Guru on-line

Tyto stránky jsou zpracovány tím nejjednodušším způsobem aby byly dostupné všem prohlížečům. Pokud chcete zaslat mistrovi otázku pište na email guru@sendme.cz nebo pokud máte lepší prohlížeč zkuste kliknout přímo sem. Pokud budete psát nezapoměňte upřesnit sekci abyste pak věděli kde najít odpověď. Zároveň vás prosím o trochu strpení tak den až tři než se odpověď objeví.


  Jak to je

Reakce na otázky proč se lidé na duchovní serverech spíš jen přou.

Je celkem pozoruhodný tento fakt, že na duchovních diskusních serverech, kde by právě žádné pře neměly ani vznikat je jich nejvíce. Když příjdu na jiné servery, lidé se baví pomáhají si, radí si, dělí se o zážitky... ale na duchovních serverech tam nic takového nenajdete. Zde se nám potvrzuje že pod svícnem je největší tma.

Nejdříve si musíme uvědomit co je příčinou tzv. pří. Je to lpění. Z tohoto lpění vzniká strach, ze strachu se rodí vztek a ze vzteku nenávist. Lide jsou zde jako můry, které se honí za světlem. Oslepené jeho září tak, že si nevidí pod nohy na cestu. A pak celou noc by se nejraději dostaly dovnitř zdroje světla... do žárovky. Možná že je inspiroval Ježíš tím, že kdo tluče tomu bude otevřeno. Kamenem úrazu je tu však to, že tlučeme na špatné dveře a to ještě cizí "vypůjčenou" pěstí, kterou jsme si vytvořili z papíru duchovní literatury a východní moudrosti. Že se honíme za externím světlem někde v kruhu nevědomosti o vlastním - vnitřním zdroji světla.

Proč se zde lidé přou? Protože jsou si dobře vědomi toho, že oni sami nic neobjevili. Že sami za sebe neudělali ani krok. Vystavěli svůj dům jen z papíru... ze stránek knih. Vytavěli svůj dům na písku... proto mají strach, že příjde příval nebo bouře a jejich dům jim zboří. Lpí na svém papírovém domečku... tolik let poctivě střádali papír, tolik peněz je to stálo, tolik času tomu věnovali. A nyní se přišli pochlubit mezi ostatní. Avšak záhy zjistí, že nejsou sami. Že kolem je mnoho papírových domečků. Ale nejvyšší může být jen jeden! A tak si navzájem kritizují ty své chatrné domečky... A střádají další papíry. Zkoušejí různé finty. Umísťují na své domečky lstivě nápisy např. "Tento dům je nejvyšší ze všech", "Tento dům je vegetariánský" Zkoušejí lstí obelstít a přesvědčit, zmanipulovat druhé. Jen aby sklidili úspěch ve formě uznání. Celé to jejich počínání však stojí na hlavě, protože oni sami jsou si vnitřně vědomi pravdy. Toho, že nevědí nic. A tak zkoušejí tuto vychytralou hru lenochů. Přisvojit si cizí peří a pak se blýsknout.

Kde se stala chyba? Jejich přístup k duchovnu je už od samého počátku chybný. Chtějí něco získat. Usilují o nějaký cíl a tak ztrácejí cestu. Čím více se upínají na cíl, tím více bloudí. A aby toho nebylo málo, vzájemně se tu motivují a bičují. Lest a lež jim je k tomu prostředkem. Zřejmě chtějí vyhrát nějaký závod nebo co. A tak vidí všechny kolem sebe jako soupeře. Panuje tu převážně soutěž a rivalita. Mnohdy se tu jedinci očisťují jen tím, že najdou chyby na druhých, tím, že někoho jiného pošpiní... tím se očistí. Jak průhledné. No a tak se tu vyjímají třísky z oka druhých a vlastní kláda se přehlíží. Kritika, soudy a předsudky jsou zde hlavními nástroji duchovního politika. Používám tento pojem politika, protože dnes to už je politika. Církev je politika i duchovnost je politika. Politika vládců a poddaných, politika duchovní manipulace a následné moci. Politika včelí královny.

Pravda láska a Bůh jsou nejčastější slova, a přitom tu panuje lež, nenávist a tedy někdo jiný. Zdejší mistři se ohánějí učením odpuštění a příjmání a přitom to sami svými skutky popírají, když se někoho snaží vylepšovat. Někoho vést... absurdnost. Všechno je to fantasmagorie na n-tou. Dokanalý babylon bludů a pokrytectví. Mnohdy vznikají kluby "závisláků". Kluby lásky kde se všichni objímají... a pak příjdou domů a seřvou vlastní dítě. Kluby kde se vzývá láska... ale jen tam a za peníze. Moderní člověk je velice pohodlný. Nechá se vést. Všechna odpovědnost v případě chyby padá na někoho jiného a tak má pro jistotu velkou omluvu pro svůj život. Ale tak lacinné to není. Zkušenosti a poznání se neplatí penězi. Za kolik peněz pak chtějí vykoupit duši svou? Někdy jsem si s nimi hrál. Prostě jsem řekl že jsem šťastný a že mi nic nechybí, že na sobě nic nedokonalého nevidím... chyba! Záhy jsem zjistil jak jsem nevědomý, lenivý a hříšný. Že je nutno na sobě více pracovat. Že život má nějaký účel, že jsem ho nedostal nadarmo, že je třeba napravovat karmu atd. Zkrátka pokud máte dnes málo starostí se svým životem... navštivte nějaký duchovní server a rázem máte spoustu problémů. Zjistíte, že neumíte vůbec nic. Že někdo komunikuje s anděly, někdo prochází dimenzemi, někdo vidí aury, někdo je vegetarián a někdo má vedení přímo od Krista. A vy? Ale žádný problém oni vás tu předělají k obrazu svému. Naučí vás mít spoustu starostí navíc, naučí vás poučovat druhé... najednou začnete k vlastní rodině mít připomínky. Najednou začnete odsuzovat lidi za jejich "zlé" chování. Najednou začnete toužit po ráji, po apokalypse, po potrestání těch hříšníků. A tak se z vás stává tyran okolí. Neustále vidíte někde chyby a snažíte se je napravovat.

Jako když se zahradník dosud spokojený se svou zahrádkou vrátí z evropské výstavy. Najednou začne stromky kroutit a přivazovat je k drátům, protože zkroucený kmen je moderní. Začne je stříhat a dělat z nich bonsaie, protože zakrnělost je dnes hitem... atd. Zkrátka vědění přivežené z výstavy mu ukradlo spokojenost a ráj ve vlastní zahrádce. A nejen jemu, s ním trpí i všechny jeho svěřenci. Okradl je o svobodu vlastního růstu. Tak stejně se snaží duchovňák předělat násilně ve jménu lásky a dobra svět, aby vyhovoval jeho ideologii... kdyby jeho... spíš cizí. Jak to asi může dopadnout. Jak se cítí ptáček jatý v kleci ideologie? Už nemůže ve svém životě létat jak chce a kdy chce. Jen tehdy když je mu to dovoleno a jen na provázku. Tak se mnohé duše spoutali sami do zlatých klecí. Prý budou na výstavě říkali ostatním ptáčkům v lese. Prý dostanou vždy najíst. I v zimě budou v teploučku u svého majitele. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají... Proč to dělají? Potřebují najít naivní lidi bez vlastního úsudku, aby se následně nechali od nich živit. Je to všechno o pěnězích, o kamuflážích, tricích a podvodech využívající lidskou pomatenost způsobenou množstvím směrů. Je to jako když dáte kočce místo jedné misky žrádla dvě. A řeknete jí, že ta jedna je otrávená a ta druhá ne. Bude zmatená a lehce vám bude zobat z ruky. No a dnes máme těch misek mnoho... není divu že se zdůrazňuje potřeba vedoucího... gurua. Jinak můžete skončit moc špatně. Jedině guru má přehled a poradí vám, která miska je ta správná... určitě ta jeho, ale za rady se platí.

Jak to teda je s tím duchovnem? Nikdo nic neví. Nikdo neví co je po smrti. Není kam se nechat vést. Všechny cesty končí na hřbitově. Není žádný cíl ani zisk na konci života. Pokud něco hledáte, už jste ztratili. Žádného osvícení nelze dosáhnout. Když se o to pokusíte právě jste ho popřeli. Všichni jsou osvícení a dokonalí tak jak jsou. Jakmile se však o to osvícení, o cestu začnou zajímat utíkají od něho. Příčinou toho všeho je dnešní pochybné vědění. Čím více se snažíte vědět, tím více budete trpět. Život ani cesta není závodní dráha. I slepý dojde dál než duchovní. Proč? Protože nesoudí zrakem tento svět, nemá zrakové předsudky. Nebojí se tmy a ve tmě se snadno zorientuje. Nemůžete ho oslepit. Všechno co lidé hledají je jen spokojenost. Blaženost a království klidu, míru a pohody. Smíření se se sebou samým a přijetí sebe sama tak jak jste. Lidé hledají jen to co nikdy neztratili.

Představte si život jako park... stačí se tu jen tak procházet a prožívat času je dost... tu však příjde někdo a udělá si z něho trať orientačního běhu. Dostanete mapu a jedem. A tak závodíte a soutěžíte. Celý život pak žijete ve strachu že nedoběhnete včas do cíle. A požitek z parku? Kde je? Všimli jste si, že zrovna rozkvetl leknín? Viděli jste jak veverka hopsá a sbírá po zemi něco na zub. Všimli jste si, že jeden mrak vypadal chvíli jako kůň? Ne... neměli jste čas. A tak co z toho že doběhnete do cíle jako první... uchvácení... tam na vás čeká jen černá postava s kosou. Jen utíkejte... šťastnou cestu... já se tady vyvalím na palouku pod stromem a budu naslouchat životu samému.

Pro duchovňáky závodníky mám vzkaz od Ježíše: A kdo z vás pečlivě mysle, může přidati ku postavě své loket jeden? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou? (jaký pak má smysl váš závod a vaše pachtění se podívejte se co kolem sebe šíříte) Nebo jestliže odpustíte lidem poklésky jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš. Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu máte? Zdaliž i publikáni téhož nečiní? A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více činíte? Však i publikáni to činí. Jdouce pak, učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

Kdo je tedy ten hříšný který soudí svět a kdo je ten spravedlivý a svou lásku rozděluje ke všemu stvořenému? Kdo je ten stále nespokojený a rouhající se k dílu Hospodinovu? Kdo z vás dokáže říct která věc je zbytečná na tomto světě? Která práce je zbytečná. Všichni co něco konají konají potřebné věci. Nic tu není jen tak nadarmo. Proto ani já vás nesoudím... protože to skrze vás padne ten babylón klamu. Pravda se dá objevit jen zkrze lež. A den následuje po noci. Proto pracujte jak pracujete. Lidé sami brzo pochopí.

Připojuji jeden svůj příspěvek z duchovního diskusního serveru :
Mi nějaké zlo nijak nevadí. Nemá nade mnou žádnou moc jako nad vámi. Nemůže mi ukrást můj klid ani mě vyvést z míry. Je tu krásně vidět jak vaše slova a básnění o lásce a příjmání se rozcházejí se skutky. Máte strach z toho, že by někdo jiný mohl mít pravdu. A to vám zasazuje těžkou ránu... pryč s ním? Ano? Buddha se neodvrací když přichází ďábel, a ani se neklaní, když přichází Bůh. Jste jako děti na pláži dohadující se o tom kdo má krásnější bábovičku... nebo jak má taková dokonalá bábovička jež se líbí Bohu vypadat... Hospodin ve mě se jen směje... ví že za chvíli hned jak slunce zapadne a děti půjdou uplakané a znepřátelené každý do svých domovů, přijde příliv a pláž pravdy bude zase jako dřív. Všechny důkazy a argumenty jejich sporů smetla vlna času a Hospodin ve mě má radost, že si děti mají kde hrát, a přitom pláži pravdy nemohou nijak uškodit. Každé ráno je zas čistá. Jednou děti příjdou na to, že nejlepší na těch bábovičkách je prožívání té činnosti při stavění. A právě i Hospodin jen kvůli tomuto prožívání posílá milióny dětí na pláž. Snad se jednou najde jedno dítě... které se přestane dívat na bábovičky ostatních, nebude jim závidět, nebude se hádat a nebude druhým bořit jejich dílo. Dítě, které bude vědět, že tu jeho bábovičku s ním stavěl sám Bůh. Že je jejich společným dílem. I kdyby byla malá a zcvrklá, i kdyby se mu ostatní děti posmívali, i kdyby mu jeho bábovičku rozšlapali... ten pocit... ten prožitek nikdy nezboří. Klidně se zas pustí znova úplně od začátku do stavění.... a s radostí... naopak bude ještě ostatním dětem vděčné, za to, že může víckrát stavět od začátku. Zatím co se ostatní už přou... Hospodin i to vnímavé dítě spolu ještě staví. Takovým dětem patří království nebeské. Mým přáním i přáním Hospodina ve mně je, abyste jednou taky prohlédli... protože se tady vzájemně okrádáte, což mi i Hospodin způsobuje smutek v srdci. Protože za chvíli přijde příliv, a vaše svíce zhasne. Vy si odnesete z pláže jen uplakané oči a šrámy... je to škoda.

Mnohdy se za žebrákovým šatem skrývá víc než za šatem zdejších mistrů. Aspoň mám na duši klid... nejlepší je kráčet totiž po svých, bez cíle, bez osnov... jen tak. Vždyť to je to nejkrásnější. Když nemáte cíl, nemužete dnes strádat nudou, utrpením nedostaku, očekáváním. A právě proto si tu hraju někdy na blbce... je to prima. Proč by si Hospodin ve mě nemohl zahrát na ďábla? Jde tu o nový prožitek. Být pořád Bohem je nuda :-(, všude samá závist... je těžké, aby rozkvetlý květ nevoněl...

Naučte se hrát svou melodi bez not. Jedině tak můžete najít svou vlastní písničku! Jedině tak můžete pokaždé vytvořit novou písničku pro tento den. Vaše spory... jako noty v písničce... já jsem vysoká a vy nízké heč... musíte šplhat na horu... až budeme všechny vysoké a dokonalé... teprve pak vás Bůh bude mít rád... Ale Hospodin se takto na věci nedívá.... rozezněte se prosím všechny noty tím svým přirozeným tónem na tom místě kde vás Hospodin postavil... ať melodie zní... Pak můžete uvidět, jak to všude správně ladí... pak můžete Hospodinovi vzdát holt i dík za tuto melodii.

Svět je takový jaký je a co vy?

Opravdu nemusíš nic být. A nemusíš nic dělat. Opravdu nemusíš nic mít. A nemusíš nic vědět. Opravdu se nemusíš ničím stát. Ale. Je užitečné pochopit, že oheň pálí, a že když prší, tak je hlína mokrá... Všechno má nějaké následky. Nikdo od toho není osvobozený... Poslední řádky převzaty z této povídky.


Pokud chcete zaslat mistrovi otázku pište na email guru@sendme.cz nebo pokud máte lepší prohlížeč zkuste kliknout přímo sem. Pokud budete psát nezapoměňte upřesnit sekci abyste pak věděli kde najít odpověď. Zároveň vás prosím o trochu strpení tak den až tři než se odpověď objeví.


[ Zpět na sekce ]







screen.width