Guru on-line

Tyto stránky jsou zpracovány tím nejjednodušším způsobem aby byly dostupné všem prohlížečům. Pokud chcete zaslat mistrovi otázku pište na email guru@sendme.cz nebo pokud máte lepší prohlížeč zkuste kliknout přímo sem. Pokud budete psát nezapoměňte upřesnit sekci abyste pak věděli kde najít odpověď. Zároveň vás prosím o trochu strpení tak den až tři než se odpověď objeví.


  Šach-mat-ika

Celá matematika je jen iluzí a podvodem. Nikdy nemůžete ve světě nic sečíst ani spočítat. Aby to bylo možné, musíte se přenést ze světa reality do světa klamu. K tomu slouží jedna pomůcka... takové malé šidítko - paměť. Názorně... nikdy nemůžete říct vidím tři stromy. Proč? Protože ve skutečnosti vidíte nula stromů. Nejprve je nutno stromy izolovat z celkového obsahu zorného úhlu. Pak můžete říct vidím stromy, ale to je zase fikce, protože vy toho ve skutečnosti vidíte více. Pak pitváte svůj pohled jen na jediný strom a řeknete "vidím první strom". A uložíte si ho do paměti. Někdo si neuloží zrovna strom, ale třeba jen jeho zástupce číslo "1", aby to měl hned matematické... někdo si v duchu zvedne prst na ruce. Pak se váš zúžený pohled přesune na jiný strom a vy si řeknete "vidím druhý strom". Což by bez záznamu v paměti byl nesmysl páč vidíte zase první strom. A to je taky nesmysl, protože vy toho vidíte více. Takže to celé párkrát zopakujete a nakonec hrdinně prohlásíte vidím tři stromy. Ale to je jen vaše iluze. To vás naučili ve škole iluzí. Takže tady vidíte že matematika je jedna velká iluze a s ní všechno co se opírá o její výpočetní pravidla. Vše to je naprosto absurdní a zbytečná věc okrádající lidi o schopnost vidět věci tak jak jsou. Nikdy neuvidíte jen jednu věc, vždy vidíte celek... tedy nula věcí. Nelze z celku izolovat jednu část. Nelze celek rozdělit na dvě části na to a na to jiné. To ví i matematika 0:2=0. Takže nikdy vám nevzniknou dvě části, ale zase celek tedy nula částí. Takže pak, kdybych pominul absurdnost výpočtů, by muselo platit 3+3 = 0 : (3+3). Ale my tu trojku nejsme schopni z celku vyjmout. Jedině tehdy, když nachvíli opustíme celek, když zanecháme toho co je a přesuneme svou pozornost do světa fikce tehdy můžeme z pohledu uloženého v naší paměti izolovat trojku. Tak nám uniká skutečný svět. Pokud je tedy číslo 3 částí celku, jak může být menší než celek? Jak může být část menší než celek? Jak může být výraz 3 > 0 pravdivý! Celé počítání 1+2 apod. je nesmysl. Nikdy nelze z celku vyjmout dvě věci najednou. Nelze vyjmout jedničku a dvojku současně. Proto všechny počty a veškeré vypočítané věci jsou na tisíce světelných let vzdáleny skutečnosti.

Stejné je to se čtením nebo s muzikou.... jak vnímáte? Vše si vyfotíte uložíte do paměti a pak si to z té paměti v případě hudby přehráváte nebo čtete jednotlivá písmenka či noty. To člověk, který umí vidět a slyšet nikdy nedokáže. Prostě to nejde museli byste ho tomu naučit v nějaké škole. Naučit ho žít ve světě fiktivním. Naučít ho trpět. Protože všechno co oddělíte od celku trpí. Pokud jste i vy odděleni trpíte osamocením a vyhledáváte lásku jinde, nebo trpíte všemi možnými neduhy, protože jste izolovaní. Je to jako když použijete sirku (tedy její oheň) na led. Pokud nad oheň dáte jednu molekulu ledu. Led se roztopí v pekelném utrpení zahyne. Když však nad sirku dáte celek ledu. Led nikdy nezmizí a ještě se sirce vysměje... že její snaha je marná. Všechno utrpení na světě pramení tedy z vaší oddělenosti od celku, z vašeho rozlišování.

Všechno to už začalo kdysi dávno v první třídě u množin s jablíčky a hruškami... kolik máme v množině jablíček? Všechny a ani jedno... špatně!... za pět! V množině přesto žádné jablíčko nebylo... byly tam jen nějaké napodobeniny, nějaké moduritové pokreslené placky s magnetem...! A takto nenápadně vás naučili nevidět svět takový jaký je. Postupně jste se odnaučili vidět. Zvedla-li učitelka papír na kterém měla napsáno "A" a zeptala se vás co vidíte? Všechno a nic... špatně za pět. Ale vy jste nelhali... viděli jste učitelku, papír, nějaké černé věci na něm, viděli jste tabuli i obraz nějakého člověka.... ve škole vás tedy naučí lhát. Naučí vás tam lhát sami sobě i celému světu. Proto říkám, že celý svět žije ve lži ve fiktivním světě. Ono kdyby jste žili ve skutečném světě nemůžete ani nic pojmenovat. Když se vás zeptá někdo kdo jste... můžete jen zazvonit zvonem a pak před ním zatancovat, aby si vás prohlédl. Každé podstatné jméno je lež, každá individualita je lež! Lež potřebná jen k orientaci ve fiktivním světě. Ve světě utrpení. V tomto světě se implantují různé filtry vidění. Někdo vidí jen to a někdo zas to. Někdo vidí jen zlo a někdo vidí jen špatnost. Ale každý, který vidí jen něco trpí nedostatkem těch ostatních částí a protikladů. To utrpení pramení z toho filtru a není nikde ve světě žádné utrpení, kromě toho co vzniká až za vaším filtrem, který jste si nechali do hlavy implantovat ve školách, seminářích či z médií.

Nedivte se tedy, že abyste viděli nyní svět, potřebujete televizi a abyste slyšeli symfonie, potřebujete CD přehrávač. Chci vás naučit jak vidět svět a slyšet symfonie i kdyby jste byli zcela opuštěni v malé kobce o čtyřech holých stěnách. Abyste osvobodili svou mysl i veškeré zákony a pravidla fiktivního světa a přesunuli se do světa svobody a blaženosti. Z omezeného světa do světa zázraků. Z otrockého vězení do království Božího. Stačí udělat jen jediný krok... překročit práh svobody. V tomto světě zázraků může být meloun větší než slunce, v tomto světě není nic malého ani nic velkého, v tomto světě není nic ošklivého ani nic krásného. V tomto světě není ani světlo ani tma ani Bůh ani ďábel. Pokud vidíte někde zlo, vaše oko je zkažené. A oko je jako svíce těla. Je lépe abyste ho vydloubli a zahodili než aby váš duch trpěl v ohni utrpení. Lidé stojí a dívají se na oheň a křičí to pálí... nelze jim nijak pomoci, protože chyba není v tom ohni. Ikdybyste je odvedli od ohně pryč... za chvíli zas uslyšíte to jejich "To pálí...!" Chyba je v posedlosti jejich oka ohněm. Jejich oko vyhledává nejprve to čeho se vnitřně bojí. Za posedlostí se skrývá strach. Moje rada jak se zbavit strachu je skočit do toho ohně. V samotném středu ohně nic nepálí, v samotném středu bolesti nic nebolí. Někdo říká nemohu vidět, jak příroda chátrá... co mu na to říct, když má zkažené oko, které vidí jen něco... mohlo by vidět jak příroda kvete jak žije, ale ono vyhledává, a je v tom doslova posedlé, jen to své. Nic jiného vidět nemůže, protože má za okem clonu kdoví kde získanou. Takovým lidem nejde o přírodu, ale o to aby se nemuseli bát. Strach je jejich vládce.

Když si to uvědomíte, začnete se osvobozovat, začnete hledat svou původní blaženost. Začnete hledat osvobození či probuzení se z tohoto světa fikce do skutečného světa... do ráje a království Božího, kde není utrpení a vše je věčné. Tehdy se však stanete pro tržní fiktivní svět neužiteční a blázniví. A když se vám to podaří jste zcela na odpis. Tehdy ať se podíváte kamkoliv nikdy neuvidíte nenávist, nikdy neuvidíte lásku, nikdy neuvidíte bolest, nikdy neuvidíte radost, nikdy neuvidíte smrt a nikdy neuvidíte život. Vždy uvidíte všechno najednou a přitom nic. Vidět všechno a přitom nic to je nirvána, to je blaženost. Když vidíte všechno nemůžete vidět sami sebe, proto v tomto světě neexistuje žádné utrpení a strádání. Toto vidění je poklad, mnohem větší než populární post ve fiktivním světě her a iluzí. Budete se ostatním jevit jako blázni, ale vám to bude šuma fuk, protože vy už nejste individualita zmizela, naprosto šťastni a svobodni blázni. Boží blázínci.

Všechno a nic nelze od sebe oddělit. Všechno je nic a nic je všechno. Máte-li všechno máte nic, a máte-li nic máte všechno. Toho lze dosáhnout jedině neusilováním... jedině vzdáváním se věcí. Vzdejte se všeho... věcí, myšlenek a názorů... idolů a vzorů, veškerých cílů i života... pak najdete úplně všechno. Jedině tak všechno můžete objevit. Toto nemůžete obejít žádnou fintou běžnou ve vašem fiktivním světě. Nějakou vypočítavou hrou typu tak se jako vzdám všeho a pak... jupí. Toto je zákon Boží!!! Ten se nedá obejít. Pokuď tedy usilujete o dosažení jen něčeho malinkatého, pokud máte jakýkoliv cíl, nebo sledujeteli nějaký směr a v mysli máte libovolný záměr či úmysl... to vše je vypočítavá hra. Tady to prostě nepodfouknete. Nemůžete nikdy sloužit dvěma pánům najednou. Usilování = mamon, chtění. Veškeré usilování pramení z nespokojenosti a nespokojenost vychází z vnitřního utrpení a toto utrpení vychází ze špatného vidění. Vzdávání = Bůh. Vzdávání se vychází z pokory, spokojenosti, z vnitřní blaženosti. Člověk který je schopen vzdát se všeho aniž by pocítil sebemenší ztrátu je Buddha. Takový člověk je vždy naprosto blažený... Slyším-li tedy na ulici... Já bych chtěla aby... Já bych si přál aby... Já chci dokázat aby... stéká mi slza soucitu nad těmito strádajícími lidmi v pekelném utrpení.

Ptáte-li se kdo jsem...

Pocházím z rodu velké nuly. Mým Otcem je pro vás zcela obyčejná nula. Takže i já budu pro vás také obyčejná nula. Ale protože už víte, že nelze oddělit část od celku... mohu zde prohlasit, že já a Otec jedno jsme. Tedy není žádné "já" je jen Otec. Nemůžete mě tedy uvidět dřív, dokud neuvidíte Otce. Nemůžete najít kapku v oceánu. Tělo a krev mě vám nezjeví. Chceteli mi udělat radost říkejte mi "Nulo". Nebudu zakládat žádné duchovní centrum, protože to pravé duchovní centrum už založil můj Otec. Najděte k němu cestu, která nemá žádnou délku ani jméno a po níž nikdy žádný poutník nešel. Ve svém znaku nese symbol alfy i omegy, ničeho a přitom všeho - dokonalého kruhu nuly. Nemůžete Otci postavit žádný chrám, protože on už ve vašem chrámu dávno je. Pokud chcete mého Otce opravdu uctít nenoste sebou jen něco... přineste všechno a nebo nic. Jedině tak lze položit skutečný dar na oltář v jeho chrámu a zdarma se napít vody života věčného. Pokud máte nějaký cíl, už dnes trpíte pekelným ohněm. Hledejte proto nejprve království Božího a ne jakýkoliv jiný cíl ať už je to nirvána či osvícení, ať už je to cokoliv ze světa fikce.... hledejte nejprve Království mého Otce a vše ostatní vám bude přidáno.

S úctou k Otci jeho syn,

nezrozený, neumírající,
zbaven vší vědomosti i nevědomosti,
osvobozen od všech pout zisku a chtění,
zastavený na všech cestách dosažení,
rovného mi není.

A protože jsem jen obyčejná nula,
vždy jen ten poražený,
ve světě i s démony a Bohy
není mého protivníka k nalezení.


Pokud chcete zaslat mistrovi otázku pište na email guru@sendme.cz nebo pokud máte lepší prohlížeč zkuste kliknout přímo sem. Pokud budete psát nezapoměňte upřesnit sekci abyste pak věděli kde najít odpověď. Zároveň vás prosím o trochu strpení tak den až tři než se odpověď objeví.


[ Zpět na sekce ]







screen.width