Požehnané město
V mládí mi vyprávěli, že v jednom městě žil každý podle Písma svatého. Řekl jsem si: "Vyhledám to město a jeho blaženost." Bylo daleko, a proto jsem si na cestu připravil velké zásoby. Po čtyřiceti dnech jsem město uzřel a čtyřicátého prvého jsem do něj vstoupil. A ejhle! Každý ze společenství obyvatel měl jen jediné oko a jen jednu ruku. Byl jsem překvapen a řekl jsem si: "Jak je možné, že obyvatelé tak svatého měs mají jen jedno oko a jednu ruku?" Pak jsem si všiml, že i oni byli překvapeni a velice se podivovali mým dvěma rukám a dvěma očím. Když o tom mezi sebou hovořili, zeptal jsem se jich, řka: "Je toto vskutku Požehnané město, kde žije každý podle Písma svatého?" Odpověděli: "Ano, to je to město." "Co se vám přihodilo?" Zeptal jsem se. "Kde máte své pravé oči a pravé ruce?" Vyzvali mě, abych je následoval: "Pojď a uzříš." Dovedli mě k chrámu uprostřed města, kde jsem spatřil hromadu rukou a očí. Všechny odumřelé. Zvolal jsem: "Bože! Který dobyvatel se na vás dopustil takové krutosti?" Zavládlo mezi nimi vzrušení a jeden stařešin prohlásil: "To jsme si udělali sami. Díky Bohu jsme zvítězili nad zlem, jež bylo v nás." Odvedl mě k vysokému oltáři a všichni lidé šli z námi. Nad oltářem mi ukázal vyrytý nápis, na němž jsem četl: "Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylup je a vrž od sebe; neboť jest užitečněji tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného. A pakli ruka tvá pravá horší tě, utni ji a vrž od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul jede oud tvůj, než by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně." Tehdy jsem vše pochopil. Otočil jsem se k lidem zvolal: "Což nemá žádný muž či žena mezi vámi dvě oči nebo dvě ruce?" Odpověděli mi: "Nikoli, ani jeden. Není nikde nedotčený kromě těch, kdo jsou dosud příliš mladí aby mohli číst Písmo svaté a porozumět jeho přikázáním." Když jsme vyšli z chrámu, ihned jsem opustil ono Požehnané město, neboť jsem nebyl příliš mládý a mohl jsem číst bibli.