První a poslední kniha [ 1 ] - [ 2 ] - [ 3 ] - [ 4 ] - [ Stáhnout knihu pro tisk ]
6. lekce
Poklad první Buddhovo oko.
Hned ráno vzal Obyčejná Nula Tupou hlavu do centra velkoměsta. "Tady budeš cvičit Buddhovo oko." "Cože? Tady?" Divil se Tupá Hlava. "Ano tady je to skvělé místo. Nelíbí se ti tu snad něco?" Usmál se Obyčejná Nula. "No nevím byl jsem zvyklý, tak jak radí duchovní knihy meditovat v pravidelný čas, v pravidelném obleku, ve speciální místnosti před oltářem a vonnými tyčinkami za poslechu speciální hudby." Dodal Tupá hlava. "V duchovních knihách se toho už napsalo. Serepetičky a bláboly. Když se obklopíš samými hezkými věcmi ego zalézá uspokojeno. Ale takto jej nikdy nezničíš, ani se ho nezbavíš. Je třeba ho vyburcovat na povrch, aby se červ ukázal ve své kráse. Skočit do toho čemu se brání, co ho ruší, čeho se bojí a co neschvaluje. Tam se pozná jestli je už mrtvé nebo ne. Skočit do takového ohně, že raději od tebe uteče najít si jinou oběť." Komentoval duchovní strategii ústupu a otroctví egu Obyčejná Nula. "No to je ale úplný zvrat, to je pak jasné, že ti co egu slouží, se rozpouštějí jen v dočasné blaženosti, ale nikdy se ho nezbaví. Že mě to nenapadlo dřív!" Postěžoval si Tupá hlava.
"Posaď se, uvolni se, dívej se. Žádné rozostřování, žádné zavírání očí. Malé děti ani zvířata nic nerozostřují a přec jsou v nirváně. Trik spočívá v dosažení uvolnění. Tam kde je uvolnění je 100% pozornost a koncentrace o níž se nezdálo ani sebevětším autorům knih. Mysl a ego se bude snažit rozostřovat a zavírat oči, aby mohlo spustit to své snění a přemílání. Moc vjemů je ruší, zaneprázdňuje, vysiluje a unavuje. Ale ty nejsi mysl ani ego. " Pokračoval Obyčejná Nula.
"Chceš říct, že mě to hemžení nemůže rušit?" Zeptal se Tupá hlava. "Jak může levé oko rušit pravé oko? Jak může obraz rušit sám sebe. Ruší se snad oko a ucho, ruka a noha?" Rozesmál se Obyčejná Nula a zeptal se Tupé hlavy: "Co vidíš?" "Vidím lidi, auta, stromy ptáky, prostě městský ruch." Odpověděl Tupá hlava. "To poznání není úplné, proto tě to ruší. Pamatuj, jen vjemy existují. Prázdné barvy, film odrážející se v zrcadle. Nejsou lidi, nejsou auta ani stromy... je tu jen trochu červené trochu modré, a trochu žluté barvy. Ale i barvy nakonec neexistují. Kde jsou lidi a město když se mysl zastaví? Když zrušíš rozlišování, porovnávání a uchovávání vjemů? Proto tak se cvič. Není pozorovatel a není pozorované. Není žádný vztah ani rušení. Jak může loď rušit západ slunce? Jak se shluky barev mohou rušit? Ruší snad zelená modrou? A zdaliž barvy nepocházejí jen z roštěpení jedné věci? Barvy se milují, spojí-li se v jednu věc zmizí zpátky v nirváně. Tak se cvič. Není oko, není barva. Netvoř lidi, budovy, stromy ani ptáky. Netvoř a b c. Netvoř chudý, tlustý, červený, zelený, krásný, škaredý, blízký, vzdálený, sympatický či nesympatický. Netvoř žádný soud! Neboť tam kde je soud je i mysl i ego i utrpení. Buď jako zrcadlo. Nevinné a odrážející vše tak jak je. Pak uvidíš, že vše je jen změť barev odrážející se na sítnici oka. Před okem je nirvána, za okem je utrpení. Tak se cvič. Jako němé zrcadlo, jako němé oko, jako oko slepého. Vjemy svobodně přicházejí a svobodně odcházejí. Vjemy čisté přicházejí a neposkvrněné odcházejí tak jako by ses díval na proud řeky. Tak se cvič. Zde ti dávám zrcadlo, to bude nyní tvůj mistr. Naslouchej mu pozorně. Když budeš na rozpacích zeptej se ho jak ono vidí svět. Až rozvineš oko Buddhy postoupíme dál." Završil Obyčejná Nula.
A tak se Tupá hlava cvičil. Ve městech u měnících se reklamních cedulí u televiních obrazovek. Během tří týdnů se Budhovo oko vrátilo zpět k Budhovi. Tupá hlava pochopil, že mezi ním a viděným neexistuje vzdálenost. Pozorovatel a pozorované splynule v jedno. Jako by obrovská zrcadlová koule vše soustředila do svého středu, do jediného bodu. Již nebylo třeba žádné koncentrace, žádného úsilí k vyvinutí pozornosti. Bylo to prostě tak přirozené jako když klidná hladina odráží měsíc. Tehdy nebylo ani třeba se zavírat do temných místností, zavírat oči či rozostřovat obraz. To všechno byly činnosti již namáhavé. Dalo by se říct, že čím více vjemů tím zajímavější a fantastičtější to byla šou. Dalo by se říct, že tímto okem bylo vidět vše, i vepředu i vzadu, i nahoře i dole.
Tehdy se ho Obyčejná Nula znova zeptal: "Co vidíš?" "Není viděné ani vidící, jen samo vidění, jen vjemy. Dalo by se říct, že vidím, všechno a nic, jen svůj obraz, sám sebe, ale i to je velká lež. Nelze o tom nic říct." Obyčejná Nula jen dodal: "Nyní se Buddhovo oko navrátilo k Buddhovi. Nyní jsi osvobozen od zrakových soudů krásné, škaredé, osvobozen od lpění i strachu z vjemů zrakových, od kupení, zadržování a shromažďování vjemů krásných a od odstraňování a bojování proti těm jevům škaredým. Osvobozen z nedostatků krásného a z utrpení přítomnosti škaredého. Ať tě někdo postaví na smetiště nebo do lusxusního bytu, ať jsi v chrámu nebo v nevěstinci, ať jsi v márnici nebo na svatbě, ve dne v noci, ať před tebou stojí mladá krasavice nebo shrbená stařena, ať před tebou stojí císař nebo žebrák, démon nebo víla, Bůh nebo Ďábel... Buddhovo oko ti zajišťuje trvalý mír. Nyní pokračujme dál."
7. lekce
Poklad druhý Buddhovo ucho.
Tupá hlava se tedy přesunul k rušnému staveništi kde byl nesnesitelný hluk. Zbíjení, broušení, zuřící kompresory, jezdící auta, bagry a traktory. A aby to nestačilo přinesl Obyčejná Nula magnetofon s různými disky Death metalových skupin, nebo namluvených zpráv z rádia a televize.
"Zde budeš cvičit ucho Buddhy." Sdělil klidně Obyčejná Nula. "Cože? Tady? Vždyť mě to bude rušit. Jak mohu v tomhle rachotu dosáhnout stavu meditace?" Tázal se hořce Tupá hlava.
"Stav meditace nezávisí na okolním prostředí! Mnoho lidí utíká k rozjímavým skladbám a nechají se vtahovat do snových světů. Nejsou tady a teď. Cesta k osvobození je trnitá. V maximálním utrpení nachází se nirvána. V maximálním úsilí nachází se uvolnění. Nebuď jako jiní. Nebuď ustrašená lpějící a rozežraná ovce, jež otročí choutkám svého ega, hýčká jej a obklopuje jej krásnými věcmi. Jen ubožáci si dělají život krásným. Takoví lidi nikdy nedosáhnou osvobození, ikdyby se rozplývali ve světle i kdyby si na pomoc vzali jakékoliv drogy. Tento jejich finančně i zdravotně nákladný sen se brzy rozplyne. A proto tak se cvič. Nevytvářej slyšícího a nebude rušení. Zvuk sám sebe rušit nemůže. Proto se před hlukem ukryj v hluku samém. Neutíkej, splyň s ním. Pak nebude ani jedinná nota, jedinná hláska mimo tebe. Ucho samo sebe neslyší, reproduktor je v základě hluchý. Nedokáže přehrát sám sebe ani rušit sám sebe. V pravdě neexistuje žádná vzdálenost mezi zvukem a tebou. Vše před uchem je v nirváně. Až za uchem vzniká utrpení. Tak se cvič, že není slyšící ani slyšené, že nic nepřichází z venčí. Jako ozvěna v prázdné místnosti rodí se tyto vjemy. Tam kde není soudce není utrpení. Co může být rušivé když se mysl zastaví? Když posloucháš hudbu, která se egu líbí, ono je spokojené a povolí ti otěže. Mnoho lidí se nechalo nachytat. Kdo by bojoval proti příjemnému? Proto velmi široká je cesta do pekel. A tak ego přežívá, ikdyž to vypadá že zmizelo. Ale když se postavíš proti jeho žádostem a vydáš se na trnitou cestu, okamžitě se ego ukáže v celé své kráse a začne tě mučit. A dokud neodstoupí, nemůže přijít nirvána. Podívej se na ego zpříma. Nesluž mu, neutíkej před ním, ani s ním nebojuj. Polož ho na jeho vlastní kříž. Tak se cvič."
Tupá hlava tedy poprvé porozuměl principu skutečné cesty k osvobození, cesty proti svým žádostem, touhám a snům, proti svému lpění. Během tří týdnů se Buddhovo ucho vrátilo k Buddhovi.
Tehdy dosáhl osvobození od utrpení slyšícího. Pojmy krásná, hrozná, harmonická a disharmonická ztratily význam. Nyní bylo vše tak jak je, naprosto úplné. Nebylo nutné hodnotit ani posuzovat, vše bylo v nirváně a míru. Vše bylo jen prázdným tichem, holým vjemem, ozvěnou v prázdné místnosti. Tehdy se ho Obyčejná Nula zeptal co slyší... a dostal pohlavek.
S úsměvem pak prohlásil: "Nyní jsi osvobozen od kupení a shromažďování CD. Od pořizování různých přehrávačů a od utíkání k iluzím do světa hudby. Nyní jsi osvobozen od boje proti hluku. Nyní znáš že ticho je zde stále a nezávisí na uchu. Nyní znáš že není nutné zvuk násilím zadržovat a ze strachu jej hodnotit. Nyní jsi osvobozen od tohoto zbytečného utrpení. Osvobozen od veškeré připoutanosti a boje vůči vjemům zvukovým. Svaté, hříšné, krásné škaredé... prázdné zvuky, prázdná slova... neposkvrněné přichází a neposkvrněné odchází. Jako nevinná membrána reproduktoru jako úder na strunu promění se ve zvuk který strunu naplňuje tak stejně rozeznívá se ucho Buddhy. Struna každý úder bezvýhrad příjmá a ve vibracích nachází radost i naplnění tak rozeznívá se tělo Buddhy při každém zvuku. Není nutné na sebe brát toto tělo se zkaženým uchem lidským. K čemu je vyhledávat jen určité zvuky, poslouchat jen iluzorní snové tóny, jež dodávají lidské hračky. Každá hudba se skládá z not a z ticha mezi nimi. Stačí změnit jejich sled a mnoho lidí si zacpe uši, protože neslyší že ticho mezi nimi je stejné. Není rozdíl mezi tím když si prdne osel nebo když zazní akordy světoznámého hitu. V pravdě není ani vteřiny ticha ani vteřiny nudy. Stále jsou tu vjemy. Dokud bije tvoje srdce nelze vytvořit tzv. nudné ticho. Nyní pokračujme dál."
Obyčejná Nula
Pokud chcete zaslat mistrovi otázku pište na email guru@oslikuv.net nebo pokud máte lepší prohlížeč zkuste kliknout přímo sem. Pokud budete psát nezapoměňte upřesnit sekci abyste pak věděli kde najít odpověď. Zároveň vás prosím o trochu strpení tak den až tři než se odpověď objeví.