Nerušeně tě zdravím pozorovateli!

Nevím čím začít ani proč vlastně píšu, asi moje ego ti chce něco sdělit, poděkovat (ikdyž vím, že o to nestojíš a nemá to žádný význam) ale nejsem tak blízko svému vnitřnímu klidu jako ty, abych byl schopen to jen tak odhodit a zapomenout, dovol mi tedy říci několik bezcenných slov...

Posledních pár let víceméně nevnímám čas, žiju přítomností, takže už si nevzpomínám kdy přesně a jak jsem narazil na tvoje první stránky, každopádně jsem je hltal jako koláče od babičky nejen kvůli tvé humorné a bezprostřední formě, ale hlavně proto, že jsem měl pocit, jako by jsi mi mluvil přímo ze srdce a několikrát jsi ve mě svými závěry vykouzlil nepříčetnou radost ze získaného nadhledu, o které jsem si byl naprosto jist, že pramení přímo zevnitř!

Dle tvých rad a cvičení zkusil jsem tedy i já zakusit stavu bez omezení... a povedlo se, sice jen jednou jedinkrát a snad na malou chvíli, dokud mě neovládla touha tu nádheru zhodnotit, avšak i to stačilo, aby se můj život nadobro změnil... ani ne tak průběhem (vždy jsem byl spíše pasivní a toužil poznat absolutní pravdu... vysvětlení, že bůh je stvořitel a šmitec mi nestačilo) ale pohledem na svět - vše pomíjivé pro mě ztratilo význam, jediným cílem stalo se mi sebepoznání... a nyní jsem blízko, velice blízko, našel jsem svoji vlastní cestu jak se nejlépe odpoutat od myšlenek a být bdělý v přítomnosti, stačilo jen pozorovat svoji mysl, každý na to má pokud je v tom opravdu důsledný a ty to jistě víš.

Jediné co mi teď však vrtá hlavou je, že nevím jak přesně dál... nedávno mi bylo 19, mám těsně před maturitou a nedokážu si představit, že zbytek života strávím někde v práci!

Bacha na představy, emoce a pocity... táhnou člověka do bahna... soustřeď se na přítomnost... okamžik za okamžikem... tady není ani špetka utrpení... Stále svěží a rozkvétající... Skutečnost není nikdy děsivá, nikdy nádherná, není nikdy dobrá ani zlá... jen lidské postoje jsou neustále utvářeny démonem chtění, aby mohl zotročovat lidského ducha k rozmarům jeho.

Tak jako císař sní o tom, vzít motyku a jít na pole zkusit kopat... a pak po práci, spokojeně únavou zaslouženou si lehnout na čerstvém vzduchu pod strom... tak stejně sní chudák o tom sednout si na trůn císaře a jen nechat se obsluhovat. Království nebeské však nejzářivější je v těch nejnuznějších podmínkách... a kameny (překážky) na cestě pak tobě budou museti sloužit a nepřátelé tví ti budou stavět schody do nebes.

Nejradši ze všeho bych se sbalil a odjel strašně daleko ode všech a všeho, abych se mohl celý den věnovat jen sám sobě! Pracovat pro tuhle ztracenou společnost zabere určitě víc času než sedět v lavici a jelikož už teď mám pocit jako bych neměl na sebe volnou chvilku, vážně nevím jak to dopadne.

Když velký cíl stane se odhaleným, pak opravdu ani myšlenka na to co by v dané chvíli bylo by lepší dělat nevyvstane... oko to lepší nevidí, ucho to lepší neslyší... prostě vše je všude jak má být... jak jedinná nejvyšší a neodsouditelná skutečnost. Odlož své sny... cíle, svá omezení co ve tvé mysli potajnu si stále vytváříš... neustále si buď vědom, že jsou to jen myšlenky... a ty se nikdy nedotknou toho co vidí oko... ale neustále svádějí tok pozornosti na sebe... had se věru snaží... a krmí tě ovocem dobrého a zlého.

A proto chtěl bych se zeptat tebe jak to zvládáš? Proč vůbec pracuješ? Co tě k tomu nutí, copak by ses někde v lese sám neuživil? Měl by si na sebe mnohem víc času.

Já jsem v lese byl, byl jsem v bezdomoví... proto mě už tahle otázka netrápí. I přesto, že bych mohl srovnávat stav, kdy jsem nemusel nic a stav kdy musím jen poslouchat rozkazy... přesto vidím, že je jedno kde člověk je... právě je větší výzva v samém středu pekla a pokušení obstát a neztratit se sobě samému.

Já vím, říkám to jako bych toho byl sám schopen, to jistě ne, zatím jen sbírám odvahu, ale kdyby mi někdo jako ty něco podobného nabídl, vážně bych neváhal! Ale sám na to ještě nemám. Asi mi nezbude než vydělat trochu peněz a za ty se pak někam schovat před okolním světem.

Problém je v tobě... ne ve světě. Takže vnější řešení nepomůže... je to jako zbavit kuřáka cigaret... ale zbavíš ho tím touhy si zase zakouřit? Na to změna vnějších podmínek nezabírá. Jsou démonci, kteří přesně vědí na která místa útočit a kde se uhnízdit. A pak vedou kroky tvé aby jsi o to více upadal a zabředával a trpěl... jít proti nim je jako vrhnout se střemhlav do toho, co oni tobě nastíňují jako nepříjemné.

Lidé, jsou jak splašení koně, dokážu s nimi sice držet krok, ale přestává mě to bavit na někoho si hrát, je mi všechno jedno a na ničem mi nezáleží, s ženskýma to mám stejný jak jsi psal, co bych jim mohl tak nabídnout než sebe? O to žádná nestojí...

Soustřeď se tedy na vnitřní práci... a na to není nikdy špatná chvíle.

Drží mě tu přátelé a rodina, toho pouta se hned nezbavím... ale uvnitř vím, že chci jen to jediné... a vše bude muset stranou. V žádném případě ale nechci, abys to bral jako moji slabost a žadonění o nějakou pomoc, moc dobře vím, že se musím rozhodnout zcela sám a ani se nedá říct, že by mě to nějak trápilo, pouze bych rád znal tvůj pohled na věc, přeci jenom máš toho za sebou víc než já...

Když se rozhoduješ mezi dvěma možnostmi... nevidíš tu třetí. Tak to je zařízeno... a na 99,9% je už stejně předem rozhodnuto... aby člověk změnil svůj osud a obrátil ho ve svůj prospěch nesmí ztrácet svůj zdroj a vidět... vidět to celé z nezávislého hlediska... z nedotknutelného, nesmrtelného postavení... a tehdy uvidí jak jsou prkotiny touhou nafouknuty do neřešitelných problémů a on... opouští pro vyřešení ráj... Nenechat se vtáhnout... neustále se obracet ke zdroji... a vědět, že problémy samy zmizí, když se jim nevěnuje pozornost... protože bez pozornosti (strom života) nemůže existovat nic.

Na závěr ti chci poděkovat za vše co si kdy sepsal, neboť si mi otevřel oči a jistě mnoha dalším... akorát trochu nerozumím tomu proč odpovídáš opakovaně takovým zabedněncům, kteří jednoduše nedospěli do stavu, aby byli schopni tě pochopit a přijmout tvoji radu...

Pokud je někdo zabedněný a unavuje mě, pak to má svůj účel... oni jsou tu totiž pro mě, a ne já pro nich...

a žádám tě, aby jsi nerušil svoje stránky, jsou cenným zdrojem zkušeností, díky kterým je možno předcházet zbytečným chybám a urychlit návrat zpět domů...

Návrat domů se žádným textem nedá urychlit...

jestli ti vadí neustálé dotazy apod nestačí jen zrušit mail, odstranit fotky popřípadě otázky kde se zmiňuje tvé jméno apod..? Samozřejmě je to vše jen a jen tvoje věc a já ti nechci a ani nemůžu vnucovat něco ze sebe, píšu ti soukromě ale je opět jen na tobě zda to vyvěsíš a zda odpovíš... s bohem v srdci! :)

To nestačí... web je zaregistrovaný na mě, takže každý kdo chce, může si zjistit i mou adresu i můj mobil... to jsou ty protiteroristická opatření. Takže odstraňovat to ze stránek není řešením.

Tvůj naslouchač

Naslouchej... když nemluvím mluvím nejvíce.

Beznadějný případ