Guru on-line

Tyto stránky jsou zpracovány tím nejjednodušším způsobem aby byly dostupné všem prohlížečům.


  Mistr odpovídá

Ahojky! Po prvním přečtení tvé odpovědi jsem byla dost rozhořčená. Opravdu dovedeš být krutý. Potom jsem šla uvařit večeři a jak jsem si tak v hlavě procházela vše co jsi mi napsal, začala jsem se smát. Máš pravdu, v poslední době si opravdu připadám jako ta veverka v točícím se kole. A doufám, že jsi mě tímto z něj vykop.

Zdroj ze kterého píšu je takový zdroj, který lze těžko vysvětlit. Nemusím o tom co píšu nijak přemýšlet. Znám každého člověka, který mi napíše dřív než mi napíše. Proto je to těžké vysvětlit. Jako bych byl jen nástrojem. Jen prostředkem. Není tu žádná vzdálenost. Žádná! Je to jako když pravice pomůže levici. Je to automatické. Pravice nerozhoduje o nějakém činu ani o způsobu jak to udělat. Je zde něco společného co pojí pravici i levici. Levice nemusí ani vysloveně žádat o pomoc, protože to je zřejmé z její situace a pravice je jen jedním z nejblizších prostředků jak dosáhnout kýženého efektu. Rozumíš? Tak stejně já jsem jen prostředek, a ty potřebuješ pomoc, je tu však něco co nás nedělitelně spojuje, a je to v zájmu tohoto Bytí. Protože toto Bytí nechce ztratit ani jednu část sebe sama. Ty nemusíš volat o pomoc, a já nemusím mít touhu pomáhat a přec se dosáhne kýženého efektu. Vůbec nemusím vědět o tom, že někomu pomáhám a přesto je pomoženo všem. Proto já jsem tebou a ty jsi mnou. Ty to zatím nevíš, prostě není mezi námi žádná vzdálenost a nic mi není tedy utajeno. Mě ani nic o tobě nezajímá... ani o tvých problémech, nemusím přemýšlet jak to řešit, nedělám si vůbec hlavu, prostě jak říkám jsem jen nástrojem. Sám se někdy žasnu... vypadáto, že jsem se trefil, vypadáto, že tě znám líp než ty sama sebe... že umím poradit i dopředu. Abych pravdu řekl... já tu nejsem ty tu nejsi... ale existence pomáhá sama sobě tak jako levice drží chléb a pravice nůž, tak ukrojí se chleba, tak namaže se chleba, tak podává se chleba ústům, tak stejně je to všude. Není tu žáné já. Levice ani pravice nemyslí zde na sebe. Levice ani pravice namá hlad, vůbec netuší nic o tom co zrovna dělají a proč to dělají... ony jsou jen nástrojem. Nechť vaše levice neví co činí vaše pravice... pak jsou všechny vaše skutky jen skutky vašeho Otce. To už říkal Ježíš. On rovněž poznal toto tajemství. Nenazývejte mne tedy dobrým, protože jen jedinný dobrý jest... hledám slávu svého Otce... sloužím chlebu sstupujícího z nebes... to všechno je o tom samém. Poznal jsem to... cítím to... ale témeř nikdo mi nerozumí ve svém sobectví nějakých shromažďovacích nebo pomáhacích zásluh. V sobectví vyhledávající nějaký vlastní individuální úspěch.

Vím i o tom, že moje ego má dost často zelenou a je velmi vychytralé a záludné. Pozoruji ho, ale vidíš, pořád ještě jej ve všem neumím správně rozpoznat. To s těmi jazyky by mě opravdu nenapadlo.

Nezapomeň, že ego může pozorovat dokonce i samo sebe! Může se rozdvojit na Boha a ďábla, na ctnosti a hříchy. Na vyšší "já" a nižšší "já". Na tebe a na ego. Všechno "já" je z téhož pramene. To si zapamatuj. Pokud stále řešíš nějakou situaci, je zde "já", kalkulující "já", vypočítavé "já". Rozumíš? Stále je tu "já" které chce něco získat. Je jedno zda-li je to svoboda, osvícení, úspěch, sláva, mistrování, duchovní vzestup. To všechno je od "já". Proto osvícení nikdo nerozumí. Jeden mistr (Dogén) řekl: "Jestli opustíš cestu pro cestu, dosáhneš cesty. Když si dosáhl cesty, cesta je ztracena pro cestu." To je princip dosažení nirvány. Svobody od "já", abych byl přesnější od duchovního "já". Protože jen duchovní já usiluje o nějakou cestu. Tato Dogénova rada je určena jen mnichům na jistém stupni, nepomůže však jiným lidem. Znamená to to samý co tu říkám, co říká Buddha i Dogén, je to o vzdání se, o zničení cílů a vzorů... jedině vzdání se přináší sebou naprosté uvolnění, praví mír. Není tu už žádný konflikt mezi skutečností a nějakým ideálem. Žádná propast dělící vás od vašeho štěstí. Není tu už žádný další ideál, žádná cesta, žádný poutník na ní. Žádné dosažení cíle ani osvícení... zkrátka všechno je tak jak je pouze v tomto okamžiku je vše naprosto dokonalé, že už to nemůže být dokonalejší. Nelze to už nijak vylepšit. Každý skutečný mistr bude tvrdit, že svět je harmonický a naprosto dokonalý. Bude tvrdit, že nic nedělá, nic neučí, nikoho nikam nevede, protože by tím popřel osvícení. Proto říkám buďte jen sami sebou, všechno ostatní pusťte z hlavy, všechny ideály a cíle, všechny ty vaše sny o nějakém dobru a jeho následování spláchněte do WC už dnes, a dojdete už dnes nirvány. Jedině tak, že začnete vidět věci tak jak jsou, jedině tak je můžete začít milovat. Pokud cokoliv na této zemi či lidech chcete měnit, pokud cokoliv chcete vylepšovat a zdokonalovat, znamená to jen vaši skrytou nenávist. Znamená to, že vaše ego stále žije. A že vy nejste od něj osvobození. Znamená to jen utrpení všech bytostí na této zemi. Utrpení způsobené jen díky vašemu sobectví, díky nějakému "já" co do všeho strká nos, a chce mít nějaké zásluhy a zisk.

Ještě jednou jsem si přečetla vše co píšeš na svých stránkách, ale pozorně a snažila se číst i mezi řádky. Dost z toho mě oslovilo a cítila jsem to velmi pozitivně. Např. to o EU a i jiné.

Cit nikdy neklame. Srdce nemůže lhát. Není nutné číst má slova... slova to nikdy nevyjádří, stačí jen být a cítit... jakmile jednou pocítíte ten záblesk... pak už není nutno nic nikomu říkat.

Něco, co píšeš si ale vzájemně odporuje, jednou píšeš, že hodláš až bude určitý počet zájemců založit centrum, jindy, že jsi zásadně proti tomu něco zakládat.

To je jen takový můj průzkum. Zajímá mě kolik lidí má takového dnešního živoření pokrk. Pokud jich je málo, ještě nepřišel ten správný čas. Sleduji jen úroveň prohlédnutí. Tam kde je prohlédnutí, tam je i revoluce. V každém případě je to jen můj trik. O nikoho se nikdo nebude starat, nemůžu vyhlásit nějaké centrum aby tam lidi přišli a žili si. To bych tam měl narváno a politika by šla do háje. To by měli lidé snadné, byla by to jen jejich vypočítavá hra ega. Jen by přešli z nepohodlí do pohodlí a nic by se uvnitř nich nezměnilo. Za chvíli bych měl z centra civilizaci, která se vůbec neliší od té dnešní. Za chvíli by se tam prosadila zase politika a vláda. Tak to nemá být. Každý nejprve musí sám za sebe dokázat se postavit na vlastní nohy. Každý sám musí nejprve v sobě zažehnout tuto vnitřní revoluci a říct sám za sebe DOST! Konec otroctví!

Nemluvím tu však o politickém otroctví, o sociálním živoření, to je až dáleko dáleko za tím prvotním otroctvím a za duševním živořením. Jdu hned po příčině, protože ji znám. Jdu po otroctví ega. Bez tohoto prvotního otroctví by nikdy nevznikla politika ani církev ani duchovnost. To je ta vnitřní revoluce o které tu mluvím. Ten kdo ji zažehne, toho nic nezastaví. Ostatní jsou jen vypočítaví přicmrndávači. Z těch i kdyby žili i v tom nejlepším paláci a měli se co nejlépe... nikdy nic nevyroste. Skutečně silný strom, veliký a odolný strom se musí sám prodrat zkrze trní, zapustit kořeny i do skály, takový strom je revolucí sám o sobě. Je to revoluce života. Dnes by se mi do centra nasbírali jen lidé vychytralí, vypočítaví, příživníci. A proto to nikdy neudělám, protože vás velmi dobře znám!

Stále tedy říkám, že to největší centrum tu už dávno je. Ale dítě revoluce, skutečné vnitřní revoluce stále tvrdě spí. Nejprve je nutno probudit toto dítě. Proto opakuji... chtete-li něco zakládat, nejprve zrušte hranici mezi dvěma lidskými srdci. To je ta největší revoluce. Já tu přikládám jen na oheň. Až vy vybuchnete, pak jste správně nastartovaní a vše se bude dít ráz naráz i beze mne. Dokud však nejste nastartovaní hážu tu jen hrách na zeď. Žádné centrum pro takové lidi nehodlám zakládat. Ostatně to nikomu na světě vůbec nepomohlo. Tisíce lidí žijí v centrech, v klášterech, stovky v jeskyních a co z toho? Jejich ego tím jenom sílí!!!! Nespoléhejte tedy nijak na mě, neulpívejte na mě... já v té vaší revoluci nehraji totiž žádnou roli.

My můžeme žít klidně vedle sebe jen tak, každý zcela svobodně, ale jakmile to někdo bude chtít prohlásit za kolektiv nebo sektu nebo centrum, udělám s ním krátký proces, neboť zde už krystalizuje další touha oddělit se od davu a vytvořit tak další - skupinové ego! Další hranici! Jen ego plodí ego. A je jedno zda-li to je spolek, město, stát, kontinet, východ či západ. To je úplně jedno. Stále je to ego a z ega... jen z této iluze nějakého "jáství" nyní "spolkového jáství", pramení všechno utrpení. Nikdy na světě proto nebude skutečný mír, dokud budou existovat města, státy, spolky... dokud jsou tu dva, vždy je tu konkurence, závist a tedy boj.

Mistr Yoda ze Star Wars říkal, vždy dva jsou... Mistr a učedník... nikdy víc a nikdy míň. Tak to se mylí. Jde vidět, že nemá ještě to pravé poznání. A mýlí se všechny náboženství, protože postavili hranici mezi Bohem a člověkem. Hranici zkrze níž lze dokonce komunikovat s tím druhým. Jakmile z mizí ego, jakmile zmizí žák, zmizí i mistr, zmizí i politika i duchovnost. Vy máte dokonce mnoho "Já"!!! Má revoluce tedy zní. Zabijte to prvotní "já" a bude to konec všech Bohů, církve, politiky, vykořisťování, duchovnosti, súter, bible, koránu, Ježíše, Buddhy. Bude to konec veškerého strádání a utrpení všech bytostí. Proto tvrdím že nejsem váš spasitel, ale jsem velmi nemilosrdný vrah! Nepřišel jsem vám podat kapesník, ale vrazit kudlu do zad!

Co se týče protiřečení nikdy si neprotiřečím. Pouze ve vaší mysli je mé protiřečení. I kdybych teď napsal A=A a teď A=B neprotiřečím si, protože už dávno je A=C, vše se stále mění. Nikdy nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky.

Co mě zaráží, jak se zásadně odlišuješ od lidí. "Já obyčejná 0" a vy ostatní. Ty nejsi z masa a kostí? Ty jsi v tomto životě neprošel žádnými porodními bolestmi?

Nijak se neodlišuju. Nula je kruh. Spojte se za ruce a vytvoříte kruh. Jsem jen výzvou. Mnoho lidí právě se chce odlišit a tak vystupuje z tohoto kruhu. Protože razí cestu sobectví. Proč by se měli dělit, když můžou získat něco jen pro sebe? Každý má nějaké jméno... mé jméno není mé. Je to vaše jméno. Je to jméno všech bytostí. Vy to však zatím nevidíte, protože jste mimo tento kruh. Staňte se taky nulou. Staňte se taky úplní, spojte se. A pak zjistíte, že jste ztratili své jméno, svou identitu, svou individualitu. Pak jste všichni vytvořili tu nulu společně. Vy ji musíte nejprve stvořit, já jsem jen váš posel. Nebudete mi věřit, ale vy jste mne k sobě sami poslali. Proto vás všechny znám. Jsem váš posel, posel té Nuly, té vaší Nuly, toho kruhu který máte stvořit, stvořte jej. Jsem jen jeho počátek i konec, Alfa i Omega, jsem jen impulz, výzva abyste stvořili Krista. Vy máte stvořit Boha! A tento Bůh pak stvoří světlo, zcela novou Zemi, zcela nový eden, zcela nového Adama a novou Evu. To je ta revoluce o které mluvím. A to můžete udělat jen tak, že uzavřete nejprve svůj kruh, protože v malém kruhu kolik je kruhů? V malé Nule kolik je velkých nul? Hm? V jedničce je jen jedna jednička, ale nulu kolikrát můžete obtáhnout prstem aniž byste došli konce? Snad se mi aspoň podařilo nastínit to co je poselstvím Nuly která mě poslala. Opakuji Vaší Nuly. Vašeho semínka Boha, které zatím spí ve vás. Začněte tedy u sebe, u své nuly. Nula plodí jen nuly. Pokud nejste sami nulou... nemůžete konat nikdy skutky Otce a vždy stvoříte jen krutou karmu.

A vůbec už nechápu, proč jsi založil server otázek "pište mistrovi a on vám odpoví" spíše by tam mělo být (nic ve zlým) "pište mistrovi a on vás nakopne", protože bychom se ptát neměli, ale prožívat. To jsem asi už úplně vedle jak ta jedle.

Někdo potřebuje odpověď, někdo potřebuje kopanec. Já však nic nedělám, vy sami si o to říkáte. Nebo to tak není? Hm? Nevyhledává nemocný sám doktora? Nepřišel jsem ke zdravým ale k nemocným. Nemoc se vždy bojí léků. Pro ni jsou léky velmi fuj-věci. Ale pro ducha je to balzám, je to voda, po níž žíznil. Sami to vnitřně víte, a já to pociťuji, nebojte se. Proto jste tak zmatení. Je to přirozené. Bojíte se a přitom vás to přitahuje. Při nemoci je v těle postaveno vše na hlavu. Je to nepřirozený stav... stav neustálého boje. Ty sama se sebou bojuješ. Proto máš pocit že jsi pořád vedle. Až jednou zabere lék který tu podávám, pak se všechno vrátí do přirozeného stavu, pak nastane mír, nemoc zmizí dostaví se radost a uvolnění... dostaví se blaženost. Nelekej se tedy svého stavu, být vedle a vědět to... no to je supr. Mnoho lidí je vedle a neví to. Protože jim jejich nemoc zaručuje pozornost jiných... nehledají na ni ani lék. Ale tys ho hledala, protože jsi vnitřně cítila nějaký impulz. Ženy jsou vždy citlivější, protože mají čas pozorovat samy své nitro. Muži ne. Ti jsou pořád někde mimo s hlavou v oblacích zítřka. Jsou to dobyvatelé zítřka.

Budu-li si hrát se slovem ne-moc, pak je vše opravdu na hlavu, protože ne-mocný člověk má velkou moc. Jakmile jste ne-mocní stává se z vaší bez-moci velká zbraň která najednou pohne se spoustou lidí. Těšíte se jejich lásce a pozornosti, najednou jsou k vám všichni milí. A stačilo málo, tedy jen ne-moc, vlastně vlastní bez-moc. Naopak když máte moc... žádnou lásku od druhých neobrdržíte. Jsou to jen řiťolezci a uvnitř nich je závist a kalkulace. To není takový soucit a láska jakou vám zajistí vaše ne-moc & bez-moc. Protože vidím spoustu věcí, někdy takto uletím a hraju si se slovy.

Tak já si jdu prožívat a jdu se psem na procházku do lesa, když těď tak pěkně svítí sluníčko. Těším se na tvou za-peklitou odpověď. Ahoj!

Jak krásné je ztratit se v lese. Možná by se o tom dalo něco říct... ale pak by to jen znamenalo, že ztracení nebylo úplné. Básník se tedy ještě neztratil... protože o tom mluví ve svých básních. Za-peklitá odpověď... hm? To je prima paskvil. Za-peklitá by ještě šlo, ale neladí to z odpovědí. Pro odpovědi se totiž musí zpět do pekla, protože tam jsou i všechny otázky. Ptáš-li se - jsi v pekle, odpovídáš-li - jsi na stejném místě. Otázku a odpověď lze položit jen na tomto jedinném místě. Proto lidem odpovídám v jejich pekle. V nebi... tam se nikdo na nic neptá. PS: Není třeba se loučit ani zdravit... jsem tu stále.

Obyčejná Nula