Mistr odpovídá
Ahoj, Tykání bude přeci jenom asi osobnější, Musím se přiznat, že mě tvé stránky stále přitahují a ptám se, co tam bude zase nového. V duchu si probírám to co jsem si přečetl a co mě zaujalo, napadá mě spousta dalších myšlenek - což je má práce a také mě to baví. Rád se podělím.
Osobnější... fuj! Napádání spousty myšlenek je tvá práce.... to máš teda pekelně zajímavou práci. Nic užitečnějšího by se nenašlo? Co takhle opustit tohle nikam nevedoucí zaměstnání a objevit tak kouzlo ticha, míru, klidu a lásky? Zatím si vyrábíš jen samé tření, jsi hladovec co si sám vyrábí ještě větší hlad. Jak tě mohu já nasytit tím sladkým nic. Nemohu ti ho ani podat na tvůj velký talíř? Stejně bys ho neviděl :-).
Nejdřív k poslednímu dopisu. Je poměrně těžké vidět vlastní dopis rozsekaný na kousky, pak se z toho vytrácí celek.
To mi neříkej. Tobě že by se někdy mohl vytratit celek? To bys ho musel nejprve poznat! Možná se ti rozeběhly trochu myšlenky ne? Jedna tu a jedna tam... jedna je víš a druhá o pár řádků níž... chudinko. Proto to udělám zase znova. Jsem taková potvůrka.
Posledně jsem ti vyčítal, jakým způsobem radíš lidem, nelíbily se mi "rady konkrétním lidem", že tvé odpovědi jsou "osobně" zaujaté (ne proti komu zaujaté). Radíš manželce, která je 11 let vdaná a manžel má milenku, no a to je tak všechno co o tom víš... to znamená, že o to tom vztahu nevíš vůbec nic. O věcech, kterých nic nevíme, nemůže nic soudit, a pokud to děláme, pak se promítáme a vkládáme svůj životní příběh do cizího kontextu (starý dobrý Sigmud Freud).
A ty mi radíš? Nebo co děláš? Máš ty snad na razení nějaký patent který tady ohrožuju? Už jsem tu mockrát psal, že neodpovídám jen tady a jen konkrétním lidem. Jak bych mohl být tedy zaujatý, mluvím tak abych osvětloval příčiny, vždy je nutno vysvětlovat na nějakém případě. Jak ty můžeš vědět, zda-li jsem odověděl dobře té paní? Hm? Ty ji znáš? Nepromítáš do toho zase ty svůj životní příběh? Já tu nic nepromítám, tak tu nepromítej ani ty a vše bude OK, nebo ne? Z mého pohledu není v tomto směru problém... ale tobě se rodí myšlenky a spousty myšlenek. Kde je tedy problém? Jen ve tvých myšlenkách... právě to je to co tu říkám... problémy jsou jen v mysli. No a ty jich máš moc... že? Dokonce chceš řešit hbitě problémy jiných a přitom vlastní líheň problémů jen zásobuješ. Pak se nediv, že nevybředneš se starostí.
To znamená, že potřebuji vědět o tom "případu" mnohem více, abych mohl být něco platný-ovšem to je nesmírná práce, kterou vykonávají lidé, kteří "pečují", o tom jak pečují se může vést diskuse. Tvůj druh péče je naivní a proto nemusí, ale také může škodit. Pokud se někdo chce poradit, vyber si někoho koho znáš, komu důvěřuješ a pošli ho za tím tvým člověkem (třeba internetově). Takových adres je na webu nekonečně moc.
Mé zdroje nejsou zdroje vědění! Nemusím těm lidem lézt do soukromí. Je to jejich život co já tu mám za ně řešit? A protože je opravdu miluji, proto se musí naučit sami se s tím vypořádat. Nikomu nepomáhám, o nikoho nepečuji, neříkám přijďte a kupte si rady a péči. Říkám, dokažte to sami! Dodávám lidem víru v sebe sama. Přijměte plnou odpovědnost za svá rozhodnutí. Nikdo vám zadek do 50 let utírat nebude! Dospějte konečně. Ale protože lidé jsou zhýčkaní mazaní volí si své psychoanalytiky, poradce a vládce jen aby oni měli výmluvu... já nic, já muzikant... za to všechno mají odpovědnost jiní! ŽE?!
Tak proto jsem ti doporučoval "supervizi", což byla moje zaujatost, protože jsem se dozvěděl o supervizi, která mi připadá jako novinka, která je bezpečná. Rady obecně jsou velmi pozemského rázu a duchovno je od nich tak vzdálené, že je lepší se o ducha vůbec neopírat.
Lidské problémy však jsou duševního rázu. Nebo snad chceš říct, když poradím vrahovi... neber si pistoli, vem si přímo kulomet a vyřešíš svůj problém nenávisti k mnoha lidem rychleji? Mám poradit tzv. "úchylům" ať si pořídí nafukovací pannu? Bohatým ať si pojistí majetek a budou v noci klidně spát? Hm? Opakuji co to vyřeší v životě těch lidí? Takové ty tzv. bezpečné a pozemské rady. Bezpečné rady... no to je gól. To je jen reklama na lidi ne? Společnost těžící z jejich problémů. Takový psychoanalitik na vesnici kolik má pacientů? Ale ve světě internetu... to jsou možnosti! Za dopravu se nic neplatí, lez být kdykoliv po ruce... hmm ale to něco přeci stojí. Kdo platí 24 hodinové připojení takovéto on-line virtuální poradny, kdo platí ty lidi? Není divu aby si vydělali potřebují mít návštěvnost. Taky bych mohl zařídit On-line sportku, a tvrdit, že to pomůže lidem v nouzi. Že se na ně možná štěstí usměje, když si za pár korun vsadí...
Když mě někdo štve (v určitých případech) je lepší mu prostě dát facku s vysvětelním za co to bylo, co už přístě nechci a jak to příště chci. To má občas účinek přímo Božský.
A co takhle dát facku sám sobě a říct si proč mě to ale štve? Vždyť ten člověk nemůže za to, že tě to štve! Štve tě to? Tu máš! PLESK! Nyní v tom okamžiku plesku... co tě štvalo? Nic... byl tu jen plesk, nebyl čas myslet na vztek, musel ses krýt! Někteří lidé jsou velice rafinovaní, dělají ze sebe chudinky, prý jsem jim ublížil. NE! Nemají žádnou modřinu, oni sami si ublížili ve své mysli. Až si lidé přestanou chtít vnitřně ubližovat, pak jim ani nikdo zvenku nedokáže ublížit. Až přestanou být lidé sami na sebe naštvaní pak je nikdo ani zvenčí nenaštve. Problém hledej nejdříve u sebe. Tam je příčina.
Supervize nemá s vizí nic společného, super je od superiore (nebo tak něco) to znamená "nad", vize od visione (nebo tak něco) "vidět". Čili lidé kteří se starají o druhé (a rada je druhem starosti) by měli mít nad sebou nad-pohled, kterému sami důvěřují, to se podle mě moc tady neděje, což je malér a vždycky mě popíchne "radění" od těch, kteří spíše potřebují sami poradit. Proto nikdy nikomu neradím, pokud si nejsem jistý, že tím toho druhého nezmatu - a to je věru "jednou za deset let".
No já nic nerozděluji a mluvím jenom česky! České srdce rozumí srdci české babičky, nikoliv nějaké diplomové práci z psychologie a ještě k tomu z tolikati odbornýma výrazama. Mluvme česky, kdo nemluví česky, nenavidí své češství a už v tom se uzačíná rýsovat jeho nové utrpení. Pořád stejná hra ega. Věčná nespokojenost. Lidé hledají jen nedokonalost a nespokojenost. Jak by mohli najít štěstí? Když jejich oko vyhledávací je posedlé věčným nápravováním okolí? To by si blázen mohl říct... napravím svět. Beze mě nemá šanci být dokonalým světem. Ale protože blázen nemá diplom, šoupneme ho rychle za mříže a přenecháme to jiným bláznům. Takže podle tebe potřebuji poradit. Nevidím důvod. Mi nic nechybí. Jsem naprosto spokojen, blažený. Jsem neustále dojat, neustále mám slzu na krajíčku... mnohdy dokážu plakat i celý den... nikoliv bolestí. Nemám vztek, nemám problém... jsem rád jako ta blecha v kožichu. Ale někoho hryžu neníž-li pravda. Ty mi to chceš zkazit, ty mi chceš vyrobit nějaké starosti.. viď. Já tě mám prokouknutého... sám máš teď starosti se mnou a chtěl bys je hodit na mě že? Jen si je nech... co já s tvými starostmi. Nejsou moje. Má obloha je čistá bez mráčků. Zrovna ležím a opaluju se v paprscích slunce. Dejte lidem starosti a nabídněte se že je jich potom zbavíte... vždyť to je už velice ohraná písnička. Od církve až po moderní byznys všech směrů. "Bububu bojíte se zlodějů, alarm naší firmy vás spolehlivě ochrání." Tomu říkáte VY BYZNYSMENI dobrá rada nad zlato. U mě je to prasárna. Nejdříve lidi musíte vystrašit, vyrušit je z klidu a dát jim nové starosti aby jste z nich následně dostali prachy. FŮŮŮŮŮŮJ. Taková podlost. Proto říkám, že všechny lidské starosti jsou uměle a záměrně vytvořené. Účel je jasný.
Takže jsem se rozhodl být takovým supervizorem-laikem, ať kolektiv rozhodne o kvalitě a o kvalitě těchto stránek nepochybuji (protože zveřejňuješ a diskutuješ, jsi svobodný). Proto věnuji čas a svou energii-protože mě to prostě dělá radost, cvičím si myšlení, duchovně, duševně rostu, učím se, raduju se, trávím volný čas...
Kolektiv nemá co rozhodovat. Na co posuzovat kvalitu? To nikomu nepomůže. Je i Bůh dnes stejně kvalitní? Co myslíte vy odborníci. SUPERVOZOŘI? No filozofové mají radost. Mnoho času věnují rozvoji svého myšlení, protože jejich radost je s ním spojena. Říkají že duchovně rostou, duše je pro ně mysl. A ta opravdu roste! Já nerozvíjím žádné myšlení. Nevěnuju mu čas ani energii. Protože s myšlením je spjato ego. Ego je tvořeno myslí. Neříkej, že máš někdy volný čas? To jako ve volném čase rozšiřuješ své utrpení. Tak to jsi ale blázínek. To já nemám žádný volný ani nevolný čas ani takové žádné cíle abych duchovně vyrostl. Proto jsem už dnes naprosto spokojen. Stávám se menším a menším až se docela ztrácím. To je opak toho co děláš ve volném čase. Pro mě čas není. Čas existuje jen v mysli, jen pomoci paměti a představy lze vytvořit iluzi času. Ve skutečnosti nikdo ani neví jaký je rok. Říká se že tolik a tolik... hm... co bylo před třemi tisíci lety? Jaký tam byl rok? Třeba taky nějaký 1530... Proto mohou jít všechny horoskopy a astrologie do wc, protože rok narození není správný.
Takový supervizor je vlastně guru a ten má guru atd. Jak to pěkně píšeš. Až se dostanu zase k sobě a tak to má být. Od toho jsme lidé, abychom se kontrolovali-důvěřovali.
Kdo se tady kontroluje? Kde je ten posuzovač? Co z toho má? Výčitky, frustrace komplexy... takhle nirvana nevypadá. Nirvána znamená svobodu od veškeré kontroly a posuzování. Z této svobody může vyrůst láska. Jedině z této svobody vznikne láska k sobě samému a následně i soucit k jiným. Lidé už na to přišli dávno... Schválně kde je kniha hříchů? Ne... není v nebi. Ale v pekle. Takže jen peklo kontroluje, takže tam kde sídlí kontrolor tam je i peklo. To sídlo je úřadem pekelným. To je moudrost z pohádek, které si nikdo ještě nevšiml. A proč? Protože nic jiného než peklo nepoznal, nebyl ještě totiž v nebi. Ten kdo tam byl, ví, že žádná kniha hříchů tam NENÍ! Pak je kontrola úplně na nic ne? A lidi se nechají stále vodit za nos... Mě však již neoblafnou... takže pápá... směšní páni inkvizitoři.
G: Celek se neskládá z žádných částí tak jako se oceán neskládá z kapek.
T: Lidská psýcha se dle mě skládá z více částí a tyto části tvoří celek. Proč tedy nebýt v každé části, nebýt ve více částech najednou a zároveň (nebo potom) být zase s celkem, mám rád pestrost a svobodu, rád si přeskočím, kde je mi libo...jen ostatním řeknu, haloooo tady jsem...To je velmi abstratně řečeno. Např. 1. Osobní rovina: Můžu se zlobit na člověka, který mě krade peněženku z kapsy, můžu mu vynadat, můžu ho nakopnout, protože zasahuje do mé intimity 2. Sociální rovina: můžu požadat kolem stojící, aby mi pomohli 3. Duchovní rovina ( všehomírná) Můžu si pomyslet, "ať" mu slouží mé peníze 4. Duchovní rovina (praktická) Můžu si pomyslet že ten člověk je vlastně chudák-takhle lpět na věcech, no, nemá on trápení? 5. sociální rovina (zákonná) mohu zavolat policii-protože "to se nedělá" atd. atd. můžu si VYBRAT! to je přeci skvělé! Můžu si namíchat koktejl na jaký mám chuť, pokud jsem při smyslech a toho zloděje neshodím do kolejiště. To znamená, že zapojují různé části mého já, různé stupně své Osobní morálky, různé stupně Splečenské morálky, každopádně výsledek by měl vést k tomu, abych měl opět v kapse tolik kolik jsem si vydělal a ani o kačku méně, s minimálními náklady času, prostředků, a energie. :-)
TÁK! A jsem zase u JÁDRA. Všechny ty tvý roviny rozpolcený vycházejí z nějakého "já". Všude figuruje. No podívej se na to. NIKDY bych tak nemohl uvažovat. A to je právě ten zádrhel, proč jsem stále nepochopen. PODÍVEJ se pořádně na to cos vypsal za sobeckou snůšku absurdností. Já si mohu vybrat, já si mohu namíchat koktejl, já se mohu rozdělit na roviny, já se mohu slitovat, já a já a já nakonec budu mít zisk. S minimálními výdají, ó jak jsem JÁ dokonalý!!! Jsem rád, že sis to tak sám hezky nadrobil na talíř. Úplně sám. Tak papej papej. Ty jedno usměvavé já. Není divu že se pak opájíš svou velikostí. Tu to máš černé na bílém. Chceš mít bohatší koktejl... rozvíjet své mylšení v tom je tvá radost. Rozvíjíš jen své ego... čím více rovin, tím více rafinovanosti, tím větší je jeho jistota, že se má za co skrýt a pak se pochválit. Tím vícekrát je. Dostalo se na mnoho rovin. Nechceš zkusit i astrální rovinu? To máš hochu pak těžký... čeká tě ještě mnoho práce, než sníš to co sis ve volném čase nadrobil.
G: Není žádná odpovědnost, protože není žádný odpovědný".
T: Vysvětli tuto svou teorii, když někdo bije tvé dítě. Pokud myslíš odpovědnost v transcendentím slova smyslu, pak máš pravdu jen z části (jako v mnoha jiných věcech o kterých bude ještě řeč). Vše si roste po svém, kdybych tu nebyl, rostlo by si to také. Mé dítě by však nerostlo pokud bych tu nebyl. Vemu drastický příklad v sociální rovině. Že mě nikdo nezavraždí vděčím tomu, že Já nikoho nechci zavraždit. Že chráním ostaní lidi, pokud někde uvidím násilí zasáhnu, tím si "zaručuji", že i mě bude pomoženo v obtížné situaci. Mám zodpovědnost za to, aby se dařilo mým blízkým, protože pak se daří i mě. Dělám věci s ohledem na svůj vlastní prospěch A zároveň se nemusím nikomu zodpovídat. Dělám to z lásky ALE i z prospěchu, ty věci nemusím oddělovat, již JSOU v jednotě. Prospěch je toho druhu, že mám rád sebe a to co roste ve mě-za to mám zodpovědnost. Mám zodpovědnost k Bohu.
Kdybys tu nebyl, neměl bys ani starosti s nějakým dítětem. Nemohlo by vzniknout žádné TVOJE dítě ani žádná TVOJE odpovědnost. Komu se zodpovídá Bůh? Komu Ďábel? Hm? Tvá teorie odpovědnosti je nějak děravá. Podle tvé teorie když někdo bije dítě, pak to dítě muselo někdy bít někoho jiného ne? Čili nyní se mu dostává poučení přímo z Boží ruky. Proč se do toho chceš montovat? Koho tak asi bil první člověk? Koho by asi tak zavraždil? Rozumíš... to nemá počátek. I kdybych byli dva lidé na světě, prvotní impulz k vraždě nemůže vycházet z této teorie, a jak se pak dostane trestu vrahovi, když nebude žádný další člověk který by ho zabil? Tvá odpovědnost souvisí s tvým "já", které jen vypočítavě kalkuluje. Zasáhnu-li dnes, pomůže mi někdo zítra. Dokud tu bude tvé "já" bude tu i jeho odpovědnost. I karma. Jakmile zmizí tvé "já" pak budou všechno skutky Boží a karma jde do wc.. Kde je pak nějaká odpovědnost? Jak můžeš vědět co chtěl Bůh? Hm. Dejme tomu, že by Bůh chtěl podle tebe někoho potrestat a vyškolit. A tak vyvolá situaci, kdy ten člověk má dostat na frak. V tom tam přijdeš ty.. veliká odpovědnost, veliký napravovatel a začneš zasahovat do Božích věcí, páč jim nerozumíš... je to stejné jako bys tvým dětem začal hubovat kvůli tomu že něco provedli, v tom bych se tam objevil já a začal hubovat tobě, a pak další nějaký duchovní že co se tam hádáme a čemu se to dítě naučí! No a pak další duchovňák by začal hubovat tomu prvnímu, že co nás má co poučovat. No a tak by z toho mělo odpovědnost kolik lidí? Hm? Vidíš to? Neustále se montování plodí jen zlo. Duchovnost je zlo. Všude figuruje jen nějaké poučovací a napravovatelské "já" opírající se o jakýsi ideál. Ale to nikam nevede. Proto ti říkám, všechny tvé spekulace vycházejí jen z tvého "já" a jeho vědění.
Jeden muž bil svou ženu. Po čase ho začala bolet ruka. Zašel k léčiteli reiki ten mu ji vyléčil za někjaký poplatek. Muž jsa zdravý si to hned vynahradil na své ženě. Po čase ho zase bolela ruka. Zase to léčitel napravil... ó jak veliký to byl léčitel. Pak až došly peníze, navštívil jednoho poustevníka, a ten mu řekl, že dokud tou rukou nezačne svou ženu hladit, nepřestane ho bolet. Nyní se ptám na odpovědnost léčitele.
G: Jak může vést pokora k otázkám? Pokorný člověk nemá otázek, protože má víru a tehdy nepotřebuje mít žádnou odpoveď. Na co by mu byla? Kam s ní. Je to těžké břemeno. Zbav se odpovědí a zmizí i potřeba otázek. Jen ten kdo nemiluje se druhého ptá: "Máš mě rád?"
T: Kristus se ptá: "co jsi učinil pro otce?" Neodpovím učinil jsem víru. Odpovím pokorně (jak jinak) "zda jsem učinil málo?". Neukřižoval jsem opět Krista? (neptej se mě kde se to píše) A stejně se ptám, učinil jsem dost pro své děti, pro svou partnerku, pro sebe? Neustále se ptám...
A Kristus řekne... já se tě neptám cos učinil pro sebe nebo pro tvou rodinu ale co jsi učinil pro Otce! A ty zase dáš otázku... a Kristus se opět zetpá na tutéž věc... on se tě neptá na to CO jsi učinil, ale jestli jsi o tom VĚDĚL že to JE PRO OTCE. Nikoliv pro tvé "já" či "já" jiných. Rozumíš? Jak bys mohl učinit něco pro Otce, když si jej ještě ani nestihl poznat! Jak můžeš opravdově věřit něčemu co ani neznáš! Co se má tedy udělat v prvé řadě!? Krista neoblafneš, je to tím, že mu nerozumíš. Proto říkám, že lidé nedělají nic pro Otce ale všechno jen pro svůj vykalkulovanáý zisk, ponevadž dokud existuje ego, nelze nikdy nic udělat pro Otce. Kristova otázka je takový zenový chyták... a ty ses na něj dokonale chytil... stále hodnotíš své úspěchy. Proč? Protože v pozadí číhá ego. Sám sebe posuzuješ... ptáš se zda-li to bylo málo... no to je supr. To sis to skvěle pohnojil. Prozradil jsi na sebe úplně všechno a zcela dobrovolně. Nevěříš si, nejsi osvobozen, posuzuješ množství i kvalitu, usiluješ o dokonalost, o nějaký zisk... všechno tvé utrpení je v té tvé otázce. Tvá mazanost je ještě slaboučká... miluji mazané lidi... ale ty jsi příliš průhledný... sám mi ukazuješ všechno. Setkal jsem se s mnohem rafinovanějšími taktikami. Každopádně díky kámo. Ta Kristova otázka se mi hodí, mnohé velké ega usvědčí.
Jo a toho Krista jsi ukřižoval jako mnozí. Zkus někdy ukřižovat sebe a Krista tak vzkřísit z mrtvých. Učinil jsem dost pro své děti, pro svou partnerku... hm... zaváni to egem až sem. Pýcha tvého Já ti dělá tyto starosti. Jen tvé ego tě hodnotí. Bůh neposuzuje... nesoudí žáného. Kdyby to dělal... musel by to být největší egoista s óóóóóbrovskou hlavou starostí. Bůh však byl fikaný... dal vám inteligenci ať se o sebe dokážete postarat sami. I osel ví co má žrát. Ale člověk ten potřebuje kuchařky, jídelní lístky pěkně vytištěné, nádobí a luxusní kuchyně, supermarkety, diety a rady jiných lidí... osel má větší inteligenci než člověk... on ví co je zdravé a skvělé. Člověk to neví. Vytvořil proto blázinec vycházející z jeho potřeštěné a pomatené mysli. Království největšího osla v přírodě. Bravo! Pořád něco žebrá na Bohu... možná jednoho dne spadnou z nebe klacky pánů loupežníků (z pohádky Mrazík) na duté hlavy člověka. Jinak se mu asi nikdy nerozsvítí, protože on každý den vymýšlí nové a nové šílenosti vycházející jen z jeho pomatensti. Staví kostely, činí zákony, vymýšlí duchovní kecy. Zatímco zvířata, v klidu přežvykují trávu... a říkají... no není to vůl... ten člověk... kam se na něho hrabem. Asi se budem muset reinkarnovat do Buddhy a trochu mu pomoci... ukázat mu co je nirvána.
G: Pokud je tedy sám tazatel zaujatý musím použít taktiku, která se tobě třeba jeví jako zaujatost. Rozumíš? Pokud někdo lpí na Budhismu, řeknu mu Budhismus je svinstvo. Ale pak příjde na mou stránku někdo jiná a myslí si. Há. Tento člověk je zaujatý vůči Budhismu. Ale pravda je taková, že to on je zaujatý proti mě.
T: Pročpak bys mu to měl říkat, takovou jalovost? Proč by měl člověk, který navštíví tvou stránku si myslet, že jsi zaujatý. To není jeho problém, ale obávám se, že tvůj. Lidé jsou zaujatí a to je dobře. Nevznášíme se tu všichni na obláčcích, že? Sám tvrdíš, že každý má přesvědčovět svým životem, proč tedy být zaujatý proti zaujatosti. Všichni ti, kteří se mi zdají být moudří tvrdí, že řeku nelze tlačit, tak si kladu otázku, co se s ní dá dělat, nejspíš plynout chvíli s proudem, ať poznám jeho sílu a dravost, nebo klid a pomalost, tak se spojíme my dva, idyž zůstaneme rozděleni. Až pak se můžu ptát, kam ten proud směřuje... Tolik k odpovědi na můj dopis.
Kdo mě napadl první z osobní zaujatosti? Kde byl teda problém? Pokud je zaujatost dobře... pak se jdu rovnou picnout, upálit, oběsit a skočit pod vlak. My dva se nemůžeme spojit. Kdyby jsme se spojili, jak by ses mě mohl ptát. Prý kam ten proud směřuje... to je jedno ne? Kam ho chceš natlačit? Mě to je jedno... i kdyby to bylo do propasti, nic to nezmění na tom, jak se mi blaze prožívá ta jízda. Koukám na okolí, sem tam mě pošimrá chobotnice, někdy poskočí delfín... možná řekneš... že tu v řece není ani jeden z nich... chybka... každá řeka teče do moře... a když skočí delfín v moři... ta řeka mi to řekne. Její voda, voda života spojuje a obklopuje všechny tvory. Proto i delfínová radost se do ní promítne, a já o ní vím ikdyž jsem třeba 1000 Km daleko.
Teď bych rád komentoval věci, kterým nerozumím, nebo které se mi zdají nepravdivé, neúplné nebo částečné...:-)
G: Vědění není nic jiného než klam, podfuk, iluze, trik mysli. Žádný skutečný mistr neřekne, že něco ví. Nikdo na světě nic neví.
T: Vědění není klam, vědění je vědění. Vědění mě vede po cestě. Neumím si představit gurua, který předtím než se stal guruem, řekl, že mu vědění bylo k ničemu. Mám k tomu svou představu, škoda, že jí nemůžu namalovat. Dítě se učí skoro hned od početí, získává vědění, stále získává poznatky o tom co je příjemné, co není, pak co pálí, co chladí, kdo je jeho rodič, partner atd. Žene ho nespokojenost. Chce se dovídat o světě co nejvíc, nabírá a nabírá. Pak, pokud nemá tu smůlu že nepřestane nabírat do smrti, jednoho krásného dne, třeba v létě pod rozkvetlým stromem si řekne (on si neřekne, ale duše) dost! Naplní se po okraj-to je velmi slastný pocit. Ne, že by přestal nabírat dál, jen to není tak důležité, prostě je analyzoval, drobil, šťoural do věcí, zásuvky-dostal ránu, teď odpočívá a věci v duši zrají. Pak začíná integrovat. Jak říká Einstein, nejkrásnějším věděním je to, které můžeme vyjádřit co nejméně pojmy a přitom obsahují nejvíce poznatků a zákonů. Einstein věděl o čem mluví, protože věděl, co je to krása lidské mysli. Protože tenhle zážitek se blíží zážitku Boha a on to dobře věděl. Tento proces pokračuje dál, stále se dá vyjádřit více věcí méně pojmy, až nakonec skončíte u jednoho pojmu (ať si ho každý vymyslí-to je intimní záležitost) problém je v tom, že vám pak nikdo (a vy ostatní potřebujete pojem, nepojem) nerozumí. Takže jdete zpět a tato cesta je téměř tím nejkrásnějším, co můžete v životě zažít. Protože vy jste nejen na cestě zpět, ale také tam na konci, čím více se vracíte, tím větší máte svobodu. Když máte štěstí a dost času. Přijdete na začátek vaší cesty, kruh se uzavírá a vy s ním, pak jste začátkem, koncem, cestou. Můžete se usmát na ty, kteří teprve na cestu vyrážejí "a to je krása", protože oni se také usmívají...
Když řeknu matce že její dítě není její. Přesvědčím ji? Tedy pomocí vědění? Má vědění moc nad srdcem, nad vírou? Krása není vědět... krása je nevědět a přitom vidět či cítit. Tomu říkám vhled. Vědění je překážka. Nemusím vědět že oheň pálí, a přesto pokaždé když k němu příjdu bdělý tak to poznám hned. To je krása a genialita, to je pravé přítomné poznávání. To je bdělá pozornost vůči ohni. Vědět že oheň pálí i když u něho nejsem... to není žádná krása to není pravé poznání, to je klam. Jsou i studené ohně. Pokud tě budu do něj chtít hodit, budeš k smrti vyděšený a strachovat se z popálenin, protože to ti říká vědění. Kdežto člověk mající poznání strach nebude mít, protože hned ucítí, že oheň nepálí. Bez jakéhokoliv vědění. Stejně tak matka pozná své dítě, i kdyby bylo zabaleno v prostěradle. Enstein mluví o inteligenci. Inteligence není věděním. Proto největší moudrost je obsažena v ne-mysli, daleko daleko za jejím věděním. Co se k tomu dá říct? Enstein se to snažil přiblížit, možná nevěděl nic o Buddhismu, možná věděl, každopádně jeho slova jen přibližují směr který poznal. Je to však jiný směr než tu popisuješ ty. Enstein dospěl teprve k inteligenci Boží. Poznal, že se nikdy nic nemusel učit, nemusel nic vědět, všechno vědění bylo zbytečné. K čemu ti je vědění? Co ti to dává? Když to srovnám víš toho mnohokrát víc, ale tvé srdce nedokáže zpívat radostí jako srdce skřivana. Proto už dávno na východě bylo objeveno že nirvána je za věděním, protože vědění náleží jen mysli. Za myslí teprve začíná sféra moudrosti a inteligence. Toho se však "já" nedočká... protože "já" existuje jen v mysli jako představa.
Dám tu takový malý příklad. Srovnání krysy a člověka. Na křižovatce o sedmi cestách umístím do jedné z chodeb sýr. První člověk projde nejprve všechny chodby než nalezne sýr, pak až ho najde, prohlásí sýr je v chodbě č.7. Nyní tu pustím druhého člověka... ten jde už díky vědění jen do chodby č.7 a chodí tam milóny lidí, protože jim to poradil člověk vědoucí. Každý jde nejprve do chodby č.7. Krysa se neřídí věděním. Ale inteligencí života. Jí se samo donese kde ten sýr je. Proto ho vždy najde na první pokus. Ikdyž ho budu přemísťovat... stále na první pokus, protože nepotřebuje vědění, neřídí se pamětí. Spoléhá se na inteligenci a důvěřuje ji. Tomu říkám víra v prozřetelnost Boží. Proto někdo kdysi řekl... Bůh je v modlitbě... a hned deset miliónů lidí leze do té chodby... někdo ho však našel v jiné chodbě, protože se neřídil tímto věděním a ten prohlásí... Bůh je v meditaci... no a tak zase dvacet miliónů lidí jako oslové leze do chodby meditace. Pro ně tam však už Bůh není. Někdo prohlásí Bůh je v psychedelické chodbě. Atd. atd. Nikdo však už Boha nemůže nalézt, protože je poskvrněn věděním o tom jak se takový Bůh pozná. Někdo ho najde v mantře, někdo v meditaci, někdo v tanci, někdo v hovně a někdo v květině... někdo říká že to je láska, někdo že to je duch světla, pak o tom něco napíše a hned tu vznikají skupiny těch jež se ho vydávají hledat ve stejných věcech. Ti ho však nikdy nenajdou. Proč? Protože dělají všichni stejnou chybu. Nejsou bdělí a nejsou tedy na pravé cestě. Proto jim říkám VY Boha nikdy nepoznáte, protože to VY je neprůhledným černým sklem. Zničte VY, zapomeňte na okamžik na sebe i své vědění a pak tu nebude nic jiného než Bůh. Pokud tu jste však VY, i s vaším černým věděním, pak je tu květina, mrak, auto, soused... a vaše hříchy atd., ale když tu nejste VY pak je tu jen Bůh a jeho svaté skutky. Proto si hlodači vědění a čtenáři knih jen kupují černé slepecké brýle. Tvrdíli někdo že hledá Boha... že je na nějaké cestě, že je hledající... pak jen potvrzuje vlastní slepost nabytou z vědění. Není-li tu vědění jsou tu zázraky... rozluštěním zázraků zázrak mizí. Rozpitváním květiny mizí její krása. Dám-li botaničce květinu... ona řekne... par chromozonů, trochu toho a toho pohromadě. Dám-li však květinu prosté dívce... okamžitě potěším její srdce. Poslouchá-li hudebník píseň slyší cis, dis, slyší akordy... poslouchá-li stejnou hudbu prostý člověk, slyší Boha. Vědění je vykradačem zázraků Božích, vědění je jeho vrahem.
G: Proto ve skutečnosti není žádná vědomost ani nevědomost pouze pamatování si - zadržování určitých informací - lpění na nich... To co nazývají věděním jsou jen staré schnilé vzpomínky, které dnes oprašily mopem(prachovkou) lpění
T: Jen bych ti rád vysvětlil jak se mají pojmy k sobě. Obojí jde ruku v ruce. Rozdělíme (abycho opět mohli spojit) znalost, vědomost, dovednost a paměť. Znalost je velmi závislá na paměti, je to informace, která neví sama kam patří. Dnes je tento druh informace velmi rozšířený. Vědomost je o stupeň kvalitnější pojem. Nejen, že máte znalost, ale také víte čeho se týká, s čím se dá propojit. Tvoří částečku v živoucím organisku vašeho vědomí. Dovednost je o další stupeň výš. Umíte najít "správnou" asociaci ve správný čas na správném místě a dovedete ji použít pro sebe nebo druhé. Proto se tomu říká dovednost, protože vy to "dovedete", jste šikovní a oceníte to sami, nebo vám to ocení někdo jiný... nebo obojí, což je nejleší. Paměť je tedy "hardwarem", který máme k dispozici a záleží jen na nás jak s ní naložíme. "Software" je vaše mysl, která nám byla daná do vínku (domu dala, tomu taky...) Skutečně, hrozí nebezpečí, že ulpíme na svých paměťových vědomostech, ale to je jiný příběh...
Kde je Bůh? Je to Hardware nebo Software? Pokud je to Hardware... pak tu chybí software. A pokud je to software co je pak hardwarem? A pokud řekneš že je obojím... pak tu není místo pro nějaké další tvé vědění, pak je vše zbytečné pachtění. Vše je už dokonalé... stačí to vidět, není třeba hledat a vymýšlet nějaké programy. Proč bych měl studovat zákony fotosyntézy, když autor tohoto zákona uložil všechny výsledky v prvotní informaci software. Jak může oko vidět samo sebe? Jak může promítačka promítnout sama sebe na film? Lidé stále bloudí... vše je tak hezky ukryto, že člověk nikdy nic nevypátrá. Tak je to schválně, může šťourat a bádat ale vůbec nic nevybádá. Směji se až k popukání, avšak nemohu k tomu nic říct, protože bych stvořil jen nějaké vědění. Bůh se směje se mnou... těm hlupákům v bílých pláštích jejichž výzkum vy platíte.
Teď bych tě mohl potrápit... pokud je Bůh obojím... co vzniklo první... software nebo hardware. Hardware nemůže být stvořeno bez software, bez informace nelze nic stvořit, a informace musí být uchována v nějakém hardware na nějakém médiu musí být zapsaná. Hm? Tak jak to je? A pokud řekneš že tedy Bůh není ani software ani hardware, pak vlatně tvrdíš, že vůbec není. Tak jsem zvědav jak z toho tvé vědění vybruslí. Už se těším. Už máš práci na dalších 100 let zkoumání tohoto oříšku.
G: Pořád srovnává a hledá to lepší. Kdyby zapomněl... pak by bylo všechno čerstvé, nové, živé, úžasné... vědění je jen vykrádačem života.
T: Nesmím zapomínat, to by byl hřích, protože by zapoměl to krásné co mě potkalo, a nemol bych z toho čerpat své síly na další cestu. Kdybych všechno své vědění zapoměl, zapoměl bych co všechno jsem na cestě vykonal, zapoměl bych odkud jdu a kam. Je to závaží, ale nesu ho rád :-) Guru myslíš zřejmě změnu kognitivního schématu (to máš taky :-)), kdy dělám věci, snažím se ale nikam to nevede. Tento případ se liší od zapomění tím, že vím že dělám všechno možné, ale nenese to plody. Tak znova, ale jinak..."a há, takhle se to dělá". To neznamená, že jsem zapoměl, protože bez chyby (prvního kroku) bych neudělal druhý. Vždyť přeci pomáháš lidem dělat tyto kroky, tak nezavrhuj první krůčky, protože tak se blížíš dnešním křesťansví "jste všichni blbci...dělá se to takhle!" Nepřinášíš "novou" víru, sám to tvrdíš, tak nezavrhuj práci druhých lidí :-(
Tebe něco krásného potkalo jo? A to jsi poznal až později ze svých vzpomínek jo? Mnoho lidí zná krásu jen ze vzpomínek. Taková ubohost! Nikdo to neumí prožít bezprostředně když se to děje. Vaše krása pochází jen z porovnávání dvou věcí. Řeknete-li to je krása, museli jste provést nejprve nějaké porovnání a vyhodnocení. Má krása... je výsledkem neporovnávání. Pro někoho je krása vidět kapku rosy, pro někoho ferari v garáži. Zajímavá měřítka vědění... Nejsou žádné krásné vzpomínky jasný? Ty si děláš ze života vysvědčení? Komu se chceš chlubit? Smrti? Na co ti to bude říkat smrti... mám moc krásné vzpomínky. Ona je nemilosrdně utne svou kosou. A z velkého sběratele bude rázem žebrák. Nic ti nezůstane. Vše bude nakonec smazáno. Hm... práce druhých lidí. A na čem chtějí pracovat ti lidé? Proč chtějí pracovat? Každá práce je zbytečná. Veškerý motiv k práci souvisí s egem. Lidé pracují jen na svém egu. Já jsem na něm přestal pracovat a nehodlám pracovat ani na ezích druhých. Jsem vrahem individuality. Potřeba práce vychází z nespokojenosti a z nepřijetí. To je cesta pekelná. Nirvána je všepříjmající spokojenost, pravá láska ke všemu tak jak je. Nejsou tu žádní druzí, nejsem tu ani já! Vše se děje přirozeně samo. Nebo si myslíš, že tvé srdce bere nějakou mzdu? Srdce ti bije 24 hodin denně... nemůže si dovolit tě nechat ani na pár vteřin ve štychu. A máš k němu nějakou úctu, máš úctu k jeho práci? Stejně tak všichni tvorové mající poznání poznali že srdce nebije pro sebe a nebere za to žádnou mzdu ani díky. Proto si ani zvířata neděkují... ani se neklanějí, ani si neprokazují úctu, protože jsou daleko daleko před poznáním lidské mysli. Vědí že každá činnost je správná, není žádné dobro ani zlo, jaké by pak mohly vzniknout zásluhy? Kde pak najít důvod k vzniku díků? Jak by pak mohla vzniknout úcta? Vše je tak jak je, a není tady nikdo kdo by měl potřebu a důvod do toho zasahovat to je věru základ nirvány. Kdybyste jen poznali. Ale vy všechnu svou píli věnujete vědění... hm.. hm.. hm... ideály, principy a zákony pro ty nikdy v nirvaně nebude místo. Osvoboďte se od toho svinstva, i od vašeho "já"! Není kam jít, není proč tam jít, není důvod cokoliv měnit. Věru mnoho kazatelů tzv. "ideálů" a je jedno v jakých směrech velice trpí pekelným utrpením, a oni mají tu drzost ještě podělit se o tento svůj úděl s jinými. Slepí nechť vedou slepé, mrtví nechť pochovávají mrtvé.
Jakou funkci má zpívání "Óm"? G: Takovou jakou od něho očekáváš... :-). Ale lidské očekávání je poskvrněno předsudky. Měl bych cítit tohle a tohle a když to necítím tak jsem takový a makový (viz. sekce Duchovnost)
T: Před nedavném mě napadlo, že má zajímavou funkci. Stejnou jako relaxace, meditace, utírání prachu, cvičení, kalanetika, soustružení, zpívání si... podle vkusu, osobně si "bručím" nebo maluju, vyrábím, nějaký předmět. Znám ten pocit zapomění na sebe (Já: své role, povinnosti, vztahy), kdy jsem najednou nebyl tady a sám se ptám, kde jsem byl, bylo mi tam tak prima. Někteří lidé tohle vůbec nemají, jak jsem se ptal. Neustále jsou tady... to je strašná nuda a únava. Jsem u sebe, protože být u sebe je být sebou "skutečně", pak je tam spíš to "sebe". Jeden bývalý psychoanalytik Lowen dělí "sebe" na Já a na tzv. Self (vše je na webu, stačí zadat heslo Alexander Lowen). Být tam je vlastně úplný nesmysl, žádné tam není je jen tady a ve mě. Někdo vůbec k sobě nemůže, protože by umřel zděšním, co by tam našel... nějaké trápení nejspíš, proto se to všechno dělá. Pak má taky funkci zapomění, že zapomene na okolní svět, ale to je zase něco jiného, chybí pak ten pocit očištění. Takovou funkci má i psaní dopisů do počítače... to je očista. Předáte své názory a starosti někomu jinému, ten je zracuje a zase vám je vrátí, není to krása. Timoty Leary to přímo zbožňoval než si nechal uříznout hlavu".
Někdo musí soustružit aby na sebe zapoměl, někdo musí zpívat... problém však nastává, když se na to upne. Když už někdo zapoměl na sebe... k čemu jsou ty prostředky? K čemu jsou zdravému léky. Ale protože mnoho lidí hraje skvělou hru... zapomenu na sebe a stanu se něčím jiným, něčím bez sebe. Zapomenu na firemní starosti a stanu se na chvíli božským... hm... ego se může rozdělit, ego si může hrát. Miliardy lidí si tak hrají... ale osvícených je velmi málo. V čem tkví problém? Problém je v pravém rozpoznání. Odpověď kterou jsem podal ke zpívání "Óm" je naprosto osvícená. Budeš-li hájit zpívání... jen prozrazuješ své otroctví, budeš-li ho hanit, jen prozrazuješ své otroctví. Lidé mi všechno sami říkají. Je to snadné. Velice snadné. Všechno na sebe vykecají, a ještě tak stupidně, že to považují za své ctnosti. Bravo! Můžeš si říkat co chceš, ale všechno svědčí jen proti tobě. Se mnou nic nehne, můžeš pošpinit všechno... ale přesto mé poznání říká, že nelze nic pošpinit ani nic očistit. Nelze nic ponížit ani nic povýšit, jediné co se tady hýbe je jen tvé ego. Jednou se povýší, jednou se poníží, jednou se očistí a jednou se pošpiní. Bůh i všichni Budhové se smějí ve mně lidskému idiotskému snažení a zároveň roní slzu nad jejich zbytečným utrpením, protože v pravdě je nikdo nehoní. Oni sami sebe bičují. Dítě nemusí zpívat, nemusí meditovat a jeho bytí je stále osvícené. Chceš-li na sebe zapomenout... no to je prima... a kdo je ten kdo chce na sebe zapomenout? Hm? Chceš porazit sebe sama, ale kdo je ten kdo chce zvítězit? Takové skryté hry už jsem vhledem Buddhy dávno prohlédl.
G: Zmatek, chaos, nedokonalost a nejistota to je život sám. Pravidla řády, dokonalost a jistota vedou jen ke spoutání a uvěznění života... ke smrti.
T: Rozumím tomu, že ukazuješ cestu, ale děláš to nějak nevlídně, arogantně "buď to ber nebo jdi". Budu uvažovat nahlas: Říkám z nadšení velké věci, ano, ano zmatek... to je život sám, ale... zmatek není krása, zmatek je prostě zmatek - nepříjemný duševní stav, snažím se ho nějak řešit.
Pokud není zmatek krása, pokud není nejistota krása... tak jsem sv.Pitomec. Dobrá tedy, přistřihněme všechny stromy dle stejného střihu, všichni lidé budou mít stejné šaty a barvu vlasů, všechny domy budou stejné dle nějakého řádu a pravidel postavené. Všichni ptáci budou dělat všechno stejně ve stejný čas, budou zpívat podle not a současně. Každý kdo si chce prdnout smí tak učinit jen v pozdních hodinách. Uskutečněte své ideály a zabijete se nudou ve svém vězení. Zmatek je pořád nový a čerstvý jev, je velice nebezpečný a nepříjemný lidskému strachu. Ale pro ty, kteří nelpějí a nemají tedy žádný strach z nového a neznámého, pro ty kteří se už nabažili monotónního ubíjení přirozené rozmanitosti a krásy, pro ty je právě zmatek a chaos naprosto vzrušující a jedinečný zážitek plnící jejich oči úžasem a život se jim obohacuje... není to nic pro typy stereotypu. Stereotypáci... chudáci ti z toho mají husí kůži, protože je to pro jejich ego nebezpečná věc. Zanamenalo by to pustit se všeho vědění a všech těchto podobných jistot a skočit do víru tance života. To oni přeci nemohou připustit, protože by je to mohlo zabít. Ego to nikdy nedokáže následovat. Žádnou arogantonost v mých slovech nevidím... je tam radost. Radost není nikdy tam kde je strach. Tam kde je strach tam je i hněv a tam je i arogantnost. Ty se bojíš... no... no... až tě zabiju, uleví se ti. To chce klid :-).
Říkáš "no to neřeš, kdo přemýšlí nežije", obávám se že to platí i tak, že "kdo nepřemýšlí nežije".
Typický příklad. Je jasné že z pohledu ega to tak je, že kdo nepřemýšlí nežije. Mě nezajímají žádné názory tvého ega. Rozumíš. Co se týče toho šílence tam uvnitř tvé mysli... ten to nepřežije. Jedině tento šílenec musí zemřít. Vyřiď mu tedy že mu to vzkazuju, a nic na světě, žádná mantra ani žádný mistr ho nezachrání, není žádný Bůh který by ho slyšel.
Říkáš "já vás povedu, já tu cestu znám", pochybuju, že jsi touhle metodou získal to o čem zde a tady hovoříš. Tento dar se získává jiným způsobem. Tím, že trpělivě vysvětluješ otázky (tak jak to dělají svatí otcové) Nekonečnou trpělivostí odpovídají na každou blbost (já bych už vylétl z kůže), a oni do toho jdou zas a zas. Ptám se proč to dělají (zase otázka). Protože vědí, že tímto způsobem se získává moudrost a osvícení, vycházejí vstříc pátrání a touze druhých dovědět se, protože i oni kdysi stáli před mistrem a "chtěli", "toužili", "ulpívali"...měli všechny hříchy, čím více, tím lepšími mistry se staly, tím trpělivější byli.
Kde jsem to řekl? To tvé "Já vás povedu"! Nejsem takový hlupák který by tvrdil, že zná cestu! Jsem cesta! Není tu žádné "Já" které by něco znalo! Tady už není třeba žádného vědění ke znalosti cesty a proto se týče nutnosti otázek řeknu tu slova jednoho mistra. "Tak dost už žádné otázky žádný psí štěkot, ticho mrtvého mějte celý den." Tento mistr zřejmě došel dál než ti trpělivci, protože zatímco ti trpělivci došli k poznání pomocí desetiletí a pomocí vědění, tento mistr objevil kratší způsob účinnější způsob. Způsob známý už od doby, kdy nebyli knihy. Zatímco ti první nejsou nijak úspěšní co se týče osvícených žáků, ale jsou úspěšní co se týče ašrámů a příspěvků. Ten druhý případ neváhá uštědřit ani rány holí a jeho výsledky jsou zázračné. Z tebe mluví jen ego, hladové ego co chce vědět. Proč bych ho měl živit? Přišel jsem ho zničit. Otázka vzniká pouze z ega. Slunce se na nic neptá, zvíře se na nic neptá, dítě, dokud nemá ego se na nic neptá a nic mu proto ke štěstí nechybí. Lidé si vyrábějí své neštěstí sami. Otázka vzniká ze strachu. Teprve z vědomosti se rodí nevědomost. Jak by mohl vzniknout nevědomost, když není žádné prvotní vědění o vědění? Hm? Nevědomost a vědomost jsou jen dílem ega. Ve skutečnosti nic takového ke štěstí či k nirváně není zapotřebí. Příjde-li se někdo zeptat mistra na cestu... zasluhuje si kopanec. Na to nelze totiž egu odpovědět!!! A skutečný mistr to nikdy neudělá, a proč? Protože tím pak sejde žák z pravé cesty a zvolí si nějaký cíl či vzor. Je na toho mnoho koanů o správné cestě a správném slovu.
Technická poznámka: "pravidla, řády" NEPATŘÍ mezi "dokonalost a jistotu", to jsou pojmy úplně jiné druhu.
Mě nezajímají pojmy, mě zajímají příčiny a následky. Proč lidé vyrábějí pravidla a řády? Protože jim to zaručuje bezpečí a jistotu mezi sebou. Některé pravidla vedou k naplnění ideálů o dokonalé demokratické společnosti. Lidé se bojí. Proto vymýšlejí zákony. To můžeš a to nesmíš. To je chválihodné a to je trestuhodné, to je ctnost a to je hřích. K čertu s tím...
Bez pravidel a řádu jsem do pěti minut mrtvola..., ale toužím po dokonalosti ať už si pod tím pojmem představuji cokoliv, je to mé právo a pokud to někdo říká, PTÁM SE co pro něho dokonalost znamená, když se nemůžu zeptat, pak navrhuji varianty... není jich příliš možná pět základních.
To si piš že bys byl mrtvola... a o to tady jde. Zabít tě.
Opět vlastně odpovídáš projektivně, mluvíš o své představě dokonalosti, jen tím způsobem, že jí popíráš... to je pěkný mechanismus LIDSKÉ duše:-) 1. D. chci být jako máma s tátou, bratr, mistr 2. chci být jako Buddha, Kristus...dokonalý 3. chci být dokonalý ve své nedokonalosti 4. chci být nedokonalý ve své nedokonalosti.. 5. chci být nedokonalý ve své dokonalosti 6. jsem jako táta s mámou 7 jsem 8. jsem nedokonalý 9. jsem dokonalý 10. nejsem... a jsi na konci cesty, ale všímáš si..?...je to proces a ty přeskakuješ tolik kroků a říkáš. "vemete kilo mouky, kilo másla, namažte si pekáč... á už to taháme z trouby to. to pěkně voní, že?" A já se ptám "co mu to voní, co to upekl, já chci taky, dej mi!, dej miii, noták...". Co dokonalost, to JINÁ dokonalost a je jich ještě MNOHEM víc, prase aby se v tom vyznalo. To samé platí pro jistotu. Jistota má asi stopadesát ZÁVISLE proměnných. pět z nich: já, ty, on, oni, my...a tak dál. Jsem velmi netrpělivý, ale trpělivě čekám ve své netrpělivosti na Boží milost.
Co pro mě dokonalost znamená? Dokonalost je slepá moucha na hnoji. Dokonalost je to největší svinstvo jaké kdy člověk vymyslel. Všech devět stupňů si člověk vymyslel protože souvisí z iluzí "já". Dokonalého "já". Samo že jich mnoho a každý se pere o tu svou vlastní cestu. Pchá cha cha. Takové pitomosti. Já chci být... to je peklo! Z toho je tu veškeré utrpení. Vše má na svědomí jen malinká iluze. Tato iluze se nikdy nedočká Boží milosti. S touto iluzí můžeš čekat a strádat až do smrti. Trpělivě čekat ve své netrpělivosti. No to je krásná definice pekla! BARVO! Kněží jsou na tebe jistě velice pyšní. Ty jsi takový brepta... nediv se že udeřím, když mě o to přímo vysloveně žádáš! Prý trpělivě čekat ve své netrpělivosti... no asi se rozpláču. Prosím tě řekni mi, kde se toto mýtické svinstvo zrodilo, který debil tuto kravinu vypustil... určitě to má kořeny v církvi. Páni čertíci mají asi málo kotlů... sakra sakra... to peklo musí být dnes už gigantický monopol.
G: Kdyby Adam nedostal první odpověď nemusel by se sám sebe ptát a nemusel by hledat odpověď zkrze ovoce ze stromu vědění. Lidé se trápí otázkami a život jim uniká.
T: Kdyby nebyly ryby...obávám se, že to ovoce se samo neutrhlo, že se to zkrátka stalo a cesta je jasná a jediná...ptát se (jedna otázka denně...to by šlo ne?)
Každá otázka je utržením toho plodu ze stromu vědění! Copak to tu nikdo sakra nechápe! Je jasné že se to ovoce samo netrhá, protože ho trháš TY. A proč? Protože se chceš pořád něco dozvědět? A proč? Protože stále nemáš dost. A proč? Protože jsi nenasytný a rozežraný. A proč? Protože jsi sobec. A proč? Protože tím tvé ego může růst. S jídlem roste i jeho chuť. Proto nařizuji rázně klystír a hladovku co se týče vědění. A to je velice trnitá cesta zpět do ráje. Tedy jen pro ego... znamená to postupně ho utýrat. Propíchat a rozdrásat o to trní. Proto se tomu budeš šprajcovat o sto šest. Směju se... je to pro mě znamením... že píchám do správného hovna.
Milý guru, bylo mi velmi milým potěšením říci do této svobodné stěny nářků svůj díl a velmi si vážím této možnosti. Budu rád za KAŽDOU tvoji zpětnou vazbu, neboť se snažím tebe jimi nešetřit. Na shledanou Tulitle
Milý... bylo... mi... velmi... milým... potěšením... svůj... vážím... rád... snažím... To jsou samé egoistické kecy. Přišel jsi tu hladový... ale tu k jídlu nic není... jen sladké nic. Zkus otevřít nejprve svou pokladnici.
Obyčejná Nula