Odpověď na otázku č.112

Otázky a odpovědi [Zpět] - [Tisk]

Ahojky, včera jsem narazila na tyhle tvoje stránky a ráda bych napsala pár pocitů, které mám.

A proč si je utváříš?

Se spoustou věcí, co tady píšeš, souhlasím, na mnohé se dívám jinak.

Pak si ale za vše můžeš sama... co s tím já mohu dělat?

Podle mě, k čemu jsem ve svém bádání dospěla já, je to, že žádná universální pravda neexistuje. Ano, souhlasím s tím, že všechno jsme si vymysleli.

Ale je tu něco na co se pomyslet nedá... co je to?

Ale proč, když jsou teď lidé ve fázi, kdy tuhle berličku potřebují a pomáhá jim, tak jim to brát? Stejně dřív nebo později dospějí do bodu, že je to jinak.

Ale já jim nic vzít nemohu ani nic dát nemohu... oni sami se okrádají a sami si nadělují... a tak se zaklínají do světa tvořivých her... kvůli vlastní pýše... tvoří v sobě iluzorní pocity zisku a ztráty... jen proto aby se v něm mohli zrodit a pachtit co nejdéle... ale v podstatě nemají co ztratit... ale taky ani co navíc získat... mi je tedy jedno co dělají a jak to dělají... trpět budou vždy jen oni...

Taky jsem se hodně zamýšlela nad Tvými názory na práci. Život je přece o harmonii.

To se pletete... život není o harmonii, protože život sám je jen půlka harmonie... teprve život a smrt... je v harmonii... kdo chce prožít jedno, musí počítat s tím, že bude muset prožít i druhý protiklad... všichni duchovní se tedy snaží bojovat s harmonií... a prožívat jen jedno... ale peklo nedává nic zadarmo... Kdo něco konkrétního v tomto světě chce musí za to zaplatit... zákon je jasný... všechny protiklady jsou vždy v harmonii... Ale proč se tedy lidé neradují stále z té harmonie? Proč ztrácejí klid a pohodu? Proč musí mnoho hodin pracovat, aby jejich odpočinek nebyl lenivěním? Musí se hodně snažit a trpět, aby jejich slast nebyla hříchem? Aby si ho mohli poctivě sami před sebou to příjemné zasloužit a dopřát?

Ale pro mě žádná harmonie není... protože žádný klad i protiklad v podstatě neexistují... to pouze mlsný jazyk mysli rozděluje království nebeské k boji. To had... jež vám našeptává... "já vím co je správné... vždy to poznám... nech si mě... když mě budeš poslouchat, budeš se mít jako prase v žitě... okus ovoce co ti nabízím a prožij slast o kterou tě Hospodin okrádá..." A tak sloužíte hlasu ve vlastních hlavách... o všem si musíte něco myslet a nějak to zkategorizovat... ikdyž se při tom nemáte o co opřít... tak rádi lžete sami sobě....

My žijeme ve světě, kde fungují peníze jako součást života a je potřeba se s tím smířit. Z tebe mám pocit, že to nechceš přijmout.

Žádný smysl... nedokáže s nic odmítnout... s ničím bojovat, takže se nemusí s ničím smiřovat... a sám o sobě po ničem netouží, protože sám o sobě neví co jaké je... kdo ve mě se tedy s čím má smířit a proč? Lidé stále hledají vnější znaky, měřítka a kritéria... klanějí se rouchům, diplomům... uctívají projev... a nevidí vnitřní stav... peníze nepeníze... na tom vůbec nezáleží... ale záleží na tom... jestli vy ovládáte je, nebo ony vás... Kdo je tu otrokem? Kdo komu tady slouží?

Člověk se narodil tady na tento svět proto, aby byl šťastný.

A odkud tohle víte? Víte to stoprocentně nebo si sama lžete, abyste vysvětila svůj hřích? Nikdo se nikdy nedozví proč se člověk narodil... budou tu jen výmysly, teorie a líbivě lživé závěry... aby se zotročili všichni k tomu pracovat na svůj relativní a vždy podmíněný úspěch a prchlavé štěstí... V principu, nelze žádné trvale nastolitelné štěstí neexistuje... žádné štěstí neexistuje... jen zmatené výkřiky štěstí ze snu plného utrpení... Neznám nic z tohoto světa, co by mělo tu moc, mě svést abych to chtěl prožívat. Je věc která je mnohem úplnější než prožívat nějakou ledabyle určenou polaritu vlastního kálení...

A pokud někdo tvrdí, že může být úplně v pohodě bez peněz, tak lže sám sobě, jenom si to nechce přiznat.

A co když tu nikdo není? Co se stane pak s každým tvrzením.

Až budeme žít v úplném spojení s přírodou, někde třeba mezi indiánama, tak to může fungovat, ale v dnešním civilizovaném světě to prostě není možné.

Pro připoutané není možné skoro nic jiného než obhajovat vlastní slabost.

Je potřeba platit nájmy, dětem školy, jídlo atd.

Ale bydlet, mít děti... to je přeci to vaše štěstí... nikdo nemá co nechtěl... Snižte své rozmlsané požadavky... a budete mít jednoduchý život... proč se člověk vězní ve vlastním domě? Proč staví dům, když může chodit svobodně den za dnem být někde jinde... proč zakládá rodinu, když může žít bezstarostně? Co vám chybělo to máte... tak bacha na to co vám chybí... protože to dostanete... a až to dostanete bude vám hůř než když jste to neměli... a pouze jste o tom jen hezky snili...

Někdo se tě ptal, co děláš za práci a ani jsi na to nedokázal odpovědět. Mám pocit, že s tím máš dost velké problémy a někde hluboko uvnitř máš zakodováno, že je potřeba žít v chudobě.

Vy mé bohatství nikdy neuvidíte... ale já na vaši chudobu zřím každý den... Práci kterou odvádím... nezanechává nikde následky... a tak se jejími výsledky nemohu v tomto světě před nikým nijak pochlubit... neboť by mě považoval za blázna... A hrát tu vaši marnivou hru... co je to za práce? To je pouze tragikomedie...

Není to pravda. V bibli se píše: Nejprve hledejte království nebeské v sobě, a vše ostatní vám bude přidáno. Tím ostatním se míní i peníze.

A kolik byste jich potřebovala přidat, abyste byla konečně až do smrti spokojena... a přitom se ani na chvíli nebála zlodějů ani daní... Vše ostatní... nikdy nepochopíte... protože vy berete vše jako množinu něčeho konkrétního... Až najdete království v sobě... pak teprve uvidíte co jste s Luciferem vyměnila za plný pytel ostrých trnů a lesklých střepů... Až najdete království... nikdy vám již nic nebude chybět...

Pokud člověk pracuje jen na své duchovní stránce a začne zanedbávat fyzickou a hmotnou stránku, tak není v harmonii sám se sebou.

Kdokoliv začne na čemkoliv pracovat... tak není v harmonii... protože se prací o ni teprve musí snažit... kdyby v ní byl... neměl by důvod... do čehokoliv zasahovat a cokoliv měnit... byl by volný a blažený.

Znám muže, který se snažil "žít duchovně" na úkor všeho ostatního a dopadl dost bledě.

Co je pro připoutané bledě... to je pro svobodné to nejlepší co se mohlo stát...

Nejdříve zkrachovala jeho firma a pak od něj odešla i jeho rodina.

A to je dobře ne? Andělé mu pomohli s tím, co jej na jeho umíněné cestě svazovalo a brzdilo... Rodin a firem jste měli již tisíce... a přesto jste se nepoučili... do království se s tímto břemenem jen stěží dostanete... neboť nejprve vždy sloužíte pokladům pozemským... a na nebeské nemáte čas...

Možná namítneš, že když bude sám, může pohřbít své ego, jak to tady píšeš, ale člověk není určen k tomu, aby žil sám.

Jde vidět že jste nikdy nebyla sama... sama se sebou... bez světa, bez Boha... jinak byste takové zavádějící tvrzení nikdy nemohla ani vyslovit. A protože jste nikdy nebyla sama... cítíte se osamocena a proto hledáte pomoc ve vztahu s penězi, s partnerem, s vlastnictvím... jež vás nikdy trvale neuspokojí...

Píšeš, že odcházíš, že tě lidé strhávají dolů. Ale pokud to máme takhle, tak nejsme v harmonii sami se sebou. Toto je dobré si uvědomit.

Harmonie není dokonalá... stále se kazí... proč bych se měl zajímat a sloužit takové nestálé věci? Napsal jsem důvod svého odchodu, abych se vyhnul dotěrným otázkám... protože vy musíte mít ke všemu svému jednání vždy dobrý důvod... A tak raději nechtějte slyšet proč odcházím...

Myslím si, že některé tvé odpovědi mohou hodně zamotat hlavu lidičkám, kteří nejsou až tak silní v kramflecích a nemají nějaké svoje názory.

Někdo se zamotá a někdo se rozmotá... ale já jsem pro to nehnul ani prstem... tak proč klepeš na mé dveře?

Taky bych se chtěla zeptat, proč si říkáš guru.

Protože jsem jím vždycky pro sebe byl.

Vždyť všichni lidé jsou si rovni a tohle tě staví do pozice, kdy to můžou lidé vnímat, že jsi něco víc. Pokud se tak necítíš, toť otázka... chi.

Až budou tito lidé opravdu vidět že jsou si všichni rovni... pak si každý může říkat třeba Bůh... a nikomu to už nebude vadit... Nejsem to já, kdo mi dává povýšení a jim ponížení... Co pro vás znamená guru? Zcela jistě něco jiného než pro mě... takže nemůžete vůbec ani tušit... co jsem tím pojmenováním vlastně myslel... děti si také hrají... a mě nechcete nechat si na chvíli se světem hrát na slepou bábu? Já od vás peníze nepožaduji... za to, že vás vodím za nos...

Dále by mě zajímaly Tvoje zkušenosti z MLM systémem. Doufám, že je nějaké máš, když máš o něm takové představy. Většinou takto mluví lidé, kteří o tom nemají ani ponětí, jak to celé funguje. Je to totiž to nejlepší, co nás mohlo potkat. Tady se lidé učí pomáhat si navzájem a pracovat v týmu. Všechno okolo toho jsou zkreslené informace a lidi, kteří takto reagují mají blok v příjímaní.

No... to je teda gól... to jste asi jako Sportka... se svým přiidealizovaným sloganem... "Pomáháme lidem k vítězství!" Tak toto je jen sebelhářství, kterým ospravedlňujete sami před sebou to, jak okrádáte umně obelhané lidi o velké sumy peněz...

Budu ráda, když mi odepíšeš a taky když mi napíšeš tvé jméno. Já neuznávám žádného guru.

Nemám žádné pro vás uchopitelné jméno... a až ty nebudeš uznávat žádného guru... tak bude celý svět spasen... zatím uznáváš mnoho věcí z tohoto světa a proto jej nemůžeš od svého hladu spasit.

Beznadějný případ


[Zpět] - [Tisk]

12.06. 2005