Z jiného soudku: Máš rodinu? Jak vypadá Tvůj osobní život?

A z toho je mi vždy na blití. A je mi jedno co si o tom vy myslíte, protože vy... i kdybyste měli jen jednu příležitost zeptat se na věci, jež mají vyřešit příčinu vašeho utrpení, tuto příležitost obejdete a budete se ptát, kolikrát si denně čistím zuby. A já vím proč to tak děláte... a hned vám to řeknu... protože se se mnou potřebujete srovnávat, najít na mě nějaký nedostatek, nebo pro sebe omluvu, nebo stanovit si kritéria jejichž dodržováním se mi vnějškově připodobníte jako cvičené opice a tak se ve své ubohosti pak můžete cítit mnohem lépe... a z toho je mi právě na blití... protože budujete a hájíte právě to co vás potom bude ničit. Jste zmatení... nevíte co je správné... na každé straně je spousta argumentů a vy hledáte vzor... idol... zákon, pravidlo... stále to potřebujete... aby vám to určovalo... normy... podle nichž pak máte ze sebe sami nějaký dobrý ač špatný pocit. Všechno tomu tady slouží. Nesvobodě... deviaci... a kopírování... Soustředíte se ve své zmamlasenosti pouze na vnějšek... na projev... protože většina dá na vnějšek... vnějškově můžete klamat... dáte si parfém, pěkné šaty, budete mluvit konzervativně.. .chovat se eticky a nóblesně a jste hned jiní... Možná to tak u slepců funguje... ale já vidím jací jste uvnitř. Celé životy promrháte pěstěním a shromažďováním vnějších vlastností či věcí... To všichni samozřejmě obdivují... leč v mých očích jste jen zoufalci prahnoucí po matce... a tak jste si vyrobili jen dřevěnou figurínu... fetiš... která vám ji má nahradit... a furt ji zdokonalujete a na veřejnosti to prezentujete jako štěstí... Já věřím v Boha... Já jsem Superstar... já jsem byla v Mexiku... Já jsem vyhrála závod... To je váš bídný svět... a jste spíš k smích... leč vidím vás jak mučednické tváře... vaše duše touží po něčem jiném po pravdě a ne po falši... po něčem co je stálé a nezničitelné... nechce hračky, chce pomoci... vidím tváře vašich duší... jak mě chcete oklamat?

Pro někoho je rodina... vlastní mozek... pro někoho jen společenství lidí, kteří se dělí o jednu střechu nad hlavou... pro někoho nikdo z vesmíru není mimo jeho rodinu... a pro někoho jako já... není žádná rodina.

Ale abych odpověděl na to jak jsi myslela ty tu otázku... tak rodinu nemám.

A můj osobní život... většinou zjišťuje, že není nikdy úplně tak osobní... a někdy dokonce že není vůbec... natož nějaký. A někdy se ptám co je to vlastně Můj... komu to "můj" patří?... Oku? Uchu? Nebo je to jen záležitost jedné pomíjivé sobecké myšlenky...

Beznadějný případ