Otázka: K Doznání šíleného osla... Bingo, konečně bylo ego prohlednuto, jen to udržet stále... dost těžké... zabít se... Co takhle to dotahnout do konce a stranky zrušit ? Žádný mesiáš přece nikdy nebyl a ani nebude... hmm ? Nechat treba jen Sedm ztracených... jen tak ze srandy. Mirek

Odpověď: Právě že to tam všechno nechám, aby bylo vidět čím člověk prochází. Která kniha obsahuje tak konkrétní materiál? Pocity, praxe, jak ve svičení tak v rozšiřování vhledu? Podle mě to je dokonalé. NEmusí to tam být, ale nechávám to tam pro lidi kteří by bloudili. Najdou mě jen ti co mě potřebují.

Mesiáš je v každém z nás. Jak to hezky napsal jeden človek na spirále:

Víte vůbec kdo to je mesiáš? Podívejte se pořádně dovnitř svého srdce a zmizí všechny spory. Možná to "mesiáš" ať už to byl kdokoliv udělal, a chtěl vám pomoci se na to podívat sami za sebe. Ale vy všichni čekáte na příchod někoho kdo to udělá za vás = zázrak. A proto možná "mesiáš" použil roli mesiáše, aby vám ze soucitu pomohl prohlédnout vlastní zaslepenost a zároveň tímto jménem vás přinutil reagovat. Což se mu podařilo. Tohle nejde vyčíst z knih. Ten člověk má srdce, vy myslíte jen na sebe a vadí vám že on dokáže myslet na jine. Tím vás bičuje bez biče do očí a vyhání vás z bezpečí svých iluzí podívat se sami na sebe tak jak je psáno v bibli.

Píšu někdy z ducha a duch používá slovo já a jsem atd. Nemohu ty ztránky zrušit. A proč? Protože lidé už o nich vědí. Semínko bylo zaseto. Třeba někoho kdo to četl a nic mu to neřeklo potká za dva týdny něco co ho vyfackuje tak, že objeví věci které před tím neviděl a pozná že na těch stránkách něco bylo co by teď potřeboval. Začne je hledat a... ony už nebudou... rozumíš?

Obyčejná Nula

***

Je to hlouběj. Dovedly mě k tomu tvoje stránky, "pomohl" jsi mě jako nikdo jiný, ale k pochopení že svět a život je k ničemu, že není žádná cesta, žádný smysl a že není ani žádné "já" Dokud bude iluze nějakého "já", bude i utrpení, protože to vyplývá z pouhé existence, a duality. Když není žádné "já", pak je naprosto lhostejné, že toto "já" prožívá utrpení, protože je to klam. Proto jakákoliv snaha někomu pomoci je past, z tvé kapitoly Doznání osla to jde cítit, divím se, že mi teď píšeš co mi píšeš.

Ale já nepomáhám jiným, ale sobě. Včely by taky nemusely opylovat květy. Prostě mi někdo napíše tak odpovím tak jak mi radi intuice. Toť vše. Možná mu pomáhám možná ne, nemám ani nijak v úmyslu někoho vést jen prostě vidím někdy kde je ten zádrhel, který on možná nevidí. A tak jej jen proberem. Jako na pokecu když se bavíš v čekárně u doktora. Nemám odpovídat? Co uděláš když uvidíš mládě vypadlé z hnízda? Dáš ho zpět, nebo se na to vykašleš? Tu nejde o motiv, zdali pomáhat nebo ne. Prostě to přichází a vyplývá ze situace samo.

Proč ti jde o lidi? Proč jim chceš pomoci? Jediná možnost je zabít (ego) a to stejně nikdo neudělá, ani po přečtení tvých stránek, proto jsou jen hrou tvého vlastního ega.

Proč jde o lidi? Ukaž mi jediný tvůj čin který se nedotkne a neovlivní nějaké bytosti. I když něco děláš nebo neděláš... stále to ovlivňuje okolí!!!! Ikdyž umřeš zpusobíš mnoho bolesti. Otevři své oči. Mé štěstí je štěstí jiných. Oni jsou já. Jejich žal je můj žal. Vše co činím činím pro sebe. Když změním sebe, změní se i obraz v zrcadle. To co vyzařuješ to se vrací. Prima škola. Dříve jsem si myslel že oni jsou špatní, dnes je to naopak. Napravuji sám sebe... tak to vidím a dokud nedostanu tisíce potvrzení neustanu. Pokud mohu způsobit aby se lidé osvobodili a byli šťastní budu na tom pracovat.

Znám to od sebe, mohl jsem s tebou jet na Sedm ztracených, ale neudělal jsem to, protože jsem ještě nechtěl a opravdu rád bych věděl, jestli někdo doopravdy jel, vydržel to a zabil sám sebe. Ve skutečnosti ani na tomto nezáleží, když já nejsem, tak kdo chce komu pomáhat, když já nejsem, není nikdo jiný a nic jiného, prostě NIC, nemyšlení, nerozlišování, neexistence, žádný čas, žádné pochopení, žádné utrpení, NIC NIC NIC

Pochybuji že by na akci někdo zabil sám sebe, ale i to je možné. Tu stačí najít ten základní bod a pak je vše zachráněno. Jedno satori... zážitek o čem to je, a pak se mnoho věcí změní. Za posledních čtrnáct dní jsem prošel mnohými změnami. Dalo by se říct že vidím do lidí... nikdy to nebylo tak zřetelné a přitom to není ale žádná slast.

Ano nejsi nic. Ale zažít to není tak jednoduché. Je třeba umřít... totálně zvraty osobnosti, výkyvy až na bohnice, problémy v rodině pokud máš... a to už nejde zastavit. Buď projdeš nebo budeš vykopnut v pořádné depresi.

Takže musí se vycvičit klid. Jirka je na to nějak vyčtenější než já. Já jen potřebuji vědět jak zrušit tu hranici když je tam tak velký strach. Prostě jako bys byl před sebevraždou ale s vědomím, že už nikdy nebudeš více. Tak to vidí ego. Dokud to nezruším budu se bát třeba na ulici gansterů nebo divokých psů atd...

Obyčejná Nula