám... a kdybys v sobě měl něco co stojí za to... tak by ses choval jinak, takže ať je ti následující ponaučením.

Rozdíl mezi námi je asi takový... přirovnám ke škole... třeba jsi osmák... a já páťák... ale v čem je pointa? Ty se prvňáčkům směješ a vytahuješ se před nimi jací nejsou hloupí a blbí... kdežto já se stávám jedním z nich a píšu věci jejich pohledem v jejich jazyce. Možná nemám autoritu... a proto sklízím posměch od ostatních... od druháků, třeťáků atd. včetně tebe. Já se vám však nesměju ani nechovám vůči vám žádný hněv... ba naopak na vás pak stavím své dílo. Vy jste mou odměnou i mým služebnictvem... denně mi házíte růže pod nohy v domnění, že mě tím poškodíte a pak závidíte.

A ty sám jsi se nechal tak unést, že jsi přehlédl, že na samém začátku článku píšu informaci o tom proč ten článek píšu a co člověka potkává, když se pustí do vnitřní práce... a že se dívám na jevy očima toho, jenž je v takové situaci a jiné zkušenosti nemá. A ani ty je nemáš, protože jsi jen teoretik. Takže se pusť do vnitřní práce nebo tě tvé skutky pak najednou dostihnou.

Jako by ti nestačilo, že už máš se mnou tři vroubky... že jsi mě poslal přes celou republiku na neexistující setkání s nějakým jogínem z Tibetu, že jsi si založil kopii tohoto webu a vydával se za Slepého Osla a možná je toho víc, co by se dalo dohledat na stránkách mesiáše avšak ani jednou si ze mně neudělal sebe a ze sebe mně. A stále to v tobě je... nemůžeš se s tím vyrovnat a tak mě svými řádky prosíš, ikdyž o tom ani nevíš. A záměrně to píšu veřejně, aby to tomu co to v tobě má vyvolat dodalo váhu. Nemůžeš tohle vyhrát... a chceš vědět proč? Protože já na rozdíl od tebe nemám důvod s tebou bojovat... soutěžit ani soupeřit, protože do tebe vidím... a to co vidím pro mě není žádná výzva. Chápeš to už konečně? Takže jediné co ze mě dostaneš je soucit a hořký lék. Nebudu se chovat jako ty... nesměju se ti, neutahuju si z tebe, nezešměšňuju tě, ani tvou práci... tak proč to děláš ty? Co tě irituje?

Na tom, jak je ten svět zlý... a škodlivý... a taky - na švejkovském šmírování... na počestné čistotě... a ze všeho nejvíc - NA MYŠLENCE NEMOCI. Neboť jen hlupák označí stavy, ve kterých omdlévá za nemoc, neboť sebe pak označí za nemocného... a už se veze v kolotoči pekelném. Stvořil nemocného - a musí se uzdravovat.

Pověz mi tedy, když jsi byl naposledy u doktora co jsi mu říkal... a nebo zkus to co říkáš mi vysvětlit psychiatrům. Rádi si tě vyslechnou... stejně jako zaměstnavatel a jiní lidé... Určitě najdeš v hospodě pro svá moudra pochopení. Pro mně je na rozdíl od tebe však výhodnější, než tlačit veblouda do ucha jehly... a lidi dráždit, prostě se přizpůsobit jejich mentalitě a slovníku a co nejvíce se jim podobat... pak můžu existovat mezi nimi a přitom studovat mnoho věcí. Takže až přijdes příště k zubaři... nebo víš co... raději tam nechoď vůbec... ty přeci nemusíš ne? Stvořil bys bolavý zub a člověka co ho ten zub bolí atd. a to bys byl sám proti sobě viď? A mohl bys svou paličatost dotáhnout rychle i do tragického konce.

Abys byl v obraze, tak ti prozradím, že jsem trochu změnil taktiku. Pobyt v blázinci mi mnoho ukázal... Zjistil jsem totiž, že lidi nenamotivuju tím, že se budu prohlašovat za vyvoleného nebo k nim mluvit z nějakého nadřazeného postoje jako Buddha jenž byl už od narození svatým... jako Ježíš, jenž byl už od narození člověkem nezplozeným nebo Dalajláma jenž byl jako nemluvně vybrán... atd. Prostě to chci lidem ukázat, že se dá dostat i z blázince, i ze všech trablů zdravotních i to jak popíšu pak, a že to není snadné ani pro vyvolené, a že každý kdo nauku uvede do všedních postojů a postaví se svým zvykům a návykům tak bude odměněn, aniž by to kdokoliv z lidí v tomto světě považoval za odměnu. Ale protože nemám tolik času, neboť se věnuju např. tobě, který to nepotřebuje a chce se jen bavit, tak jsem ještě to, co je nové a tvůrčí nenapsal... takže budeš muset počkat až nejprve dokonám dílo své. Proto se nediv, že beru na sebe útrapy roztodivné (a budou ještě horší) abych nabyl zkušeností a ověřil si nauku i v takových situacích jenž zažívají denně obyčejní lidé. Prostě se učím a sbírám zkušenosti a zkouším zlato v ohni... občas se spálím a dostane mě to až na hranice se nenormálnosti, ale to je jen pro mě jen dobře... to co si o tom myslíš ty nebo jak to vidíš... to mně nijak nezajímá... kapišto? Ostatně ježíšovi se lidé také posmívali když byl na kříži, že si nedokáže sám pomoc... že proč když je tělo a krev hraje si na syna božího atd... a Buddhovi zas proč odcházel do lesů... ale oni se nenechali svést a já taky neselžu a dovrším to co mě zajímá... a to najít způsob jak propašovat nauku do všedního dne tak, aby člověk nemusel odcházet do bezdomoví. Takže se nenech oklamat tím jak píšu... protože jsem nijak duchovně neklesl, ba naopak a proto mě už ani ty, ikdyby ses na hlavu stavěl nemůžeš nijak rozhodit.

Milión myšlenek vede k jediné. Neustálé ptaní se "co tě vedlo k tomu to napsat, na čem jsi se pobavil, ty "škodolibý"? Vše vede k odpovědi: Ze stejného důvodu ti píši, podobně jako jsi psal své texty na své stránky... a odpovídal jsi, odpovídal, až byl plný kotel a čert mohl míchat guláš.

Jenže můj důvod k psaní textů byl zcela jiný než tvůj. Tak si to sám v sobě upřímně zodpověz a nehledej vytáčky... to jsi mohl napsat klidně už před rokem... ne?

Já se bavím a CO TY?

Vůbec jsi se nezměnil... ba ještě více ses zatvrdil.

Máš na to?

Jako bych to neříkal... ukazuješ mi, že mezi námi je mnohem větší propast než jsem tušil. Akorát že mně je to spíš líto, než abych měl z toho radost.

Beze-jmenný M.

(Bez odpovědi)

Ještě než jsem stihl odpovědět, přišel ještě dodatek.

Napsal jsem ti tak, jak jsem napsal, abych testnul, jak na tom jsi. To je celé. Díky za odpovědi. Stav se někdy Brně, chceš-li. Pomlčíme...

Když nedokážeš být upřímný sám k sobě... jak bys mohl být upřímný ke mně? To mi vysvětli, v čem bych měl podle tebe, být nějaký užitek ze setkání s tebou... Děkuji, nechce se mi marnit čas.

Jde vidět že jsi na své slizkosti dobře pracoval... avšak jsem potom zvědav na ten důvod (doufám že jsi ho poslal) proč jsi si vybral právě ten okamžik až jsem onemocněl a né třeba když jsem byl v plné síle.

Nevybírám si okamžik, vše se děje v přítomnosti. Akce a reakce přichází spontánně. Napsal jsem od té doby co jsme se neviděli, již hezkou hromádku e-mailů či vzkazů, skoro na všechny jsi odpovídal. Není zde žádný důvod navíc, který bys mohl hledat mimo to, co teď právě vnímáš. Nechci tě poučovat a nemáš co bys mi dal. Vím co je smrt, a tvoje nemoc není pro mě víc než rýma. Moje veselí nepochází z vnějších situací.

Tak si to užívej... a na mě zapomeň jo?

Až bude tobě nejhůř samo se ti tohle připomene a to s výsměchem přímo úměrným tvé nynější škodolibosti.

Tahle černá magie na mě už nepůsobí... prorokuj nebo vyhrožuj, chceš-li, mágu.

To není magie, jen ti říkám to co sám na sebe přivoláváš.

Hmm já to věděl... tak jinak co tě donutilo mi tak najednou a takovým tónem psát? Zajisté se vzhlížíš v zrcadle... kde tvá dokonalost stojí a ožívá jen na neštěstí druhých. A tak ti píšu tedy já, že jsi jen temná díra v níž se ukrývá velice vychytralý démon. Jak můžeš mít ze sebe radost... to já nechápu, proto jsem se tě ptal. A teď promiň půjdu raději léčit to co je nemocné, než aby to tobě sloužilo k zábavě či sebe ukájení. Musíš si najít jinou hračku nebo oběť. Pro mě je teď přednější něco jiného víš? Tak pa.

Ty srandisto! Ty že půjdeš léčit to co je nemocné? Haha. Vy DVA uličnící!!! Vy šibalové!!!!! (A prý že panic, a jsou na to dva. :oD)

Ach jo... je metoda a je nemetoda... kdy mluvím o léčení mluvím o nemetodě a ty myslíš že o metodě. když mám mluvit s tebou, musím mluvit k někomu. Škoda že jsi jen teoretik. Poněvadž bys nemohl tvrdit, že není co odkládat a co uzdravovat... takových, mílových a dedukčních kroků se ve tvé mysli asi udělalo hodně... No tak spi... a nech si zdát. Zapomeň na mně protože já už nejsem tím co bylo dříve. Změnilo mě to utrpení, kterým jsem musel projít a tak si nemáme už co říci. Můžeš mi posílat cokoli, čertit se a píchat do mně jakkoli libo... ale ten kdo bude zasažen a ochuzen budeš jen ty a to nejvíce v okamžiku kdy ze světa zmizím.

(Bez odpovědi)

Bez-naděj-ný pří-pad

Bez odpovědi

(Bez-od-po-vědi)

Nuda.

Beznadějný případ

***

Abys byl v obraze, tak ti prozradím, že jsem trochu změnil taktiku. ale ten kdo bude zasažen a ochuzen budeš jen ty a to nejvíce v okamžiku kdy ze světa zmizím.

Nuda. Beznadějný případ (černý mág)

Jediný kdo se tady začarovává jsi ty... a když ti to říkám tak jsem černý mág...

Tak si to užívej... a na mě zapomeň jo?

OK.

Nuda.

Ahoj Nudo Nud-le

Nuda jedna báseň

Nuda to je vono, tadleta nemoc, todleto učení, nuda pláž, racek vychechtaný, zub vykotlaný, mesiáš na psychiatrii: Prča, nuda k popukání, frajer gumák, z tohodle lampas útvaru, zcvoknul se tak, že začal věštit černou magii, pavlačové babky serou strachy, hele vole, magore, hoď sem něco jinýho než nářky mistra propra prokouka, co pere voly dočista, hoď sem jinej vzduch než vyčpělý prdy mystickýho páprdy, magore, vole, když ti jiný volové nemaj co dát, tak neodpovídej, ale to už bys nežil, viď. Tak neskuč a vzdej se, to nebolí. A dlužíš pivo, pane šetřílku, vydělej love, protože na jaký pivo mě dlužíš, to bys nikdy nezaplatil, nejen za výlet do tibeťákovo, můj dárek, vole, sralbotko. Vem to vážně a hezky od podlahy. Nadějný.

No konečně jsi se našel a něco pravdivého ze sebe i vynesl na povrch. A hned jde vidět, že jsi jen teoretik, hlava nafouklá... samá pýcha bez srdce. Velký bojovník a hrdina... Proč si to děláš? Copak jsem tě nevaroval před třetím vroubkem? Ach jo... zatím co ty se vytahuješ a mi vysmíváš... neb vynáší poklady svého srdce, tak já spíš nad tebou pláču... a věř že je pro mně snesitelnější vizitkou, že jsem byl na pozorování na psychiatrii, než abych se choval takhle.

Beznadějný případ

***

Čau, vrátil jsem se z dovolené a konstatuji, že se jsem již ani neměl důvod číst odpověď... Ať se daří. E.B.

Jak jinak...

Beznadějný případ