Guru on-line

Tyto stránky jsou zpracovány tím nejjednodušším způsobem aby byly dostupné všem prohlížečům. Pokud chcete zaslat mistrovi otázku pište na email guru@sendme.cz nebo pokud máte lepší prohlížeč zkuste kliknout přímo sem. Pokud budete psát nezapoměňte upřesnit sekci abyste pak věděli kde najít odpověď. Zároveň vás prosím o trochu strpení tak den až tři než se odpověď objeví.


  Poslední hodina Hospodina [ 1 ] - [ 2 ] - [ Stáhnout článek pro tisk ]

Povězte mi lidé, může být někdy šťastné to co je nestálé? Může být někdy opravdu šťastné to co musí být stále ve střehu před nebezpečím, to co zažívá bolest, mráz, žár, hlad, to co podléhá stáří nemoci rozkladu a smrti? To co musí neustále vynakládat značné úsilí po celou svou existenci na to aby to mohlo existovat i nadále? To co se samo musí neustále živit, pracovat a starat se o sebe, to co se neustále musí opatrovat a zachovávat existenci tohoto utrpení i pro zítřek? Povězte mi lidé, může být opravdu šťastné to, co o sobě ví že samo jest nedokonalé? To co ví, že je teprve na nějaké cestě k dokonalosti? To co musí nést úděl nedokonalosti žít v pokoře a ponížení, to co je tu pouhým otrokem v nějaké mystickém orientačním běhu od startu k cíli? Může to být někdy s tímto vědomím už dnes v této chvíli šťastné? Může to být vůbec někdy šťastné když to ví, že všechno to utrpení se bude stále opakovat a stále znovu a znovu po tisíce existencí bude kolovat mezi zrozením a smrtí. Tisíckrát bude zažívat stejná muka nemocí a strádání, tisíckrát projde bolestí umírajícího a bolestí znovuzrozeného? Může tento věčný úděl vést někdy k trvalému štěstí? Může být život někdy šťastnou a radostnou záležitostí když víte že vše co vám přináší štěstí vám bude vzato, protože vám to nepatří? Partner vám umře, děti vás opustí, bohatství se rokrade, dům se zboří... vše co jste považovali za zdroj svého štěstí, ať už to byla vaše krása, vaše zdraví, vaši přátelé, vaše sbírka, vaši poddaní, vaše kariéra... to všechno bude jednoho dne proměněno v prach. Povězte mi lidé co vás tedy žene pokračovat v tomto věčném kole utrpení. Proč ho pořád roztáčíte a ono každým dnem nabírá na obrátkách? Co to je co vás žene a motivuje být i zítra? Myslíte si že zítra bude líp? Kdo vám dává tuto naději? Už od Adama a Evy tu je tato naděje... tolik tisíc let a přesto se nic nezlepšilo, spíš naopak stále se to zhoršuje, a počty strádajících a nešťastných bytostí se pohybují okolo desítek miliard.

A povězte mi lidé je takové dílo dokonalé? Je takové dílo stvořeno z lásky. Může matka uplést takový bič na své děti? Je toto dílo hodné Hospodinově moci, moudrosti a dovednosti? Pokud ano, povězte mi důvod proč to tedy Hospodin tak udělal? Proč seslal toto strašlivé utrpení na všechny své výtvory a děti? Láska takového Hospodina není o nic lepší než láska macochy. Což sám na sebe Hospodin s klidem prozradil i ve starém Zákoně. (Izaiáš)

Pro jméno své poshovím s prchlivostí svou, a [pro] chválu svou poukrotím hněvu proti tobě, abych tě nevyplénil. Aj, přepálím tě, ačkoli ne jako stříbro, přeberu tě v peci ssoužení. Pro sebe, pro sebe učiním [to.] Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté jinému nedám. Novměsíců vašich a slavností vašich nenávidí duše má; jsou mi břemenem, ustal jsem, nesa je. Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou. K čemu jest mi množství obětí vašich? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv. Že přicházíte, abyste se ukazovali přede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, a byste šlapali síně mé? Nepřinášejte více oběti oklamání. Kadění v ohavnosti mám, novměsíců a sobot a svolávání nemohu [trpěti,] (nepravost [jest]), ani shromáždění. Naplněna jest také země vaše modlami; klaníte se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové vaše. Já jsem Hospodin, a není žádného více, kromě mne není žádného Boha. Přepásal jsem tě, ačkoli mne neznáš, aby poznali od východu slunce i od západu, že není žádného kromě mne. Jáť jsem Hospodin, a není, žádného více. Kterýž formuji světlo, a tvořím tmu, působím pokoj, a tvořím zlé, já Hospodin činím to všecko. Budete-li povolní a poslušní, dobré věci země jísti budete. Pakli nebudete povolní, ale zpurní, od meče sežráni budete; nebo ústa Hospodinova mluvila.

Kdo je to ten náš Hospodin, jak se může prokázat?

Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše.

Ale povím vám lidé jak to všechno je, protože jste byli oklamáni. Dlouho byla pravda tajena, a když byla zveřejněna, byla umlčena nebo nepochopena. Nikdo vám to lidé neřekl tak narovinu jako vám to řeknu dnes já. Příčina všeho byla totiž prohlédnuta, cesta ke svobodě byla nalezena. Sémě hadovo bylo odhaleno. Nyní již nebude více utrpení. Dnes vám povím jak to bylo se stvořením tohoto bídného vesmíru tohoto prohnilého a nedokonalého díla a kdo za tím vším opravdu je.

V Bibli se píše že na počátku bylo slovo a to slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. To je ovšem až tak od poloviny. K tomu abyste to rozmotali, musíte znát příčinu toho proč vzniklo to slovo a jakým způsobem mohlo vlastně vzniknout a jaký je důvod stvoření stvěta a vesmíru i života v něm. To všechno vám lidé povím. Proto kdo má uši slyš!

Na počátku všeho byla naprostá nicota, prázdno, beztvarost, bezzvukost zkrátka nic co by mělo nějakou charakteristiku. Nebyla tu ještě ani tma ani světlo. Protože aby někdo mohl říct, že tam byla jenom tma, musel by tam už být, aby to mohl prohlásit. Proto Biblické tvoření začíná až dáleko daleko potom, a záměrně utajuje největší skandál. Na počátku tedy v bodě 0 tedy nebylo nic. Od toho vycházejme. A z toho nic vzniklo něco. Zdá se to nelogické, ale je to tak. Jak chcete z ničeho udělat něco? To je na materiální rovině problém, ale ne na duchovní. Materiálno totiž vůbec neexistuje, ale o tom až později. Abyste pochopili jak lze z ničeho udělat něco, vzpomeňte si z čeho tvoříte sny. Jdete spát nic tu není, a najednou je ve snu všechno, i prostor i čas, i kulisy i život i vy. Z čeho to stvoříte? Ve snu to má hmotu, můžete se toho dotknout, můžete pociťovat a vnímat všechny skupenství hmoty, můžete stvořit úplně vše aniž byste potřebovali jen jeden stavební atom. Nebo jedinou základní stavební hmotný prvek. Tak nějak proběhlo stvoření i na počátku světa.

Vraťme se tedy k našemu bodu nula. Jak z nuly udělat jedničku? Mnozí by navrhovali 0 + 1 = 1 to je sice správně, ale vy tu jedničku ještě nemáte a kdybyste ji měli, a vznikla by z nuly pak by tu už nula nemohla být, jak byste potom mohli sčítat dvě čísla? Jak to tedy je? Je to naprosto fantastické a geniální. Z ničeho lze vytvořit něco, a přitom to nic tu stále je, ale přitom není. Těžko vám to vysvětlit, proto použiji zase matematiku. Nula je magické číslo, nejmocnější číslo. Nejvyšší číslo, protože se jím nedá dělit (až jeden jedinný případ) a při násobení nikdy větší číslo nedosáhnete.

Podívejme se na číselnou osu. Na počátku je Nula a na konci je nekonečno. To je omyl, protože Nula a nekonečno je to samé. Nevěříte? Tak se podívejte na tuto rovnici. X + X = X Pro která čísla tato rovnice platí? Platí pro nulu i pro nekonečno. Takže závěr nového důkazu zní Nula = Nekonečno.

A proč? Představte si obvod nuly. Ten obvod můžete dělit na mnoho částí. Čím menší část, tím větší číslo dostanete. No a až dojdeš k nekonečnu, jste na druhé straně bodu z něhož jste vyšli. Čili nikam jste prakticky nedostali, ale ten praporek má z levé strany napsáno Nula a zpravé strany napsáno Nekonečno. Žádná přímka číselné osy neexistuje. Přímka není vůbec možná. Vždy je to jen část obvodu kružnice. Ani vodní hladina není rovná. Je to část povrchu koule. Zednické hadicové váhy ani kompas by nefungovali na jiném útvaru než je koule.

A tedy zákon stvoření... jak zničeho udělat něco? 0 : 0 = 1 a je to! Jak snadné! Rozdělil jsem nic ničím a je tu jednička. Podělil jsem nekonečno na nekonečnem dílů a je tu jednička. Jednička je celý obvod nuly. Je to celek. Stačí obvod nuly rozdělit... obsahem nuly je tedy nekonečno a obvodem nuly je jednička. Nula není nikde uprostřed je všude! Universum je tedy nic. A všichni matematici jsou stále zakletí mezi dvěma čísly 0 a 1. Avšak jednička je iluzí. Protože jednička je jen nápis na druhé straně praporku v bodě nula. Takže nekonečno je menší než jedna i než nula. Jednička a nula je to samé. Stejný praporek na kružnici. Ale kružnice není žádná hranice. Hranice existuje jen v jedné rovině mysli a je vztažná ke vzdálenosti ze které se na ní díváte. Podíváte-li se na kružnici z patřičné vzdálenosti zepředu, nebo z leva, nic není od ničeho odděleno. Zapálíte-li v kružnici dymovnici, nezůstane dým jen uvnitř nějaké hranice. Pro dým není kružnice žádným ohraničením! Proto je jednota i celek iluzí. Nelze ho definovat nějakou souhrnnou čárou jež by měla obvod jedna i obsah roven nekonečnu! Proto je kružnice jen v lidské mysli. Pro lepší představu si udělějte oko z drátu. A dejte si ho metr před oči... jaký prostor vesmíru vyseknete a od sebe oddělíte? Žádný. Je to jen doměnka. Dáte-li si oko drátu milimetr před oči... nejde už vidět žádná hranice. Ačkoliv oko drátu nezměnilo svou velikost, jednou se do něj vejde celý vesmír a jednou se do něj nevejde ani mravenec. Vše závisí jen na vašem pohledu a úsudku mysli. Zkrátka nikdy se ničeho nedopátráte, protože VY, malá iluzorní jednička a teda oko drátu jste iluzí. Zkoumáte vnější věci a jen ve své mysli! Věci za tou iluzorní hranicí! A to podstatné minete.

Je to snadné najít důkazy když chci. Mám neomezené možnosti a všechny vědy umím pohřbít a všechna fakta vyvrátit. Tak snadné to je. Kdo se mi chce rovnat? Jedině Nula. Ostatní budou zesměšněni.

Nula nejde vidět, je to neviditelný dort ale jakmile vyjmete pomyslným okem drátu ve vaší mysli nějakou část, když ho rozdělíte už tu není neviditelný dort, ale dvě viditelné části mezi nimiž je vztah, napětí-energie, protože jsou přitahovány zase k sobě. Dnes je už z této prvotní nuly vytaženo mnoho čísel, dnes je už z této nuly vytaženo mnoho věcí. Avšak ke každé věci existuje protiklad. Ke každému zápornému číslu existuje kladné. Jen k nule ne. Nulu nikdy nestvoříte pomocí nuly. Vždy potřebujete sečíst dva protiklady. Ke každé vlastnosti, ke každému hodnocení existuje protiklad. A mezi protiklady je vztah energie, energie dávající nule existenci. Tak se stane nic živým. Jedině tak se může nic zažít jedině tak může vzniknout první slovo, slovo které bylo u Boha slovo "já". "Já jsem". Toto "Já" je Bůh to je stavitel stvořitel, neboť toto "já" chce být věčné a může přežít jen tak, že se bude neustále dělit, množit, přenášet se, tvořit a střídat formy, tvořit a střídat těla vytvářet subjeky i objekty současně a tak samo sobě pomocí toho zrcadla potvrzovat své bytí. Může se vidět, může se ošahat, muže se zdravit může se uctívat, může se zažívat chválit a milovat či nenávidět. Hlavně vše co dosvědčuje existenci. Nenáviděného, milovaného zkrátka veškeré zrcadlo. Celý svět je jen zrcadlem ve kterém se náš Hospodin vzhlíží. To je první zdrcující novina, že právě ego vládce temnot stojí u stvoření světa. Hospodin je totiž ustrašené a večně nenažrané ego. Velice lstivé.

Ne neutíkejte podám přesvědčivé důkazy! Tento text není určen lidem, kteří jsou tupí a zatvrzelí, ale lidem, kteří jsou inteligentní, a kteří sami mohou intuitivně rozmotat toto klubko svinstva jež bylo záměrně vytvořené, aby vznikala touha pokračovat v životě. Neboť velké ego musí nejprve stvořit malá ega, neboť ego plodí jen ego. A ego chce být. A abyste chtěli být... musí toho pro vás... teda pro sebe moc vytvořit.

Pro sebe, pro sebe učiním [to.] Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté jinému nedám.

Čili to má hezky Hospodínek pojištěné. Jak to dokáže, jaké jsou jeho finty, taktiky a pasti to si všechno řekneme později.

Nejprve se vrátíme ještě na počátek. Víme, že vše vzniklo z nuly. Nula už není vidět. Nyní je tu forma. Kdybychom spojili všechny protiklady k sobě, kdybychom to všechno správně sjednotili vše by zmizelo zase v nule. V nicotě. Toho se však Hospodin děsí. Protože dokud existují protiklady, existuje i život i cesta. Pokud existuje nedokonalost, existuje cesta k dokonalosti i touha ji naplnit. Pokud existuje Ďábel existuje cesta k Hospodinovi. Ale vše je neskutečné. Vše je totéž. Je to iluze. Právě to, abyste měli sen o zítřku je hlavním úkolem tohoto hnusného údělu. Musíte mít motivaci k zítřku. Tedy vědomí a iluzi času, že jste byli a budete, že tu máte nějaký úkol, a že cíl je zítra, že zítra se už budete mít lépe. Že zítra se podaří dojít do cíle, že hned zítra bude vše lepší, že na světě bude víc lásky, atd.

Lidé... to je utopie. Tento sen tu je už víc než miliardy let a nikdy, opakuji nikdy to nedojde k tomu o čem sníte. Proč? Protože bída a utrpení definuje realitu. Jen v bídě a utrpení máte touhu snít a pokračovat ke štěstí. Jedině v pekle sníte o ráji. Jedině zítřejší cukr znamená dnešní bič. Kdybyste byli už dnes všichni šťastní nepotřebovali byste už zítřek. Rozplynuli byste se v dnešní blaženosti. Už byste byli dnes v cíli. A za cílem už cesta není. Rozumíte. Vždy potřebujete utíkat od něčeho k něčemu. O nenávisti k lásce, od chudoby k bohatství... vždy jsou důležité oba protiklady, protože energie-život-pohyb je možný jen mezi dvěma body.

Jste na cestě k neskutečnému cíli. Štěstí, mír, pravda, láska to všechno jsou jen iluze... iluze to jsou hlavní biče, které byly záměrně stvořeny pro vaší motivaci. Protože pokud jste vy, Hospodin je také. On vás potřebuje. Bez vás by nebyl On. Nikdo by na něj nepomyslel. Jste pěkná dvojka jako slepý a beznohý. Malé ego nosí velké. Řeknu vám pravdu Hospodin je smrtelný. Neboť vše co vzniklo zanikne, vše co vzniklo strádá. Život je utrpení, vysílením, marněním energie i času. My jsme pro Hospodina stromem života. Naše snažení naše energie je jeho potravou. Ale pamatujte lidé. Je mocnější vládce než Hospodin. A tím vládcem je smrt. Smrt je nejmocnější. Sláva smrti neboť nás všechny osvobodí. Hospodin se snaží smrti uniknout a proto může přežívat jen tak, že se převtěluje a tvoří sám sebe. K tomu abyste se tvořili... vás vyzval! Nařídil vám to, je v tom velice mazaný a dal vám potěšení orgasmu i bolesti menstruace, aby se vám množení stalo vyhledávanou drogou.

Vše to už narafičil na začatku. Povězte mi lidé, která matka by umístila své děti do blízkosti jedovatého ovoce. Která matka by tvořila otrávené ovoce? To vše už bylo nachystáno. A Hospodin byl velice mazaný. Neřekl nic o stromu života večného. To si nechal jako třešničku nakonec.

Adam a Eva byli nevinní protože neměli ego. Nevěděli vůbec o tom že jsou. Nevěděli nic o smrti nic o životě. Neměli žádný cíl. Nevěděli ani nic o Hospodinovi o moci a strachu. Jak by ho mohli uctívat bez vědění o tom kým je. Máma... to nemohli říct... nemohli nic byli jako laboratorní myši. I psovi trvá dlouho, aby pochopil vztah mezi pánem a sluhou a bez lsti to nejde. A proto to Hospodin musel nějak zařídit a dát jim to vědomí existence, dát jim ego. Dát jim vědět o sobě, o tom kým je on a kým jsou oni. Co znamená stvořitel. A co to je láska a úctívání, vládce a poddaný. Prostě potřeboval jejich pozornost, jejich modlitby, jejich úctu. Zvířata mu ji nedávaly, jen člověk měl velký mozek aby mluvil modlitby a zpíval chvalozpěvy. Proto Hospodin sám velké ego stvořil člověka k obrazu svému. Udělal z něj vědomou ustrašenou bytost a to zcela záměrně, jen kvůli svým sobeckým choutkám a žízni po sladké energii jejich pozornosti, protože ta dává egům jasný důkaz o tom, že jsou skutečné.

Jak to provedl? Nejprve musel nějak zařídit aby Adam a Eva o sobě věděli. Aby věděli co je to bytí, tělo, partner, individualita, rozmnožování a všechno kolem strádání těla i života. K tomu záměrně použil strom vědění. Byl v tom záměr zcela jasný. Zcela taktně Adama a Evu na ten strom upozornil a ukázal jim kde se v zahradě nachází tím si samozřejmě zajistil alibi a odvedl podezření od sebe sama. Pak se musel vytratit... kam? Aby se převlékl za hada a šel dokonat vychytralé dílo své lsti.

Vyhnal vás z ráje a dal vám hned cíl... upozornil vás na život věčný. Tím si zajistil, že o tento strom budete usilovat. Což je logické, neboť pro každé vědomí, pro každé ego je to priorita č.1. Tělo a počet inkarnací... na tom nezáleží... hlavně je být. Být co nejdéle a pořád, být i pak... být věčný. Což se mu i podařilo. Všechny vás dostal. Kdyby to byl milující Hospodin udělal by totiž to, že by netvořil zakázané ovoce, a naopak by Adamovi a Evě doporučil nejprve ovoce stromu života věčného. Ale proč tak složitě? V tom je další lest. Proč neudělal Adama a Evu již věčné? Protože žádný strom života věčného není! Je to jen trik. Lest, abyste měli cíl i cestu. Abyste se snažili. Vše to hezky zinscenoval, abyste ho museli uctívat a modlit se k němu. Aby on ve vás žil. Jak to však zajistit. Čím více bídnějších věcí na vás sešle tím více se k němu začnete obracet. Tím větší mu věnujete pozornost. Proto se připravte na velice bídné časy. Neboť jen bída a utrpení je hnacím motorem ke štěstí a blahobytu. Zapoměli-li lidé kdy na něj. Bylo to hned vzteku a hrozeb. Udělali-li si lidé jiné předměty uctívání... to bylo povyku. Hned je všechny srovnal. Člověk nesmí být šťastný. To je jeho heslo, to je ten úděl, to je to svinstvo na vás spáchané. Neboť jen v dobách zlých sníte o lepších časech. Nechcete trpět, a proto věříte v zítřek, a tato víra, tato patologická naděje mu zajišťuje to, že i Hospodin přežije. Tedy že velké ego bude do té doby, dokud bude i malé ego. Proto nebude žádná apokalypsa, nemůže vás všechny zničit. Některé si nechá. A to je ta jeho láska. On si nechá jen své uctívače. S nimi založí nový ráj kde mu budou zpívat chvalozpěvy. Ale nebude to ráj... bude to další utrpení. Postupně se vše vrátí do starých kolejí. Za všemi válkami a katastrofami stojí on. Protože hned jakmile je na vás sešle začínají se dít modlitby. Když jste šťastní a v pohodě... nikdo se modlit nepotřebuje.

Jáť jsem, kterýž formuji světlo, a tvořím tmu, působím pokoj, a tvořím zlé, já Hospodin činím to všecko.

Hospodin nikde ve starém zákoně nesliboval člověku život věčný. Nikdy se o něm nezmínil. Proč asi? Protože by to nemohl dodržet. Proč? Protože život věčný je mýtus. Je to cíl, který je jen iluzí. Je to sen ega číslo jedna. Jen Hospodin může být dočasně věčný. Ale to je jen jeho sebeklam, protože on toho dosahuje jen tím, že vy se rozmnožujete. Smrt je mocnější. Nikomu jinému, žádnému člověku Hospodin nedovolí, aby byl věčný. Adama a Evu musel vyhnat z ráje proto, že Adam i Eva jej prohlédli. Nyní už věděli s kým mají tu čest. Nyní byli jeho potencionální nepřátelé a soci. Nyní znali tajemství jeho života věčného. A to tajemství spočívá v tom, že se Hospodin přiživuje z vaší energie. Vy lidé jste jeho stromem života. Strom vědění otevřel Adamovi a Evě oči. Stali se nebezpeční. Mohli by se stát Bohy a on by se s nimi musel dělit o lidi. Sám to v Bibli Hospodin říká. Viz následující ukázka:

A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a [ovoce] k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého. I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš. Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A [ten] řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme; Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli. I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí! Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé. Viduci tedy žena, že dobrý [jest] strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a [on] jedl. Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

Kdo tedy lhal? Had nebo Hospodin, když oba byli nadále živí přestože pojedli z toho zakázaného stromu? Hospodin se snížil až ke lhaní! Jen aby si uchoval své postavení a svou moc. A je pomstychtivý viz.dále. Pěkně se všem odvděčil za to, že jedli z jeho stromu. Kdo lže ten i krade a kdo krade, ten i zabíjí...

A [v tom] uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského. I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi? Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se. I řekl [Bůh]: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl? I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, [aby byla] se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem. I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem. Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého. Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

Hospodin se ukryl v sexuálním ctíči, v energii mezi samčí a samičí buňkou. Nikdo neví jaká síla žene spermii k vajíčku. Nyní už to víte.

Ženě [pak] řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého [bude] žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

Menstruační bolesti. Proč? Aby žena se nemohla pohybovat jak chtěla kdy chtěla a aby chtěla mít dítě. To má pak na devět měsíců klid. K uspokojení této žádosti je však nutno vyhledat muže a podřídit se mu. Toto samo už je svinstvem jak si zajistit, aby žena uhnala a svedla muže ke styku. Adamovi také řekl:

Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš. Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých. I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je. Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, [vyžeňme jej]. I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl. A [tak] vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

Tady vidíte jak je Hospodin sobecký. Než aby se podělil o své Božství a život věčný rozhněval se vyhnal jako nemilosrdná macocha děti z ráje a aby toho nebylo dost ještě jim ten život trochu znepříjemnil. To všechno měl však již nachystáno, protože bez Evy by nemohl vyhnat Adama, protože by se nemohli rozmnožovat. Všechno to bylo rafinované a připravené. Kdyby došlo k této nehodě, a Hospodin by byl skutečně mocný. Mohl by vše vrátit zpět, a poučit se z té chyby a strom vědění přesadit mimo zahradu eden, nebo si udělat nového Adama a novou Evu, kteří by se množili v edenu. A tak by všichni žili v ráji. Proč se tak nestalo? To je snadná odpověď.

Nebudete tomu věřit. Ale všechno se odehrává jen na úrovni vědomí. Je to jako byste si to vše naplánovali. Hospodin věděl, že všechno tvoření je jen jeho sen, ale chtěl mít jistotu, že zítra bude sen pokračovat. Proto musel zařídit aby Adam a Eva dospěli ke stromu vědění. A taky je musel vyhnat mimo tento ráj, mimo dílnu tvůrcovu. Prostě... nejprve je idea a pak se realizuje. Proto příběh o stvoření vznikl a byl zapsán až mnohem později, aby se nikdo nemohl dopátrat pravdy. Ono ve skutečnosti žádný Adam a Eva nebyli. Je to jen finta. Lest. Protože vy máte mozky a umíte číst, čas je jen vaší iluzí. Nebylo včera. Nebude zítra. Nevím jste-li vůbec připraveni na to co vám chci říct. Vy prostě nejste. Není žádná hmota v tomto snu. Není žádný prostor a není žádný čas. Není žádný život. Zkrátka se nacházíte jen ve snu. Všechno vaše utrpení je snem. Není to skutečnost. Prostě smrt sní. Nic sní. Nicota má sen.

Není žádné já. Vyšší, nižší, jemné, hrubé, nízké vysoké, duchovní mentální, není žádné ze sedmi těl, není žádné světlo, žádná aura, žádná duše... žádné jiné světy, dimenze... to vše jsou jen fantasmagorie. Fantasmagorie tisíkrát opakované. Mnohokrát vštěpované. Jedná se jen o záměrnou manipulaci. Vy tu nejste ale vaše ego, má sen. Tím že zemřete... ego přetrvá. Ego je jako semínko. Může kdykoliv vytvořit celý vesmír znovu. Ego je stvořitel. To provotní slovo, první myšlenka, první bit, základ všeho, iluze iluzí, snící prázdnota toužící po své existenci. Ego je stavitel vašich zítřků, je to stavitel vašeho těla, ono má za následek reinkarnaci, ono je duší, ono je Hospodinem, ono je světlem, ono je tmou, ono je Ďáblem, ono je vším!!! Ono stojí u zrodu karmy, protože karma je složena z jeho nenaplněných snů. Pokud jste nedosáhli uspokojení... máte smůlu, budete se muset znova zrodit. Na vás egu nezáleží. Ono chce jen být, jen si užívat, ono vás bičuje a honí, ono vás vláčí od kolébky do hrobu. Vůbec mu na vás nezáleží. To je Hospodin váš Bůh vaše Ego. A vy se k němu ještě modlíte. Toto ego se snaží potvrdit si svou existenci své bytí. Dokazuje to pohybem, činností, hromaděním zážitků i věcí. Kupí věci, obklopuje se mocí, majetkem, slávou, protože toto vše mu dává pocit že je. Ono však není. A protože to ví, bičuje vás, aby se to neprofláklo. To kvůli němu chodíte do práce, to kvůli němu strádáte, to kvůli němu si huntujete zdraví i planetu. Ego však ví, že není planety ani přírody... proto mu na ní nezáleží. Kdykoliv si může postavit novou. Během vteřiny zničí tento vesmír a postaví nový. Vy to ani nepostřehnete. Protože čas neexistuje, nebude mu to trvat ani co by jiskra přeskočila. U někoho je ego jen tělem, u někoho je duší, u někoho Bohem, ale stále tu je jedna a táž společná charakteristika. Egu nejde o zničení své existence. Prohlašuje se za nezničitelné, lže samo sobě, prohlašuje se za věčné. Neustále zdokonaluje svůj děravý sen o nové možnosti duchovního růstu. Žádné klinické smrti, žádné tunely... vše to je jen clona před očima abyste neviděli pravdu. Vaše smrt... to není smrt to je jen přestávka mezi sny odložení opotřebovaného těla. Tyto posmrtné zážitky jsou jen další clonou nevedou k pravdě. Pravda je až za nimi. Pravdu o tom že nejste. Všechny tyto zážitky vás lákají a naplňují protože vám dávají iluzi věčnosti, iluzi že to tak je a že se nedá z toho údělu reinkarnace utéct. Že můžete žít v dimenzi X nebo na zemi, ale stále jste zakletí v tomto údělu.

Je jen jedinný způsob jak se osvobodit. Ono se ani nedá osvobodit. Je to celé absurdorium a fantasmagorie na n-tou, protože vy nejste. Jak by jste se mohli stát Buddhou, osvíceným. Jak byste se mohli osvobodit? Neustále si vytváříte své já a jeho cíle. Neustále štěstí odsouváte na zítřek. Neustále vytváříte nespokojenost, nedokonalost, neustále vytváříte své poslání a důležitost i životní cestu. Neustále spějete někam... v kruhu. Chodíte pořád dokola, protože ego je tu stále. Někdy vás týrá, děsí, jindy vás chválí a spolupracuje. Temná strana vždycky těžko vidět je a pod svícnem je největší tma.

Potřebujete partnery a děti protože tím ego žije. Nyní jste pak důležití jeden pro druhého. Láska neexistuje stejně jako nenávist. Neexistuje ani Bůh ani Ďábel. Jedině původní nic existuje. Hledáte... co? Smysl života? Takový nesmysl? Vaše otázka pramení jen ze lži. Když nejste jak můžete najít smysl toho že jste? Ptáte se na samé svinstva. Ale na ty svinstva se ptá jen ustrašené ego. Jen ego má otázky. Protože se snaží najít důkaz a jistotu že je věčné. Hraje si tu svou hru, staví si překážky a pak se raduje. Neboť i v radosti i v zdolávání, i v nenávisti i v lásce nachází své bytí. Války mu slouží, láska mu slouží všechno mu slouží. Všechno uvědomnění na světě mu slouží. Všude kde je posuzování, analyzování, zažívání, všude kde je možno si uvědomit "já jsem", ať už je to jakýkoliv pozorovatel za jakéhokoliv vědomí rozšířeného, kosmického, plného světla... všechno to slouží jen egu. Všichni lidé na této planetě v tomto vesmíru, všichni sloužíte jen jemu. Můžete meditovat, můžete se modlit, ale ono při tom naléza své bytí.

Nyní bych ještě objasnil jeden princip. Říkám mu princip sleposti, a schválnosti. Z nuly se dá vytvořit cokoliv, ale budete-li chtít zažít štěstí... musíte nejprve vytáhnout neštěstí. Jinak byste si nikdy nemohli uvědomit co to štěstí je. Chcete-li být zdraví, musíte nejprve vytáhnout nemoci. Protože jak by zdravý mohl snít o zdraví? Chcete-li se těšit a radovat z míru, musíte vytáhnout nejprve války. Chcete-li být bohatí musíte nejprve vytáhnout chudobu. Protože byste nemohli být bohatí kdyby byli všichni bohatí. To by mohli být i všichni chudí a myslet si, že jsou bohatí. Tu jde o to vyniknout. Být. Být víc než jiní protože tím vám ostatní projeví pozornost. Tím vám dokáží že jste. Je jedno v jakém směru. A tak vytahujete a vytahujete a rozdělujete vše proti sobě. Všechno díky vaší tvořivosti strádá. Všechna pozitiva jsou zákeřným bičem, všechna negativa jsou bičem. Všechno tu je proti nirváně. Vše je to stejná hra o pozornost. Malujete, tvoříte, skládáte, sbíráte, vládnete, závodíte... jen aby si vás někdo všimnul. Nové auto, nový účes, nový partner, nové milióny.

Kvůli vlastnímu bohatství uvalíte úděl chudoby na ostatní. Kvůli svým požitkům vytáhnete na svět nedostatek. Všechno spolu souvisí. Všechny protiklady tvoří život. Zabijte je. Vraťte je zpět. Nechtějte je. Nelpěte na nich, na pozitivech, na svém štěstí. Je to cesta proti strachu. Strach však není. Zabijte Boha, zabijte Ďábla, zabijte Krista, zabijte lásku, zabijte dobro, zabijte mír. Všechno musíte zabít, protože jedině tak budete úplní. Smrt je spasitelem.

Jiný spasitel není. Sebevražda nic nespraví protože existuje ten co se zabíjí. Je nutno zabít nejprve semínko. Ego. Sebevražda je pro ego jen načerpením sil a obrozením těla. Je nutno zničit toto semínko, jinak vaším přičiněním budou strádat v budoucnu mnozí. Dokud nezničíte semínko, budete stále v kole utrpení. Nečekejte na žádného spasitele. Není spasitel. To je jen trik abyste čekali. V Bibli se píše že brzy příjde. Brzy je však nikdy. I kdyby tam bylo napsáno zítra... je to nikdy. Vše je tu nalíčeno proti vám, abyste toužili po svém zítřejším bytí.

Všechny vaše starosti jsou uměle vytvořené, protože čím více máte starostí, tím více se snažíte snít o štěstí. Čím více máte snů, tím více toužíte po jejich naplnění. A to je zbraň proti vám. Vzdát se svých snů. Kdo tohle dokáže je volný. Nemusí tu už nic dělat. Máte-li pocit, že je třeba něco dělat... nejste volní. I kdyby to bylo, že máte jíst. Nic se nemusí. Dokážete-li tohle porazit. Dokážete-li vymazat ze svého života musím a chci. Pak jste volní. Jenom v pekle se sní o nebi. Kdo by v ráji pomýšlel na vytváření pekla? Kdo by ve světle pomýšlel na vytváření tmy? Teprve tma utváří světlo. Na počátku vznikla první tma. Stvořitel je temný, je to vládce temnot. Proto si vysnil světlo a vysnil si ráj. Ďábel stvořil Boha. Neboť Ďábel se rozdělil. V rozdělení je tajemství snu o životě. Ale rozdělení není věčné. Je to vysilující a vyčerpávající. Proto všechno rozdělené podléhá zániku a smrti. Proto se Ďábel prohlašuje za Boha a rozděluje lidi. Protože pokud jsou rozdělení lidé, on čerpá energii pro svůj život z jejich rozdělenosti.

Veškerá rozdělenost je jeho potravou, je to jeho znamení. Proto má had rozdělený jazyk a jed v tlamě. Je to had vědění. Používá školství, používá vzdělávání. Používá svůj jazyk, aby vás rozdělil a poštval proti sobě samým. Tiskne knihy, dodává mistry. Jen aby jste začali bojovat proti sobě samým. Z tohoto boje žije váš taťka Hospodin. Utíkáte od jednoho k druhému. Neustále za svým cílem i snem. A veškerá energie jde na jeho účet. Díky vám on žije. Všude kde lze nalézt vztah, vše k čemu zaujímáte jakýkoliv postoj, názor či vztah, ať už kladný nebo záporný... to je dar pro něj. On uchvacuje vaše tělo, a využívá váš život ke svému naplnění. Můžete se k němu modlit... to opravdu dělají jen velcí tupci. Komárovi nedají ani kapku, ale všechno svěří daleko většímu upírovi než jsou všichni komáři na světě dohromady. O tom jak vás vysává se přesvědčíte když pohlédnete na své životy. Rozhlédněte se a podívejte na sebe. Musíte jíst a přesto stárnete, máte nemoci, nikdo na vás nebere ohledy. Neboť jak on říká: "Vy nic nejste ani vaše dílo nic není..."

Ale nebudu vás učit. Nejsem žádný hlupák. Nemám tu nic na práci. Na ničem mi nezáleží. Nezáleží mi na míru, na válce, na přírodě, nevyhledávám ani lásku, ani nenávist, ani život, ani smrt. Nemám k ničemu žádný vztah. Vůbec mi na vás nezáleží a proto mohu říct věci tak jak jsou. Nic nemusím, není ničeho třeba. Není žádná cesta, žádný cíl, žádný zisk, žádný úspěch. Celé učení které jsem objevil lze shrnout do jedné věty. Tady a teď není třeba.

Kdo má uši slyš. Jedině zkrze modlitbu a půst se můžete osvobodit. Ale vy nevíte co to je správná modlitba a správný půst. Správná modlitba je když zmizí modlící se i předmět modlení. Musí zmizet objekt, subjekt i důvody modlitby. To je první část učení. "Tady a teď". Zabijete-li všechno v tady a teď, zůstane správná modlitba. Tady a teď. Zabijte všechno. Všechny myšlenky, všechny individuality ať vlastní, lidské či božské. Všechny důvody a cíle, všechny pocty i nároky na odměnu, odplatu a zisky. Zabijte všechny zítřky a všechny včerejšky. Zabijte všechno vnímání, uvědomování, a posuzování. Zabijte pozorovatele i pozorované. Zabijte svou mysl, své já.

Teprve z této modlitby vzniká druhá část a to "není třeba". Není třeba je ten sprábný půst. Tady a teď není třeba se postit, není třeba meditovat, není třeba se očisťovat, není třeba dělat vůbec nic. Není třeba dokonalosti ani nedokonalosti. Není třeba vytvářet hříchy a svatost, není třeba usilovat o osvícení. Není třeba se nikým stát, není třeba pokračovat v cestě. Tady a teď jsou všechny cíle na světě. Není třeba žít a není třeba umřít, každý okmžik je tím nejlepším okamžikem.

Nezačínejte však od půstu, ale nejprve od modlitby. Protože začnete-li od půstu sledujete cíl, máte záměr. Pokud existuje cesta existuje poutník. Zabijte poutníka. Ne-buďte. Osvícení je tou nejsnadnější věcí na světě. Utrpení je jen sen. Mrtvého už není nutno učit. Cenou za osvobození je vlastní "já". Já se nikdy neosvobodí. Tam kde je "já" je utrpení.

Nyní bych ještě zhrnul jak vzniká to první já. Co je příčinou toho proč vznikl vesmír. Na počátku je nevědomost. Není tu žádné vědomí. Cokoliv je vědomím... je strádajícím. Vědomí je ego. Ego je první a poslední myšlenka. Myšlenka jež patří sama sobě. To je vědomí. Myšlenka jež sama je myslícím. První jednotka informace, první bit. Čím více informací... tím více potvrzení. Všechny informace jsou sbíráný jen za tím účelem. Myslím, vím, tedy jsem. Čím víc toho vím, tím více jsem. A vědět... to je dnes vysokoškolské terno, protože vědět znamená peníze, pohodičku, autoritu. Jo jo jo. Pěkně to má provotní stvořitel zajištěno. Aby se na něj nezapomělo. Tak se bádá, studuje a tím on sbírá jen vědění o sobě. Protože všechny vědní obory nakonec docházejí k němu. Maximum iluze kterou můžete odhalit je nic. Prostě nic. Zeptáte-li se mě co je to energie odpovím, že rozdělené nic.


Pokud chcete zaslat mistrovi otázku pište na email guru@sendme.cz nebo pokud máte lepší prohlížeč zkuste kliknout přímo sem. Pokud budete psát nezapoměňte upřesnit sekci abyste pak věděli kde najít odpověď. Zároveň vás prosím o trochu strpení tak den až tři než se odpověď objeví.


[ Zpět na sekce ] - [ 1 ] - [ 2 ] - [ Stáhnout článek pro tisk ]







screen.width